Článek
„Rozdíly v hodinových sazbách u jednotlivých servisů jsou často propastné, a to i u sazeb za práci u stejné značky a modelu vozidla,“ potvrzuje Jakub Král ze společnosti IBS automotive, která se analýze cen servisů dlouhodobě věnuje.
Ceny podle něho ovlivňují zejména typ servisu (značkový, skupinový či nezávislý), počet zaměstnanců, region i model vozidla.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Někdo mně v noci lehce naboural kufr. Bylo třeba ho trochu vytáhnout, srovnat víko, vyměnit nárazník a poškozenou část nastříkat. V autorizovaném servisu udělali kalkulaci na bezmála čtyřicet tisíc korun,“ vzpomíná šedesátiletý pan Jaroslav z Prahy. V neznačkovém pražském servisu po něm chtěli zhruba už jen pětadvacet tisíc.
Zlaté ruce na vesnici
„Měl jsem ale štěstí, známý mi doporučil své známé, servis včetně lakovny u Příbrami. Zaplatil jsem deset a oprava je perfektní. Víko sedí, do kufru nezatéká, lak je jak z fabriky,“ uzavřel.
Není jediný z velkého města, kdo raději, když má čas, zajede do vesnického servisu, kde sice řidiče nevítá krásná dívka v recepci a auta se opravují na dvoře, ale i malí opraváři mají často potřebná měřicí zařízení a vybavení a správné postupy doporučené automobilkou si rovněž snadno zjistí přes počítač.
„Vyplatí se mi zajet za mechanikem tam, co máme chalupu, kousek od Chotěboře,“ řekl 50letý Vladimír rovněž z Prahy. „Dělá servis doma na dvoře. Jedu k němu s běžnou údržbou, ale i když se něco začíná sypat, třeba se mi začal klepat volant od zvlněných brzdových kotoučů. Věřil jsem zprvu dvěma značkovým servisům, ale ty jsou v průměru třikrát dražší. Výsledek je přitom stejný, ne-li horší, než u malého soukromníka. Chápu, že když se značkový servis a distributor v jedné osobě angažuje v motoristickém sportu, tak je drahý, ale ze své peněženky se mi to sponzorovat nechce,“ dodal Vladimír, léta věrný fordkám.
„Jezdíme s dodávkou k sedmdesátiletému automechanikovi do Bukoviny u Přelouče. Má zlatý ruce, je vyučený a dělá to celý život. Ceny, za jaké je schopen sehnat díly, jsou běžně poloviční než ve městě,“ popisuje čtyřicetiletý Pražan, šofér devítimístné dodávky.
Pozor na záruku
Domácí nebo neznačkové servisy se vyplatí hlavně u aut starších pěti let, která jsou po záruce. I když podle nařízení EU by záruka na nové auto neměla pozbýt platnosti jen kvůli tomu, že vlastník byl s autem v neznačkovém servisu, tak v praxi se to obtížně vymáhá. Mnozí distributoři odmítnou převzít garanci, jestliže vůz byl během záruky jinde než ve značkovém servisu.
IBS automotive ve své nedávné zprávě uvedla, že za srovnatelné servisní úkony jsou neznačkové servisy obvykle o 20 procent levnější než autorizované, „a v některých případech dokonce až o více než čtyřicet procent“.
Kromě toho nic netušící šoféry některé servisy obírají triky, jako že třeba naúčtují výměnu oleje a filtru, ale olej nechají starý a filtr jen properou, nebo ani to ne.
Další běžnou metodou je, že do vozu dávají ty nejhorší a nejlevnější díly třetí kategorie, ale účtují či fakturují, jako by šlo o originál nebo srovnatelnou součástku z tzv. druhovýroby.
Spojka se setrvačníkem v dieselovém kombi vyjde minimálně na deset patnáct tisíc, někde si účtují dvacet pět až třicet pět tisíc v závislosti na ceně práce.
Dovozce, jak zjistil reportér Práva z rozhovorů mezi zainteresovanými lidmi v této firmě, je ale takovou spojku schopen dovézt doslova za pár stovek korun. Čínský dodavatel ji vyrobí pod tisíc korun. Jenže podle toho vydrží.
Kontroly výjimkou
Přestože do autoservisu musí jezdit téměř každý a o neférových praktikách mnohých z nich se ví léta, pozornosti České obchodní inspekce (ČOI) zatím víceméně unikají. Loni se zaměřila jen na nelegální odstraňování filtrů pevných částic. Jenže to je hlavně „zelená“ akce, která se chování autoservisů vůči motoristům vlastně netýká.
ČOI jako celek servisy jinak prakticky nekontroluje. Neférové praktiky dokážou profesionálové šikovně zastřít a ošálený motorista o tom často dlouho nemá ani tušení, takže pak inspekci ani nepošle podnět. Pouze středočeský a pražský inspektorát ČOI se na servisy zaměřily v letech 2011 a 2010. Před pěti lety si posvítily na 26 auto-pneuservisů.
Nesrovnalosti zjistila inspekce u čtvrtiny z nich. Většinou šlo o to, že jejich pracovníci zákazníka předem neinformovali o předpokládané ceně.