Článek
Studenti se v nové laboratoři učí robotické agenty naprogramovat tak, aby dosáhli efektivní součinnosti. Dostupná výpočetní technika jim umožňuje současně pracovat až se sto roboty najednou.
„Ve skupině si roboti mohou pomáhat. Někdy si samozřejmě překážejí a musejí se jeden druhému vyhýbat. Ale obecně skupina dokáže víc než samostatný robot. Dokonce se dá říct, že to není jen prostý součet, mezi roboty je určitá synergie. Vyšší robot třeba může něco podat nižšímu robotovi,“ popisuje vedoucí laboratoře Pavel Surynek.
Součástí výbavy laboratoře jsou miniaturní drony CrazyFlie vhodné pro pohyb v interiéru.
V laboratoři jsou k dispozici robotičtí agenti různých typů. Většina z nich jsou mobilní roboti, kteří jezdí po zemi. Nechybějí ale ani miniaturní drony a do budoucna mají přibýt i robotická ramena.
Nejvíce zastoupeným typem jsou ozoboti, kteří se orientují podle světla. Na spodní straně mají světelné senzory. Pomocí nich dokážou vnímat barvu podkladu. Směr pohybu jim udává barevné značení.
Dalším typem mobilních robotů jsou robotičtí agenti ePuck. Díky vybavení různými senzory dokážou sami zaregistrovat překážku a vyhnout se srážce. Jsou proto vhodní pro testování plně autonomních systémů.
Robotičtí agenti ePuck patří mezi nejlepší mobilní roboty určené pro výzkum.
Skladová logistika nebo vývoj autonomních vozidel
V současné době se systémy robotických agentů nejvíce využívají pro logistiku skladů, které jsou bezobslužné. „Lidé se tam vůbec nepohybují. Podle toho, jaké přicházejí zakázky, roboti zboží vyzvednou a převezou na místo, kde se balí. Tam už je lidský operátor. Ale samotný pohyb po skladišti zajišťují jen roboti,“ popisuje Surynek.
Pohyb robotů po skladech musí být bezkolizní a energeticky co nejméně náročný, tedy co nejkratší. „Aby se jeden robot dostal z místa na místo, se dá snadno vyřešit. Jakmile se ale jedná o celý agentní systém, je to úloha velmi složitá. Je to takový hlavolam, roboti se musejí správně poskládat do jednotlivých pozic,“ líčí Surynek.
Díky světelným senzorům se ozoboti dokážou orientovat podle barev.
Možností, jak využít systémy robotických agentů, je podle něj mnoho. „Například autonomní automobil. To je v podstatě takový velký robotický agent a doprava obecně je velký multiagentní systém. Současný problém ale je, že se do něj míchají auta, která jsou řízena lidmi,“ udává vědec.
V případě koordinace robotů a lidí se zatím objevují problémy kvůli bezpečnosti a etickým otázkám. „Zdá se, že v určitých izolovaných úsecích, například na dálnici, by se dala autonomní auta od aut řízených lidmi oddělit,“ míní Surynek. „V zahraničí už nějaké takové pokusy jsou,“ dodává.
Ozoboti dokážou vytvořit formaci, která znázorňuje název fakulty.
Robotičtí agenti mohou mít i esteticko-výtvarný význam, protože jejich správným naprogramováním lze vytvářet 3D obrazce. Využívat by se mohli také ke zkoumání ve 3D prostoru nebo k ochraně různých objektů. Létající drony by mohly částečně nahradit kurýry a doručovat zboží zákazníkům.
„Tyhle otázky, které se objevují nebo budou postupně objevovat v praxi, řešíme v rámci laboratoře v malém měřítku. Se studenty můžeme vytvářet zmenšené modely reálných situací. Tím si otestujeme algoritmy, které později budeme využívat v praxi,“ vysvětluje Surynek.