Hlavní obsah

Na Donbase pomáhala vojákům, v Plzni uprchlíkům

Dříve pracovala Julija Zahurská jako hasičská psycholožka na Ukrajině a jako dobrovolnice jezdila na Donbas. Teď působí v Plzni a pomáhá krajanům, kteří utekli před válkou. „Když jsem viděla stovky vystresovaných lidí čekajících ve frontě, až se zaregistrují, nemohla jsem odsud odjet,“ řekla Právu 47letá žena.

Foto: Klára Mrázová, Právo

Kolegyně psycholožky Julija Zahurská (vlevo) a Blanka Rauscherová.

Článek

Původně totiž neplánovala, že na západě Čech zůstane. Chtěla jen dostat maminku, jež špatně chodí, do bezpečí a pak vyrazit zpět.

„Odvezla jsem ji do Přeštic k sestře. Jela se mnou i dcera. Zamířily jsme do přeplněného krajského centra pomoci uprchlíkům. Situace tam byla náročná. Hned jsem se přihlásila, že jsem psycholožka a chci něco dělat,“ vrací se na začátek března, kdy z Kirovohradské oblasti v centrální Ukrajině přicestovala. Zprvu procházela mezi běženci a říkala jim, co je čeká.

Lidé mohou žádat o příspěvek za ubytování uprchlíků z Ukrajiny

Domácí

„Když vám chybí informace, ještě víc vás to stresuje. V krizi navíc nefunguje, že lidé za vámi přijdou, naopak vy musíte přijít za nimi. Dost z nich bylo vystrašených a unavených, někteří plakali,“ popisuje Julija, kterou zaměstnala plzeňská nezisková organizace Ledovec.

Díky tomu funguje nejenom v krajském centru, ale také jezdí za uprchlíky do míst, kde získali dočasný azyl.

„Řeším různé případy. Třeba teď znovu navštívím čtrnáctiletého chlapce. Má velké pocity viny, že není na Ukrajině a nebojuje,“ nastiňuje.

Centrum pro uprchlíky ve Vysočanech otevře ve čtvrtek

Domácí

Právě s výčitkami a obviňováním u dětí nebo náctiletých se psycholožka setkává poměrně často. „Převážně jde o chlapce. Trápí se, že nechali svoje tatínky, strejdy a další doma,“ doplňuje.

Někteří tíživou situaci neunesli a už se do rodné země vrátili. Tak se rozhodla například matka se dvěma dětmi a čtyřmi vnoučaty.

„Drásalo ji to, na Ukrajině má část rodiny. Dokážu se do ní vžít. I mně to trhá srdce. Moje druhá dcera je dispečerka u hasičů, kde pracuje i její manžel a příbuzní. Oni nemohou pryč. A moje podpora je potřeba tady i tam,“ přemítá Julija.

Vystrčil v Kyjevě: Je naší povinností vás podporovat, víme, že bojujete i za nás

Domácí

Důkazem je i to, že jí často volají vojáci, s nimiž se setkávala na Donbase. „Jsou v neskutečném stresu, prožívají úzkosti a strachy. Potřebují kontakt s někým, koho znají. Oslovují mě teto, protože máme přátelské vztahy. Jsem ráda, že je můžu alespoň na dálku povzbudit,“ uvádí žena.

Velmi rychle zapadla do nového kolektivu a její kolegové si ji nemohou vynachválit. „Spoustu věcí si ani nemusíme říkat. Je velkou profesionálkou a pro nás obrovskou posilou. Pomohla už stovkám lidí,“ zdůrazňuje psycholožka a koordinátorka psychosociální péče v krajském centru Blanka Rauscherová.

Související témata:

Výběr článků

Načítám