Článek
Za záchvaty trvajícími dvě až třicet minut mohla vzácná vrozená porucha zvaná hemimegaencefalie, při níž dochází k abnormálnímu růstu jedné z mozkových hemisfér. Taková asymetrie vede k různým neurologickým problémům včetně epilepsie, mentální retardace, motorických poruch a dalších vývojových vad.
„Pro malé děti je typické, že přechází jeden záchvat ve druhý. Je to forma epilepsie, které říkáme encefalopatie. Kromě samotných záchvatů také zabraňuje normálnímu psychomotorickému vývoji,“ vysvětlil primář kliniky dětské neurologie Ondřej Horák z Fakultní nemocnice Brno.
Bez operace by byl v podstatě trvale ležící, musel by být tlumen léky a vyžadoval by dlouhodobou péči
Oliverův stav byl velmi závažný, a proto se lékaři rozhodli přistoupit k náročné operaci mozku. Při ní se odstraní nebo odpojí části hemisféry mozku. Jenže Oliver byl na tak nebezpečnou operaci ještě malý, proto brněnští vědci čekali, až mu bude alespoň půl roku. Mezitím se spojili s odborníky ze švýcarské Ženevy v čele s Karlem Schallerem, jenž těchto operací provedl již téměř čtyřicet.
Šance na normální život
K rizikové a náročné operaci neurochirurgové přistoupili v červnu. „Jedna hemisféra, výrazně větší, způsobovala epileptické záchvaty, které pronikaly asociačními dráhami do druhé hemisféry. Princip operace spočíval v tom, že jsme postupně asociační dráhy přerušili,“ popsal přednosta neurochirurgické kliniky Martin Smrčka.
Natalie Pomklová s půlročním synem Oliverem
Operace dopadla úspěšně a Oliver má šanci na vcelku normální život. Hýbe rukama i nohama a podle lékařů lze očekávat, že se u něj bude dobře vyvíjet řeč i intelekt. „Pevně věřím, že budeme moct také zredukovat antiepileptika, která přece jen mohou vývoj zpomalovat. Bez operace by ale byl v podstatě trvale ležící, musel by být tlumen léky a vyžadoval by dlouhodobou péči,“ upozornil Horák.
Štěstí tak konečně zažívají i Oliverovi rodiče. „Nemá žádné záchvaty, směje se, hýbe, žvatlá. Jsem ráda, že jsme po dlouhé době doma s malým. Předtím jsme byli hodně v nemocnici a bylo to psychicky velmi náročné. Každý den jsem brečela, nevěděli jsme, co máme dělat,“ popsala matka Natalie Pomklová.