Mopedisté mají svého prezidenta. Svůj stadion bych nikdy neprodal, říká

„Prosím vás, nepředjíždějte se, ať není žádný problém. Před kopcem vždycky přidáme, staďáky se potřebují trošku rozjet,“ vyzýval před startem Luboš Rulík, prezident a spoluzakladatel Moped Teamu Sazomín (MTS).

I on patří mezi ty, kteří propadli malým motocyklům s pedály. „Mám Stadion S11, rok výroby 1957. Je přesně tak starej jako já. Je to vychytaný, ještě nikdy mě nenechal ve štychu,“ přitakával Rulík, že jsou oba ve skvělé kondici.

Nejstaršími stroji na srazu byly právě Stadiony S11. Ty byly ve své době mimořádně oblíbené, „kozích dechů“, jak se jim taky přezdívalo, vyrobil podnik Stadion Rakovník v letech 1957–1960 kolem 150 tisíc.

A oblíbené jsou i teď, zaměřuje se na ně řada veteránistů.

Na kolik si šéf klubu cení svůj stroj vínové barvy? „Já to nešperkuju jako někteří, nechávám tomu určitou patinu. Hlavně bych ho ale nikdy neprodal. Ceny už jsou podle mě někdy nesmyslné, šplhají se až ke sto tisícům,“ kroutil hlavou.

Moped Team Sazomín má aktuálně dvanáct členů, kteří vlastní nejčastěji právě stadiony a babetty. Luboš Rulík najede přes sezonu kolem tisícovky kilometrů. „Nedávno jsme byli ve Vranově nad Dyjí, což je nějakých 100 kilometrů. Stroje vydržely, děláme si přestávky, sem tam dáme kávičku. Jeli jsme to asi čtyři hodiny,“ připomněl nejdelší letošní výlet.

„Jinak jezdíme po okolí - na srazy do Chlumětína, do Svratky, do Světlé, na otvírání a zavírání silnic do Žďáru,“ vyjmenoval oblíbené akce v okolí.

Mopedy jsou Rulíkova vášeň. „Mám ještě babettu, skútr Simson na menších kolech, teď jsem koupil dva polské mopedy značky Romet Komar, které budeme s kolegou dávat dohromady. Nechali jsme udělat motory a budeme to ladit,“ prozradil, na co se zaměří.

Více mopedů různých značek má také Radek Kratochvíl, další ze zakladatelů MTS. „Jezdili jsme na mopedech, kamarádi se přidávali, obráželi jsme různé srazy a pak jsme si řekli, že si uděláme svůj. A už to držíme devátý rok,“ líčil, jak vznikl klub a tradice srazů ve vesnici u Žďáru nad Sázavou.

Tentokrát se ale místo řídítek držel volantu, protože řídil doprovodný vůz. „Když se cestou někomu něco rozbije a nejsme schopni to opravit na místě, moped naložíme do auta,“ vysvětloval Radek Kratochvíl.

Nakonec moc práce neměl. Z 54 účastníků na startu zhruba třicetikilometrovou vyjížďku přes Žďár, Veselíčko, Radešín a Obyčtov nedokončili pouze dva.