Článek
„Počasí bylo ostrý, hlavně úterý bylo náročné. Ale koneckonců, měla to být válka,“ uznal po sesednutí z koně šéf skupiny Ivan Vystrčil. „Po cestě jsme měli jen drobné lapálie, třeba že nám utekli koně. Ale jen kousek,“ popsal s úsměvem.
„Jsem aktivní jezdec, ale po těch třiceti kilometrech v sedle každý den jsem byl rád, že už jsem dole. A nejvíc se těším, až večer svleču uniformu a dám si polévku,“ přiznal.
Zvlášť při současné situaci na Ukrajině nemusí být pohled na člověka v uniformě Rudé armády každému po chuti. „No, byly i nějaké narážky, ale my jsme to lidem vysvětlovali. Zrovna moje postava představuje velitele 136. jezdeckého pluku, který byl Ukrajinec. Tohle bylo vítězství všech a je potřeba tak historii brát. Roubování do současnosti je cesta do pekel,“ zamyslel se Vystrčil.
Současně ale připomněl, že historie je často pojímána zjednodušeně. „Něco se vylilo do betonu a byla svoboda,“ mávl rukou k poněkud chátrajícímu památníku rudoarmějců na brněnském Ústředním hřbitově.
„Byli konkrétní lidi a konkrétní příběhy. Někde se v kronikách dočtete, že lidé vzpomínali, jak byli Němci hodní a Rusové zlí. A jinde je to obráceně. Vezměte si, že když Adolf Hitler mluvil o mnichovské konferenci, tak řekl šestnáctkrát slovo mír. A když se tou dobou zabýváte, až vás mrazí, protože ta podobnost někde není čistě náhodná,“ zdůraznil závěrem.
Mezi desítkami přihlížejících pietního aktu byli i mladí muži v historických uniformách, kteří se představili jako Karel a Adam. „Chtěli jsme uctít památku padlých, proto jsme tady. A protože se zajímáme o vojenskou historii, řekli jsme si, že aspoň budeme vypadat tematicky,“ řekli mladíci.