Musely být děti tak dlouho doma? Letos to určitě smysl mělo, tvrdí Dušek

Nákaza se u malých dětí podle Duška v jednu chvíli dostala nad úroveň nákazy v populaci.

„To jsme tu nikdy neměli. Já, který nejsem žádným příznivcem masivních a plošných opatření, si myslím, že po Novém roce jiná možnost nebyla, a to, že se to v březnu zavřelo, vedlo k redukci nákazy,” obhajuje Dušek kroky vlády.

Vyšší ročníky ZŠ a střední a vysoké školy byly po většinu letošního školního roku na distanční on-line výuce. V lednu chodili kvůli koronavirovým restrikcím do škol pouze žáci prvních a druhých tříd ZŠ či speciálních škol a také děti z mateřských škol.

Všechny školy pak kabinet Andreje Babiše kvůli špatné epidemické situaci plošně zavřel k 1. březnu.

Data Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), které mají Novinky k dispozici, ukazují, že před uzavírkou školských zařízení odhalovali hygienici několik stovek nakažených dětí týdně. Na začátku března jen na věkovou kategorii 5 až 11 let připadlo zhruba 800 případů nákazy, což odpovídalo celkové populační zátěži. O zhruba sto případů méně za týden bylo tehdy zaznamenáno u starších dětí ve věku 12 až 19 let.

Křivky začaly padat až v době po zavření škol, s tím šla ale ruku v ruce také tvrdá restriktivní opatření v podobě lockdownu s omezením pohybu, který kabinet na Česko uvalil.

Zatímco kompletní zavření škol začátkem března podle Duška opodstatnění mělo, v případě zavírání škol v loňském roce už tak rozhodný není.

„Takhle bych asi neodpovídal pro období jara minulého roku či podzimu. Po bitvě je ale každý generál, kdo to tehdy věděl?” namítl Dušek.

Mateřské školy a první a druhé třídy ZŠ se znovu v některých krajích otevřely až 12. dubna. Poté se se zhruba týdenním až dvoutýdenním rozestupem začaly otevírat třídy i pro ostatní žáky.

Vláda zvolila postupné kroky v obavách, že by navracející se žáci mohli negativně ovlivnit slibné zpomalování epidemie. Nestalo se. „I díky testování a kontrole nezpůsobil návrat dětí žádné riziko. Děti klesají dolů ve všech věkových kategoriích na úroveň celé populace,” reagoval Dušek na dotaz, zda se nějak návrat dětí projevil ve statistikách.

Vláda dlouhodobě sklízela kritiku, že tvrdá opatření namířila proti dětem školou povinným, jejichž budoucnost to může výrazně ovlivnit. Kritika se na kabinet snášela následně i kvůli tomu, že zatímco průmysl fungoval dál, u škol se opatření rozvolňovala pozdě či zbytečně pomalu.

Návrat žáků také brzdil zdlouhavý proces zajištění antigenních testů, jež měly se znovuotevíráním škol pomoci. Kabinet se k testování odhodlával poměrně dlouho, další čas pak zabralo nastavení pravidel a samotné rozjetí pravidelných testů.

Poté, co testování ve školách odhalilo velmi nízké, až téměř mizivé procento pozitivity, se objevovaly názory, že to dokazuje jen to, že antigenní testy nefungují - buď jsou neúčinné, nebo školy prostě nejsou semeništěm viru. Dušek to vidí jinak, i když připouští, že záchyty případů ve školách nejsou dramatické.

„V celé mase těch testů, když se chytá 40 záchytů, a v populaci bylo tehdy zhruba 60 až 70, tak to plus mínus odpovídá. Ty testy nezachytily nulu, zachytily řadu nákaz, a myslím si, že v tomto směru mají právo na to být uznány, že to není zbytečnost,” poznamenal.

Celková relativní pozitivita testů u žáků z období od 12. dubna, kdy se otevřely školky, do konce května, se pohybuje okolo 0,038 procenta. Po týdnech postupně, až na jednu výjimku, klesá. Podle Duška to souvisí s tím, že když se pouštěly do škol jednotlivé skupiny, zároveň s tím postupně klesala i virová nálož v populaci.

„V době, kdy začali chodit ti první žáci, tak situace ještě nebyla úplně růžová. Určitý vliv na to má i testování, které něco zachytilo a zabránilo nějakému množství nákaz. Takže i díky tomu testování a kontrole návrat dětí nezpůsobil žádné riziko, děti klesají ve všech věkových kategoriích a hlavně klesá relativní pozitivita záchytů,” uvedl Dušek.

„Můj laický dojem je, že to testování má smysl. Krátkou dobu a intenzivně testovat ve chvíli, kdy hrozí riziko. Tím se vychytají možné případy, které by mohly eskalovat tu situaci. Jak nálož ale klesne, tak už to plošné testování začne postupně ztrácet smysl,” doplnil.

Výjimkou z trendu byl předposlední týden v květnu, kdy se pozitivita testů zvedla na 0,049 procenta. Tehdy se vrátili v některých krajích do lavic všichni žáci ZŠ.

„Vždy, když se do těch škol pustil nějaký vyšší ročník, tak došlo k mírnému nárůstu záchytů a pak to zase spadlo. Celkový závěr je, že ten návrat probíhá velmi bezpečně, nikde nepozorujeme trend,” okomentoval výkyv Dušek. Na celou populaci návrat dětí do škol vliv neměl, protože epidemická situace byla už klidná.

Na dotaz, zda by vpuštění žáků do škol o několik týdnů dříve mělo nějaký dopad na celkovou epidemickou situaci v Česku, Dušek odpověděl: „Kdyby to bylo o hodně dřív, tak jsme tu měli po Novém roce nárůst poměrně dramatického šíření britské varianty.”

Prozatímní a snad i konečnou bilanci omezování vzdělávání dětí po celém světě shrnuje tabulka vypracovaná organizací UNESCO. Ta zohledňuje data z celého světa do 31. března. Podle ní byly v ČR uzavřeny školy 38 týdnů, z toho 18 týdnů byly školy zavřené úplně, dalších 20 pak jen částečně, kdy byla docházka povolená jen žákům mateřských škol či prvních a druhých tříd z prvního stupně základních škol.

Toto číslo znamená, že Česká republika měla nejdéle zavřené školy z celé Evropské unie. Jen o týden méně byly zavřené školy na Slovensku a v Lotyšsku.

Na opačné straně žebříčku jsou Chorvatsko a Francie. V těchto zemích vlády školy omezily shodně na deset týdnů. Většina států se totiž v období pandemie snažila spíše více omezit jiné oblasti společenského života tak, aby školy mohly pro děti zůstat otevřené co možná nejdéle a aby dopady epidemie na nejmladší a nastupující generace byly co nejmenší.