Musí si nás ukáznit, nemáme je rádi. Expremiéři vzpomínají na vztahy s ochrankou

„Vůbec žádný výcvik jsem nepodstoupil. Tehdy to bylo hodně volné, asi až moc. Ale nikdo si nesmí říct ‚já se nebojím‘. Moje pocity nejsou důležité, protože i opravdový miláček národa může být zastřelen. To už se v dějinách stalo. Atentátník může být úplný šílenec, a když bude politik zavražděn, tak je to kvůli tomu, že si držel ochranku od těla. A je to jeho veliká vina, protože jedna vražda může rozpoutat občanskou válku,“ řekl Právu a Novinkám.

Podle prvního polistopadového premiéra musí být ochranka přísná a politika si ukáznit, protože ten má spíš tendenci si osobní strážce držet dále, stydí se za ně a chce být v úzkém kontaktu s lidmi. Přiznává, že coby chráněná osoba se choval velmi nezodpovědně, ale noční můrou ochranné služby nebyl.

„Já jsem se s nimi skamarádil, i má žena a děti. Dokonce když jsem se stal předsedou Senátu, tak se tam objevila ta samá parta a vítali mě, že už se na mě těší. Ale má nezodpovědnost není nic k chlubení. Mělo by se postupovat striktně,“ zdůraznil.

Speciální výcvik absolvoval šéf úřednického kabinetu Jan Fischer. „Asi jako jediný premiér jsem si zkusil i situace jako napadení vozidla a podobně. Seděl jsem na zadním sedadle, pak mě odtamtud nějak dostávali, a to už mi neříkali ‚vážený pane premiére‘, ale ‚padej, vole, padej‘,“ popsal Právu a Novinkám.

Podle něj by si měl každý ústavní činitel takovým výcvikem čas od času projít. Ochranku měla i jeho manželka a děti v reakci na žhářský útok na romskou rodinu Sivákových.

Instruktážní ukázku si zažil Jiří Rusnok, který rovněž předsedal úřednické vládě. „Předváděli, co jsou ty hlavní zásady, které se musí dodržet. Předváděli napadení chráněné osoby, jak se ochranka zachová, co udělá ta chráněná osoba. Ale spíš jsem tam byl jako divák,“ řekl Právu a Novinkám.

„Já byl tehdy nováček a člověk si tu situaci nedokáže v reálu představit. A když vám to tam velmi realisticky předvedou, včetně těch aut a nějakého střílení, tak vidíte, že to není úplně legrace. Je to hrozný život s tou ochrankou, to nikomu nepřeju, ale je to nezbytná součást věci,“ dodal.

Speciální výcvik neměl jako premiér Jiří Paroubek. „Neměl jsem nic, ale ochranka byla perfektní a vztahy, až do toho roku 2008, byly na politické scéně normální. Až potom přišly ty vajíčkové útoky, které byly politicky motivované,“ popsal pro Novinky a Právo.

Připomněl tzv. vajíčkovou aféru z roku 2010, kdy převážně mladí lidé objížděli mítinky tehdejší ČSSD a házeli po jejích představitelích vejce i další předměty.

Terčem nenávisti se stal i bývalý premiér Vladimír Špidla, ale v době, kdy už ve Strakově akademii nepůsobil a ochranku už neměl. Odnesl si od ní však prý poučení, co v případě nebezpečí dělat.

„Byl jsem v hospodě, vešel tam nějaký muž, koukal se na mě a odešel. Pak se přiřítil zpátky a vrhnul se na mě, srazil mě na zem. Ale naštěstí ho personál přemohl a já utekl zadním vchodem,“ popsal Novinkám a Právu Špidla. Předpokládá, že útok byl z politických důvodů. „My se spolu předtím vůbec nebavili,“ vysvětlil.

Premiér Petr Fiala v Seznam Zprávách na otázku, zda výcvik na krizové situace podstoupil, odpověděl, že se nedá připravit na všechno. „Jsou situace, na které se přes všechen trénink a všechna bezpečnostní opatření připravit nedá,“ uvedl.

Jak ale popsal Právu a Novinkám bývalý člen Útvaru rychlého nasazení Martin Svozil, simulace nemá politika připravit na jednotlivé situace. „Politik tam trénuje, že poslouchá povely v krizové situaci. Kluci ho navedou do auta, on nemá žádnou práci kromě toho, aby se mu nepodlomila kolena. A i s tím umíme pracovat,“ řekl.

