Hlavní obsah

Mučené ženy z Ukrajiny našly podporu v Česku. Sbírka jim pomůže vrátit se do života

5:32
5:32

Poslechněte si tento článek

Ukrajinská dobrovolnice Lesya Kopčuková, která dlouhodobě žije v Praze, buduje nedaleko Kyjeva centrum pro ženy zasažené válkou. Řada z nich byla v Ruském zajetí mučena a znásilňována. S pomocí sbírky chce umožnit těmto ženám návrat do normálního života, kterého nyní nejsou schopny.

Foto: Profimedia.cz

Z Pokrovsku bylo v listopadu evakuováno dvaadvacet tisíc obyvatel, několik řízených evakuací proběhlo i v předchozích měsících.

Článek

„Tyto ženy zažily nelidské zacházení, týrání, hladovění a znásilnění. Každý den v zajetí pro ně byl bojem o přežití. Když byly osvobozeny, místo úlevy je čekalo další trauma – jak žít dál, jak ochránit své děti, jak zapomenout na nezapomenutelné,“ říká Kopčuková. Ta do válečných oblastí na Ukrajinu vozí pomoc od začátku konfliktu. Šije zimní oblečení pro vojáky, tašky na drony, ale shromažďuje i zdravotnický materiál.

Obvykle se na Ukrajinu vydává dvakrát měsíčně. Jezdí do Záporoží, ale nebojí se ani do míst těžkého ostřelování a bojů. Naposledy vezla pomoc do Pokrovsku. „Při každé cestě najezdím zhruba pět tisíc kilometrů za necelý týden. Je to finančně náročné, ale musím pomáhat. Financovat mi to pomáhají moje výrobky – mýdlové květiny, šaty a oblečení –, které v našem ateliéru na Smíchově šijeme, ale i veřejné sbírky na platformě Donio,“ dodává.

Foto: Michal Voska, Právo

Vila, kterou Spolek žen pro pomoc obětem válečné agrese u Kyjeva získal.

Posledním projektem Spolku žen pro pomoc obětem válečné agrese, který založila, je centrum na pomoc ženám, jež se vracejí z ruského zajetí. Nedaleko Kyjeva se jí podařilo na úvěr koupit vilu, kterou vlastnil podnikatel, jenž s rodinou před válkou uprchl. „Získají zde klid, odbornou pomoc a opět pocit být ženou,“ říká.

Zajata při cestě z nákupu

Vila vyžaduje vnitřní úpravy, ale oproti domům, ve kterých většina postižených žen žila, jde o krásné, důstojné, až luxusní bydlení. „Bydlela jsem v hezkém paneláku v Časiv Jaru. Pak přišlo ostřelování. Tam, kde jsem měla kuchyň, zbyla jen díra. Rus nám vše zničil. Do zajetí jsem se dostala v únoru. Šla jsem z nákupu, Rus střílel na pozice našich vojáků. Hodně jich zemřelo, já byla tlakovou vlnou stržena na zem. Pak si nic nepamatuji, až probrání v malé, vlhké a smradlavé cele,“ říká čtyřicetiletá Oksana.

Patří k první desítce žen, které se zde budou léčit a zotavovat. Podle Kopčukové je ze všech nejstatečnější a nebojí se o svém zajetí a útrapách hovořit. Pomáhá se zahradou u domu, chtěla by zde i nějaká zvířata. „Přála bych si tady mít slepičky a králíky, ale potuluje se tu kočka, vždy ji hladím a krmím,“ říká s úsměvem, ale vyfotit se nenechá. Stejně jako ostatní se bojí o své blízké a msty Rusů.

Zadržená při cestě za otcem i obránci Azovstalu. Z ruského zajetí se vrátilo dalších 49 Ukrajinců

Válka na Ukrajině

Další ženy si budoucí prostory prohlížejí. Zatím žijí jinde, většinou u svých rodin nebo v léčebnách. Jsou odtažité, z přítomnosti mužů nervózní. „Stále se bojí. Doma, když se jim poštěstilo být s rodinou, nejsou schopné normálně fungovat. Mají moc nemocnou duši, potřebují odbornou pomoc,“ vysvětluje Kopčuková.

Dvě ženy jsou z Kurachove. Manžel jedné z nich byl doslova rozstřílen na ulici, druhá o svém muži nic neví. Naposledy s ním mluvila před rokem, kdy odjel do Doněcku za příbuznými. Nedojel. Třicetiletá Natalia má na ruce jizvy. Podle Kopčukové jsou od cigaret, které o ní dozorce típal. Jizvy má i jinde po těle. „Ale především na duši,“ přibližuje utrpení dobrovolnice, která v Česku žije přes dvacet let.

Sbírka zaplatí terapie

Na provoz centra se jí zatím podařilo vybrat přes sto tisíc korun, sbírka je na necelý milion, ale ideálně mnohem více. „To nám pomůže v začátcích. Dům musíme uvnitř drobně upravit, další peníze budou stát terapie, jídlo a tak podobně. Všechny ženy se budou podílet na chodu zařízení, vzájemně si budou třeba vařit. Těžko odhadnout, jak dlouho potrvá jejich plný návrat do života. Věřím v jejich sílu, ale vím i o řadě sebevražd. Proto chci, aby toto centrum fungovalo jinak než státní zařízení. Tam mají tolik případů, že osobní přístup je skoro nemožný,“ říká Kopčuková.

Foto: Michal Voska, Právo

Lesya Kopčuk se fotí nerada. A nerada také nosí balistickou ochranu, ale v místech, kam jezdí, to je nutnost.

Ukrajinskou státní podporu v budoucnu zřejmě centrum získá, ale ve válečném stavu je podobná podpora téměř nemožná. Pokud vybere Kopčuková dostatek peněz, chtěla by centrum rozšířit o výstavbu chatek na pozemku, aby bylo možné najednou léčit až třicet žen. Ty, které se na léčbu chystají nyní, chtějí na Ukrajině zůstat. Věří v budoucnost, v návraty k rodinám a normálním životům.

Ke svým věznitelům a trýznitelům ale cítí obrovskou nenávist. „Vždycky je budu nenávidět. Nelze odpustit. Ve vězení jsem každý den slyšela pláč, křik, zoufalství. Několik z nás si raději vzalo život, než aby dál trpěly. Byla tam i mladinká Naďa. S dozorcem otěhotněla, pak jí bil. Oběsila se,“ vypráví Oksana. Jí a dalším ženám a dívkám má centrum pomoci zejména zahojit rány na duši.

Ukrajinci zajali v Kurské oblasti dva zraněné vojáky z KLDR. Oba už vypovídali

Válka na Ukrajině

Související články

Krvavý útok v Záporoží: 13 mrtvých

Ruské síly zasáhly průmyslový areál v ukrajinském Záporoží, uvedl web deníku Ukrajinska pravda s odvoláním na Ivana Fedorova, šéfa oblastní vojenské správy....

Výběr článků

Načítám