Článek
Co říkáte na tvrzení Iráčanů, kteří si přáli zůstat v Německu, a kritizovali proto podmínky, které měli v ČR? Je pravda, že měli k dispozici špinavou vodu na pití, nedostali léky, byli pod dohledem, ale zároveň napospas nepřátelským postojům místních?
KOMENTÁŘ DNE: | |
---|---|
Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem |
My tomu rozumíme, protože když člověk udělá životní chybu, tak se snaží najít jakýkoliv způsob řešení. Takže to chápeme, ale není to pravda. Z fotografií na našem webu si můžete udělat představu sami.
Dotklo se vás nějak osobně jejich chování?
Nedotklo, my tomu rozumíme. Udělali chybu a pravděpodobně si i zkazili život.
Až se skupina vrátí, budete s nimi opět v kontaktu, budete jim opět pomáhat?
My zatím nechceme spekulovat. Zaprvé vůbec nevíme, jestli se vrátí. Pokud se vrátí, nevíme v jakém režimu, nyní probíhá oficiální řízení. Nechováme vůči nim žádnou zášť a umíme si představit, že za jistých okolností bychom jim byli schopni pomoci.
Není rozporuplný výsledek akce pomoci iráckým křesťanům ovlivněn právě tím, že šlo o křesťany z míst, která nejsou natolik v přímém ohrožení válkou? Nebyli by třeba Iráčané z ohroženějších lokalit vděčnější za pomoc, ale dveře k nám mají zavřené, poněvadž jsou muslimové?
Tak to není. Všichni ti lidé byli vyhnáni z domovů v Mosulu a z oblasti okolo Mosulu, kterou zabral Islámský stát. Žili v uprchlických táborech, neměli před sebou žádnou budoucnost, navíc žili v muslimském prostředí, které je nijak nepodporovalo, naopak bylo nepřátelské. Je to běžná část těchto programů, ti lidé procházejí velmi složitou situací, mají posttraumatický stres a někteří to prostě nezvládnou.
Proč se tedy někteří z nich vraceli, když vlastně neměli kam?
Ale oni v té chvíli takto neuvažují. Ti, kteří se vrátili, jsou na tom stejně jako dřív. Co víme ze zprostředkovaných zpráv, které o nich máme, tak vědí, že udělali strašnou chybu, a litují toho.
Co dalšího plánujete, když ministr vnitra Milan Chovanec program pomoci iráckým uprchlíkům přerušil?
My se teď koncentrujeme na těch 40 lidí, kteří tu jsou a snaží se žít normálně.
Jaká je nyní jejich situace?
Všichni jsou přestěhováni v bytech, učí se česky. Děti chodí do školy a dospělí se připravují na práci.