Mluvčí USAR: Vyproštění trvá i 20 hodin

Jaká je pravděpodobnost, že se po tolika dnech od zřícení budov po pondělním zemětřesení najdou v troskách živí lidé?

Těžko říct, nicméně sledujeme i ostatní týmy a zázraky se dějí, v troskách záchranáři živé stále nacházejí. Jsme ale více než sto hodin od zemětřesení a pravděpodobnost stále klesá.

Dá se na takovou misi připravit dopředu?

Dá se na ni připravit, cvičíme velmi pravidelně a intenzivně, absolvujeme mezinárodní cvičení. Každých pět let musí být náš tým přecertifikován autoritou OSN, že dokáže splnit všechny požadavky.

Ovšem to, na co se připravit nedá, je psychický aspekt. Pokud jsme vytáhli přes 20 mrtvých a z toho 11 malých dětí, tak to na tým působí jako velká zátěž. Nicméně všichni hasiči v týmu jsou běžní hasiči. Neznamená, že když je někdo v USAR, tak že by čekal jen na zemětřesení. Chlapi jezdí k běžným zásahům a takovou tragédii každý z nich zažil. Máme ve skupině příslušníky zařazené do týmu posttraumatické péče, kteří jsou schopni s nimi pracovat i po psychologické stránce.

Co práci komplikuje nejvíc?

Venkovní teplota, která nám dělá problémy především v noci. Ve dne je to snesitelné, svítí sluníčko, nicméně jakmile se schová, prudce klesá teplota. Potom je to samozřejmě horší, protože zpocené tělo reaguje na mráz mnohem hůř. Další věc je velmi zdevastovaný stav budov. Musíme si dávat pozor při pohybu na troskách, abychom neohrozili zasahující hasiče, potažmo psy.

Už jste dříve uvedl, že hasiči zachraňují v jedné budově, která má patra zřícená na sobě, a ve druhé, která je sesunutá. Jak moc to ztěžuje záchranu osob?

Velice. Výrazně to zpomaluje postup hasičů, kteří musí vytvářet otvory pro zachraňování lidí s přihlédnutím k zachování bezpečnosti. Neustále musí laserovými inklinometry hlídat, jestli se jim neposouvá zdivo, aby v případě ohrožení včas stihli místo opustit. Už jsme museli nasadit těžkou techniku, která pomáhá patra odebírat shora. Velitel musí neustále vyhodnocovat míru rizika, kterou je ochoten pro tým ještě připustit.

Jakou techniku tam naši hasiči používají? Jak postupují?

Kromě psů nejčastěji používáme štěrbinové kamery. Jsou to několik metrů dlouhé tenké kabely s kamerou a osvětlením na konci, které dokážeme zasunout hluboko do sutin a dokážeme tam s ní různě přisvěcet a otáčet. Potom máme k dispozici bioradary, to je detektor pohybu a tlukotu srdce. Také můžeme využít echolokátory, které fungují na bázi sonaru. A také používáme zmiňované inklinometry, které hlídají pohyb zdiva. Máme těžkou techniku – nakladače a jeřáby, ty jsou zapůjčené od místních.

Jak důležitá je role psů?

Naprosto nepostradatelná. Jsou v podstatě první, koho pouštíme na místo události do sutin. Naši psi v USAR týmech jsou certifikováni pro nález živého člověka. To znamená, že by neměli označovat mrtvá těla, a když pes zaštěká, je velká šance, že našel někoho, kdo ještě žije. Kynologická skupina, která jde s hasičským družstvem, je dvoučlenná. Jsou tam vždycky dva psi, kteří se navzájem potvrzují, abychom měli jistotu, že nereagujeme na náhodné štěkání.

Jak tým vyprošťuje?

Tým podle stavu sutin vyhodnotí, jaká cesta by byla nejsnazší, nejrychlejší a nejbezpečnější. Je potřeba najít kombinaci těchto tří věcí a pak přijdou na řadu štěrbinové kamery, bourací kladiva, sbíječky nebo rozbrušovací pily. Máme i řetězové pily s diamantovými řetězy, kterými můžeme prořezávat zdivo. Postupně si vytváříme cestu k zavalené osobě a tato cesta musí být nejen tak velká, že se tam protáhneme my, ale tak velká, aby cestou zpátky šla protáhnout nosítka, většinou 50 × 50 centimetrů.

Jak dlouho obvykle trvá vyprošťování?

Hodiny. To znamená, že klidně i dvacet hodin, je to velmi zdlouhavé. Zrovna u ženy, kterou nám označil náš pes Terezka pro cizí USAR tým, byla odhadovaná doba vyprošťování 10 až 20 hodin. Ve skutečnosti šlo o osm hodin těžkého vyprošťování.

Kolik by v troskách ještě mělo být lidí?

Mám informace pouze o dvou bytových domech, na kterých momentálně pracujeme. Původní předpoklad byl, že v každém z nich je zhruba 50 osob, přičemž zhruba dvacítku jsme vyprostili. Takže 70 až 80 lidí by mělo ještě být v troskách, na kterých jsou nasazena naše družstva.

V jakém režimu český USAR tým pracuje?

Pracujeme v nepřetržitém režimu 24/7 a střídáme se po dvou šestihodinových směnách. Stejně se střídají i naši pátrači se psy. Střídají se přímo na místě, protože ho nemůžeme opustit. Je tam spousta rodin, nebylo by dobré, kdybychom se odjeli na hodinu vystřídat.

Na jak dlouho má USAR tým zásoby?

Na deset dnů, po které musí vydržet soběstačně. To je i nejzazší doba, pak počítáme s návratem do Česka. Předpokládáme návrat příští pátek. S tím, že zatím nevíme, jestli se to případně prodlouží, nebo zkrátí, to záleží na požadavcích turecké strany.

Jak je těžké v takovém prostředí zajistit bezpečnost pro hasiče a psy?

Spolupracujeme s místní policií a probíhá to dobře. Oni tam fungují i ve formě mediátorů vztahů mezi místním obyvatelstvem a námi. Nemáme žádný výrazný problém, který bychom museli řešit.

Jak budou vypadat následující dny?

Poměrně stereotypně. Velitel předpokládá, že na bytových domech zůstaneme ještě jeden až dva dny a ve chvíli, kdy sektory prohledáme a dokončíme, tak od koordinátora z turecké strany dostaneme další místo, na které vyrazíme. A i tam budeme provádět pátrací a záchranné práce.