Na vajíčkové útočníky vzpomíná Paroubek stále s hořkostí. „Naše ochranka neměla zbraně ani možnosti ze zákona zasáhnout. De facto jsem byl v tu dobu soukromá osoba, zastával jsem pouze funkci poslance. Kdybych byl ústavní činitel, třeba předseda Sněmovny, tak by bylo těžší na mě házet vajíčka, to by se asi nestalo,“ míní.

Ještě hůř to schytal v roce 2010 tehdejší místopředseda ČSSD a pozdější premiér Bohuslav Sobotka, který od útočníka v Brně dostal ránu do hlavy a musel kvůli ní být hospitalizován. Ještě týdny potom nosil speciální límec pro zpevnění krční páteře.

Rána, kterou Sobotka od osmačtyřicetiletého muže dostal, byla nečekaná. Za politikem přišel na mítinku opilý, původně to prý vypadalo, že mu chce jen něco říct. Později svůj útok vysvětlil tím, že se mu nelíbila vyhláška o deregulaci nájmů, kterou Sobotka vydal jako ministr financí v roce 2005.

Selhání předvedla ochranka prezidenta Václava Klause, když dovolila dělníkovi Pavlovi Vondroušovi, aby na něj sedmkrát vypálil z airsoftové pistole. Incident se stal při otvírání mostu v Chrastavě na Liberecku. Vondrouš zasáhl Klause čtyřikrát a způsobil mu zhmožděniny. Z místa útoku pak odešel, aniž prezidentova ochranka zasáhla. Později byl odsouzen k šesti měsícům vězení podmíněně odloženému na jeden rok.

Cílem násilí se v minulosti stávali však i ministři. Například na ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (za ANO) v roce 2015 zaútočil důchodce poplašnou pistolí ve Valdštejnské ulici. Vystřelil několikrát, ale směrem do země, ministra tak nijak neohrozil.

Jen o pár dnů později pak na dům ministra obrany Martina Stropnického (ANO) hodil neznámý pachatel zápalné láhve. Nikomu se nic nestalo. Policie obvinila ruského studenta Igora Ševcova, ale čin mu neprokázala.

V dubnu 2019 schytal rány poslanec TOP 09 Dominik Feri na koštu vín na Uherskohradišťsku od dvojice neznámých mužů. Zraněný Feri byl převezen do nemocnice, kde mu zašili ránu na zádech.

Sám Feri byl soudem letos v dubnu pravomocně odsouzen ke třem letům vězení za znásilnění žen a dívek.

V dávnější minulosti byly ataky brutálnější. Předsedu KSČM Jiřího Svobodu v roce 1992 pobodal před jeho domem v Praze 3 maskovaný pachatel, který nikdy nebyl dopaden.

O pět let později vnikl útočník na ministerstvo zemědělství, kde nožem a slzným plynem ohrožoval tehdejšího ministra a šéfa lidovců Josefa Luxe. Ten vyvázl bez zranění.

Jen o měsíc později byl pak v únoru 1997 napaden tehdejší poslanec za ČSSD Pavel Dostál, kterého neznámý pachatel pořezal v obličeji. O rok později se Dostál přimotal do konfliktu ve vlaku, kde chtěl údajně pomoci průvodčí před opilcem.

Vajíčkový útok zažil coby předseda ODS i Václav Klaus, a to v roce 1998. Na předvolebním mítinku strany schytal ránu do hlavy.

V roce 2001 bývalý ministr průmyslu za ODA Vladimír Dlouhý skončil po útoku tří výtržníků v nemocnici se zlomenou klíční kostí a poškozeným kolenním kloubem. O rok později zase zbili maskovaní muži bývalého primátora Karlových Varů za ODS Petra Keřku.

V roce 2006 neznámí pachatelé zkopali v metru v Praze 6 místopředsedu KSČM Jiřího Dolejše, který pak musel podstoupit operaci oka.

V roce 2009 hodili mladíci na koupališti na Břeclavsku štěrk na hlavu předsedy ODS Mirka Topolánka, expremiér byl zraněn nad okem. Pachatelé dostali pokutu.