Článek
Stejně jako loni, kdy přišla první vlna pandemie, se jízda o Velikonoční neděli uskutečnila již za ranního rozbřesku. Běžně přitom kolona jezdců, kteří žehnají úrodě i lidem, čítá na dvě desítky členů. Pandemie poznamenala i loňský ročník, kdy se jízdy zúčastnili čtyři členové.
Na Jízdu kolem osení v neděli ráno vyrazilo šest jezdců.
„I letos jsme vyrazili brzo ráno, aby se neshlukovali lidé,“ řekl organizátor akce Václav David. Za normálních okolností se akce koná po poledni, jízda po vesnici a okolních polích trvá několik hodin a lidé, kteří v Lukavci žijí, líbají kříž, který nese jezdec v čele. Místní obyvatelé také pro jezdce připravují bohaté pohoštění a samozřejmostí je i bohoslužba.
Na Jízdu kolem osení v neděli ráno vyrazilo šest jezdců.
Lokální fenomén zvaný Jízda kolem osení je zapsán v nehmotném kulturním dědictví Moravskoslezského kraje. V minulých letech se objevila i myšlenka požádat na zápis do světového dědictví UNESCO, pořadatelé k tomu ale nedali souhlas. „Odmítli jsme to. Už tak se na akci za normálních okolností sjíždějí lidé z širokého okolí a koně někdy jen stěží projíždějí kolem parkujících aut. Zapsání na seznam UNESCO by přineslo takovou reklamu, že by to mohlo ohrozit samotnou myšlenku akce a ztratila by se její intimita. Je to lidově-náboženský zvyk, ne turistická atrakce,“ doplnil Václav David.
Na Jízdu kolem osení v neděli ráno vyrazilo šest jezdců.
Podle kronik se zvyk dodržuje v Lukavci minimálně od roku 1620. Tehdy jezdci odrazili hordu vojáků rozprášených ve stejném roce u bitvy na Bílé hoře. Jezdci se vždy setkávají na ploše u bývalého pivovaru, pak vyjedou za zpěvu náboženských písní a s modlitbami ke kostelu a pokračují nejprve po obci, pak přes pole do nedaleké osady Nové Dvory a zpátky. Jízda pak končí u pomníku padlých pod lukaveckým kostelem.