Mladé ženě explodovala láhev na šlehačku. Víko mi proletělo obličejem, líčí vážně zraněná

Bára, jež si přála uvést jen křestní jméno, dokončila univerzitu a chystala se pracovat jako speciální pedagožka ve škole. „Měla jsem nastoupit v září. Protože si přítel otevřel restauraci, během léta jsem mu vypomáhala,“ vypráví.

Jenže neděle osmnáctého srpna se proměnila v noční můru. Zrovna v kuchyni připravovala štrúdl. „Najednou se utrhlo víko od láhve na šlehačku a proletělo mi obličejem,“ líčí vážně zraněná žena.

Následující okamžiky má trochu zastřené. V první chvíli byla v šoku a nevěděla, co se vlastně stalo. „Zpovzdálí jsem slyšela hysterický křik. A potom mi to začalo docházet,“ pokračuje. Personál a někteří hosté se seběhli do kuchyně a snažili se pomoct. „Shodou okolností tam byla i moje mamka, takže všechno viděla. Muselo to pro ni být těžké. Hodně jsem krvácela, měla jsem velkou tržnou ránu, promáčklý obličej a taky dost vyražených zubů,“ popisuje.

Bolest se stupňovala, až začala být nesnesitelná. Mluvčí krajské záchranky Radek Hes sice původně uvedl, že pacientku transportovali letecky, nicméně na páteční dotaz Novinek informaci upřesnil. Vrtulník nakonec nemohl letět kvůli špatnému počasí, a tak mladou ženu převezli sanitkou. „Čekání na ně i cesta do plzeňské fakultní nemocnice mi připadaly nekonečné. Krvácela jsem, krev jsem i zvracela. Lékaři mě zaintubovali a uvedli do umělého spánku,“ říká vysokoškolačka.

Absolvovala dvě operace. Utrpěla totiž mnohočetné zlomeniny lebky, konkrétně obličejových kostí. Výbuch jí poškodil pravé oko, způsobil tržnou ránu od rtu po bradu a také ji částečně připravil o chrup. „Když si uvědomím, jak to mohlo dopadnout, tohle je vlastně dobrý,“ hodnotí nečekaně Bára, které se kvůli chybějícím zubům hůř mluví.

V nemocnici zjistila, že je velkou optimistkou. „Obrovskou zásluhu na tom mají všichni, kteří o mě pečovali na anesteziologicko-resuscitačním oddělení a také stomatologické klinice. Jsem jim, záchranářům i lidem, kteří mi pomáhali bezprostředně po úraze, moc vděčná,“ zdůrazňuje.

Zároveň přiznává, že návrat domů nebyl jednoduchý. „Nejdřív jsem nemohla ani sama chodit. Staral se o mě intenzivně přítel, pomáhala rodina,“ přibližuje. Každým dnem se její zdravotní stav zlepšuje. „Začínám být soběstačná,“ raduje se. Zatím jí dělá problém příprava stravy, která musí být hlavně kašovitá. „Když vidím mixér, nedokážu ho zapnout. Všechno se mi vrací. Už jsem v kontaktu s terapeutkou,“ nastiňuje Bára.

Sílu jí dodávají blízcí, přátelé, lidé z obce i širokého okolí. Na její podporu vznikla sbírka. „Založila ji moje kamarádka. Je až dojemné, kdo nabízí pomocnou ruku,“ podotýká vysokoškolačka, která je bez příjmů. Zpětně s rodiči zjistila, že jí před několika měsíci skončilo úrazové pojištění.

Před sebou má stomatologickou léčbu a dlouhou rekonvalescenci. „Doktoři čekají, než se vše zahojí. Zatím zvažují zubní implantáty, kvůli kterým bude zřejmě nutné doplnit chybějící kost. O dalších terapiích se teprve rozhodne. I kdyby mi zůstaly nějaké trvalé následky, věřím, že se vrátím k běžnému životu,“ uzavírá.