Místo oslavy 91. narozenin odklízeli trosky domů

Osudný červnový čtvrtek přitom ani náznakem neukazoval, jaké peklo se chystá. „Byli jsme se sestrou u maminky a chystali jsme věci na její velkou oslavu. Když jsme měli hotovo, ještě jsme chvíli zůstali, abychom si dali kafe. Přes sousední dům jsme neviděli na oblohu, takže jsme vůbec netušili, co se žene,“ řekla Právu dcera Jiřina.

„Najednou zhasla elektrika a začalo hrozně foukat. Ještě jsme se báli průvanu, a tak jsme držely se sestrou dveře. Ty s námi házely, jak kdyby se dovnitř dobývalo sto čertů. Pak se dveře vysklily a bylo to. Když jsme se podívaly ven, spadly nám brady. Bylo to strašné, na ulici byly trosky až po pás,“ zavzpomínala téměř po třech týdnech od události Jiřina.

Jiřina i její sestra Hana se troskami prodíraly ke svým domům.

„Soused naproti nám měl rovnou střechu. Tornádo ji vzalo a hodilo ji na náš dům. Ještě že jsme nebyli doma, jinak by nás to asi zabilo. V domě jsme měli velké trosky betonu, z obýváku jsme vynášeli snad třímetrový kus. Všechno bylo rozmlácené, nábytek i auta,“ popsala Jiřina. Stejně dopadl i dům jejího syna, který bydlí jen pár desítek metrů od ní.

Tornádo zlikvidovalo i dům její sestry Hany. „Okna, dveře, střecha, všechno zničené. V domě byly věci shrnuté na hromadu, na dvoře taky, na tom šestimetrový trám, vůbec netuším, odkud přiletěl. Tak jsem byla ráda, jak mám všechno v pořádku, ještě jsem před oslavou měla všechno okopané a nachystané. A teď je to jen zmar,“ těžko hledala slova Hana.

Největší škody ale napáchalo tornádo u domu jejich maminky. „Její dům přišel o střechu, okna i dveře. Stodola spadla, ostatní hospodářské budovy se musely zbořit. Maminka tam měla vinohrad, tam nezůstala jedna hlava. Jako by to někdo vzal kosou,“ přiznala Jiřina.

Aby toho nebylo málo, kromě starostí s obnovou domů přibyly rodině starosti o zdraví jejich maminky. „V pátek při jejích narozeninách, tedy den po tornádu, jsem s ní ještě seděl na lavičce u trosek, abych ji utěšil. Pak ulehla a od té doby nevstala,“ řekl syn Jaroslav.

„Hlava jí funguje, ale tělo už je slaboučké. Ještě měla ale zájem o to, jak dopadl fotbal,“ pousmála se Jiřina. Kromě humoru drží Jiřinu nad vodou i to, že tornádo přečkali malým zázrakem i její dva pejsci. První fenku našli po tornádu až na druhém konci vesnice, shodou náhod u domu její sestry. Druhého pejska tornádo hodilo proti několik desítek metrů vzdáleným vratům. Po ošetření od veterinářů už jsou zase se svou paní.

Obě sestry se shodly, že obrovské díky patří všem, kteří na místě pomáhali, od hasičů, záchranářů, policistů přes dobrovolníky a lidi z neziskovek. „Zaplať pán bůh za ně. Dělali v těch hrozných podmínkách, v horku, na střechách,“ děkovala Jiřina. „Hasiči byli úžasní, naprosto neuvěřitelní. A dobrovolníci také. Bez nich bychom to nezvládli. Člověka drželo pohromadě, že na to není sám,“ přiznala Hana.

Jaroslav se rozhodl požádat o pomoc i lidi na portálu donio. Kromě práce na obnově domů totiž rodinu čeká i péče o nemocnou maminku.