Mizí lékárny. Málo peněz, stěžuje si komora

Česká lékárnická komora (ČLnK) bije na poplach, že jejich oblast dlouhodobě trpí nedostatkem peněz. Žádá jiný systém financování, o kterém jedná s ministerstvem zdravotnictví.

Zatímco v roce 2014 bylo podle výroční zprávy komory v Česku 2601 lékáren, v roce 2021 jich bylo už jen 2498. 

V obci Lány, tradičním venkovském sídle prezidenta republiky, jediná lékárna nedávno skončila a místních 2300 obyvatel zatím nemá náhradu.

„Takových obcí bude přibývat. Počty lékáren se snižují, mnoho z nich se pohybuje na hranici rentability,“ varoval prezident lékárníků Aleš Krebs.

Problém je podle něj ale i v tom, že síť lékáren je nerovnoměrná, v některých obcích je jich přebytek. „Víc lékáren neznamená zlepšení péče. Lékárny mají vznikat tam, kde je to potřeba z hlediska pacientů,“ doplnil.

V některých krajích navíc úplně chybí pohotovostní lékárna, která by mohla obsloužit pacienty 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

„Nonstop lékárnu nemá sedm krajů, největší problém je na Ústecku a Liberecku, odkud se v některých případech musí akutně pro léky jezdit až do Prahy,“ uvedla mluvčí ČLnK Michaela Bažantová.

„Taková pohotovostní lékárna je charita, která se ekonomicky vůbec nevyplatí,“ doplnil viceprezident komory Martin Kopecký.

Lékárníci si stěžují, že je stát odměňuje podle toho, jak drahé léky vydávají. „Chceme spravedlivější odměňování. Více fixní platby za práci lékárníka, nezávisle na ceně vydávaných léků,“ uvedl Krebs.

„Odborný personál je složité zaplatit, náklady rostou, ale příjmy nejdou nahoru. Růst platů lékárníků je pod hladinou zdravotnických pracovníků. Někde se proto zkracuje otevírací doba lékáren. V době dovolených je třeba lékárna zcela zavřena, protože často je jeden lékárník na jednu lékárnu,“ uvedl Krebs.

Dodal, že roste průměrný věk provozovatelů, mnohým z nich je šedesát či sedmdesát let. „Brzy budeme mít podobný problém, na jaký teď naráží praktičtí lékaři,“ dodal.

V současné době mají lékárníci úhradu ze zdravotního pojištění za každou vydanou položku na receptu, takzvaný signální výkon, a mají podíl na ceně léků.

Z částky, kterou stojí lék, je podle zástupců komory asi dvě třetiny cena výrobce, čtvrtina jde lékárně a distributorovi léčiv a skoro desetina je odvedena státu jako DPH. Společná přirážka lékáren a distributorů tvoří nižší podíl u dražších léků, vyšší u levnějších.

Lékárníci volají i po tom, aby se zastropovala přirážka distributorů. „V některých zemích je to takhle běžné, aby byl chráněn slabší subjekt, v tomto případě lékárna. Takové je i doporučení antimonopolního úřadu,“ řekl Krebs.

Celkové náklady systému veřejného zdravotního pojištění se mezi roky 2012 a 2021 téměř zdvojnásobily, předloni přesahovaly 404 miliardy korun.

Částka vydaná na léky na předpis se ve stejném období zvýšila z 36,1 miliardy korun na 38,5 miliardy, tedy o 6,7 procenta.

Podle prezidenta komory se tak snížil reálný příjem lékáren ze zdravotního pojištění o víc než 20 procent. Vliv hrála i inflace nebo vyšší náklady na provoz lékáren včetně nájmů nebo mezd.

„Ministerstvo zdravotnictví s komorou ohledně případných změn financování lékárenské péče ve smyslu snížení vazby na cenu vydávaných léčivých přípravků komunikuje,“ řekl Právu mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.

Dodal, že o výši úhrad se kaž­doročně debatuje v rámci dohodovacího řízení. „V roce 2023 činí úhrada za výdej léku 24 korun, v roce 2022 to bylo 18 korun, meziroční navýšení je tedy o třetinu,“ sdělil mluvčí.