Moravský zemský archiv mimořádně vystavuje vzácný liturgický zpěvník královny Elišky Rejčky

„Na dlouhou dobu pak skončí v bezpečí depozitáře. Jen tak vystaven brzy nebude,“ řekl Novinkám a Právu Stanislav Bárta z brněnské Masarykovy univerzity.

Antifonář je pomyslnou třešničkou na dortu na výstavě Moc inkoustu: středověká knižní kultura na Moravě, kterou právě nyní archiv pořádá. Odborníkům se na ni podařilo formou zápůjček získat nejcennější historické spisy z archivů a muzeí. Jde převážně o duchovní literaturu.

Antifonář je unikátní hned z několika důvodů. Je bohatě iluminovaný a je v něm zobrazena i královna Eliška. Obsahuje nejen texty duchovních písní pro bohoslužby, ale i jejich notové záznamy. Patřil do souboru devíti svazků, které Eliška věnovala Starobrněnskému klášteru.

Klášter založila v roce 1323 pro řád cisterciaček. Po zrušení kláštera Josefem II. se šest rukopisů dostalo do Rakouské národní knihovny ve Vídni, dva do kláštera v Rajhradě na Brněnsku a jeden, a to antifonář, je v péči Moravského zemského archivu.

Rukopis patří s Moravskými zemskými deskami, což je soupis šlechtického majetku na Moravě vytvořený z popudu krále Karla IV., k tomu nejcennějšímu v archivu. Pokud by se všechny písemnosti, které jsou v něm uloženy, seřadily za sebe, vznikla by řada dlouhá 60 kilometrů.

Výstava o nejstarších moravských písemnostech se těší velkému zájmu veřejnosti. Právě proto se archiváři rozhodli veřejnosti poděkovat vystavením antifonáře královny Elišky. Podle odborníků patří mezi 185 nejcennějších písemností uložených v archivech v Česku.

Rejčka je pro Brno podle Lukáše Führera, jednoho ze spoluautorů výstavy, klíčovou osobností.

„Byla manželkou dvou českých králů, jednoho z rodu Přemyslovců (Václav II.) a druhého z rodu Habsburků (Rudolf Habsburský). Jako vdova po smrti druhého z nich přesídlila do Brna. Pohřbena je v tamním kostele Panny Marie,“ doplnil Führer.