Článek
Byla to tehdy první transplantace jater nejen v tehdejší ČSSR, ale i v celé východní Evropě. Otec tří dětí se šest let po zákroku stal tátou čtvrtého potomka a dnes je pravděpodobně nejdéle žijícím člověkem s cizími játry na světě.
„V Evropě má primát, to víme bezpečně, přesně nemáme podchycenou situaci ve Spojených státech, ale lze předpokládat, že pan Mynář a s ním i naše vynikající medicína má v tomto případě celosvětové prvenství,“ říká docent Petr Němec, ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKCHT), což je vedle pražského IKEM nejvýznamnější centrum transplantací srdce, jater a ledvin v zemi.
Od roku 1984, kdy se zde transplantace dělají, provedli 451 transplantací jater.
„Tenkrát jsem věděl, že nemám bez zázraku šanci na další život. Měl jsem nádorové onemocnění půldruhého roku. Nebyl to strach, spíš jsem zažíval jakési napětí,“ řekl Právu muž se stále sportovní postavou a dobrou náladou.
„Pak už jsem věděl, že budu první, kdo dostane cizí játra, a když jsem v nemocnici sledoval při vizitách udílení pokynů a vůbec při práci pány profesory Kořístka a Černého, kteří pak operaci prováděli a organizovali, tak jsem měl pocit, že jsou to lidé, kteří vědí, co chtějí, a mohlo by se to podařit. A ta víra se vyplatila. Jsem pořád tady,“ dodal.
Zase sportoval
Před svým onemocněním nemohl jako aktivní sokol bez sportu být. „Tehdy jsem nad hlavu dal nadhozem 96 kilo a v tělocvičně jsem byl jako doma. A když mi začalo po operaci docházet, že jsem pořád na světě, tak jsem se – i přes určitá nabádání lékařů – ke sportu zase vracel,“ vypráví a dodává, že zpočátku měl v těle několik měsíců drén na proplachování žlučových cest.
„No, byl jsem opatrnější, nad hlavu jsem pak už ten skoro metrák nezvedal, ale padesátka to byla zase,“ říká pan Mynář.
A i když musí celý život brát medikamenty a má určitá omezení například ve stravování, nijak výrazně své tělo nešetří.
„Mám například rád topinky, a i když mi tučné a smažené nedoporučovali, tak jsem po roce od operace dostal i takovou radu, že si přece jen můžu něco dopřát, když už mám za sebou ten rok a vypadá to dobře. Tak jsem si ty topinky dal hned tři. Alkoholu jsem nikdy ani před operací neholdoval, ale i teď, třeba když mám za sebou třicet kilometrů na kole, to jedno či dvě malá pivka dám,“ svěřil se Právu muž.
Transplantace jater byly uznány jako léčebná metoda v roce 1983. První transplantace byla provedena v USA v roce 1967 a v Evropě o rok později v Anglii.
Také v Československu předcházely operaci léta výzkumů a pokusů.
„Byly to například desítky a stovky pokusů na malých prasátkách. Ty se dělaly deset let. Samotné povolování této konkrétní akce pak bylo zhruba čtyřleté,“ vzpomíná profesor Vladimír Kořístek, který játra odebíral od dárce a k zákroku připravoval. Transplantace zprvu provázela vysoká úmrtnost pacientů, která se však výrazně snížila po zavedení nových imunopresivních léků.
Šest hodin na sále
„Pořád je to pět či šest hodin na sále. Rozdíl je však v tom, že tehdy nás tam bylo zhruba dvacet, z toho pět chirurgů a dva lékaři anesteziologové. Dnes tuto transplantaci provádí díky moderním metodám a specializacím šest lidí,“ říká profesor Jan Černý, který játra transplantoval.
Pan Mynář sice po zákroku skončil v invalidním důchodě, ale ruce do klína rozhodně nesložil. Pracoval na zkrácený úvazek již ne jako posunovač, ale jako „ouřada“ na vlakové vlečce a ještě nyní dělá revize výtahů.