Článek
Téměř před rokem, na konci loňského května, Právo informovalo o šestačtyřicetiletém uměleckém kovářovi Petrovi Adamovi z Hradce Králové, kterému začal vysychat malý mozek, což ho vyřadilo z normálního života. [celá zpráva]
Adam společně se svou obětavou manželkou vyzkoušel kde co, až se nakonec rozhodli pro medicínský pokus s využitím kmenových buněk v Číně s následnou léčbou v Izraeli. Věřili v zázračný obrat: že kmenové buňky pomohou nemoc zastavit a že lidově řečeno doroste, co zmizelo.
Původně jsme uváděli, že se experimentální terapie nedočkal, pravda ale je, že léčbu zahájil. S pečlivými přípravami rodině pomáhali i soukromí přispěvatelé, Adamův zaměstnavatel, fandili jim čtenáři. Bohužel Petr Adam uplynulé úterý zemřel. Blízké a Právo o tom informovala jeho manželka Alena.
Malý mozek neboli mozeček (lat. Cerebellum) |
---|
část mozku mezi týlními laloky hemisfér. Jeho hlavní funkcí je ovládání svalového napětí kosterního svalstva, zajišťování koordinace pohybů a udržování rovnováhy |
Ještě před šesti lety byl přitom Petr chlap jako hora. Umělecký kovář, opravář karoserií, motorkář, táta, který se věnoval dceři a s manželkou vybudoval zázemí v rodinné řadovce.
Účinná léčba neexistuje
Doktoři pořádně nevědí, proč tak mladému muži začal mozeček mizet. Jedná se o poměrně vzácné onemocnění, pro laika s nesrozumitelným názvem spinocerebelární ataxie.
„Je to onemocnění, které má četné a různé projevy. Každý z nich může být považován za onemocnění samo o sobě,“ řekl Právu neurolog a ředitel Polikliniky na Národní v Praze Martin Jan Stránský.
Podle ně jde o vzácnou a dědičnou nemoc, která postihuje převážně mozeček a míchu, a to na základě špatně regulovaných či formovaných genetických proteinů. Nemoc pokračuje vlastním tempem, bohužel mnohokrát s fatálním důsledkem.
„Neexistuje známá účinná léčba nebo léčení. Onemocnění může ovlivnit každého v jakémkoliv věku. V mnoha případech lidé nevědí, že nosí příslušný gen,“ dodal Stránský.
Mozeček se nachází mezi týlními laloky hemisfér a jeho hlavní funkcí je ovládání svalového napětí kosterního svalstva, zajišťování koordinace pohybů a udržování rovnováhy.
„On měl všechno v těle v pořádku, kromě malého mozečku, který mu vysychal,“ vysvětlila paní Adamová. Už loni vyprávěla, že nejhorší je rychlost, s jakou se stav muže zhoršuje.
Nemoc udeřila nenápadně. Před šesti lety se Adamovi zamotala hlava a on spadl ze žebříku z malé výšky do sněhu. Nic se mu nestalo. Pak se závratě dostavovaly stále častěji, přidala se únava. Nastoupila špatná motorika nohou i rukou, objevilo se brnění. Ambulantní lékař si zprvu myslel, že Adam přehání. Ten ale záhy potřeboval chodítka a pak vozík, ztrácel sluch i zrak.