Článek
Mužovu žádost o osvědčení nejprve zamítlo ministerstvo obrany, proti čemuž se muž bránil žalobou k pražskému městskému soudu. Soud sice uznal, že muž dělal ledasco chvályhodného, ovšem také na několika schůzkách s StB aktivně sděloval informace ohledně náboženských komunit, o které se bezpečnostní složky zajímaly.
Poté, co u pražského soudu nepochodil, podal muž kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Upozorňoval, že žádným spolupracovníkem StB nebyl.
„Prováděl nedovolenou náboženskou činnost organizačního, edičního a pastoračního charakteru; organizoval a šířil petice za náboženskou svobodu. Veřejně vystupoval za změnu politického systému a dodržování základních práv a svobod. Byl aktivním účastníkem obrodného proudu Československé strany lidové,“ stálo ve stížnosti.
Sděloval StB informace
Senát Nejvyššího správního soudu v čele s Petrou Weissovou ale nepřesvědčil. Soudci totiž uvedli, že ministerstvo i soud postupovaly správně, pokud muži osvědčení účastníka odboje nepřiznaly.
Muž totiž nesplňoval nutné podmínky dle zákona, ale také byla v jeho případě dána překážka v podobě kontaktů s StB, byť muž po revoluci dosáhl toho, že byl vymazán ze seznamu spolupracovníků tajné policie.
„Ze spisového materiálu jednoznačně plyne, že existence uvedené překážky byla prokázána, neboť stěžovatel s bezpečnostními složkami dřívějšího režimu fakticky spolupracoval, když podle agenturních záznamů na šesti schůzkách sděloval StB požadované informace,“ konstatovali soudci.
