Článek
Oba ministři dopoledne, převlečeni do hornických pracovních oděvů, sestoupili desítky metrů do podzemí, aby se na vlastní oči podívali, jak středověká štola, která je svým stářím i zachovalostí v Evropě unikátní, vypadá.
"Slíbili peníze přímo v dole a takový slib se musí splnit," pochvaloval si v odkazu na hornické legendy ředitel sokolovského muzea Pavel Beran.
Část štoly v současné době spravuje jako zaniklé důlní dílo ministerstvo životního prostředí, zbytek spravuje státní podnik Diamo. Společně s Nadací Georgia Agricoly a sokolovským muzeem už několik let na záchraně důlního díla pracují.
Dvanáct miliónů nestačí, ale aspoň něco
"Budeme se podílet na obnově dolu pro letošní rok částkou pět miliónů korun, pro příští rok uvažujeme o sedmi až osmi miliónech," potvrdil Milan Urban, pro kterého je to jedno z prvních rozhodnutí ve funkci ministra průmyslu a obchodu.
Stejně ochotný byl i jeho kolega Libor Ambrozek. "Podíleli jsme se už v minulosti na úpravě a monitoringu štoly. Letos dá ministerstvo z peněz, které získává z těžební činnosti, šest miliónů korun," řekl Amrozek.
Přislíbených téměř dvacet miliónů korun by mělo výrazně posunout snahu o obnovu, zajištění a následné zpřístupnění dolu pro veřejnost. "Kdy se důl podaří dokončit záleží do značné míry na tom, jak bude pokračovat průzkum. Pokud narazíme na další komory, může se vše protáhnout," uvedl poslanec Rudolf Tomíček, který obnovu dolu Jeroným dlouhodobě propaguje a zve k jeho návštěvě vlivné ministry.
To potvrdil i ředitel muzea Beran. "Není to ještě dost na úplné dokončení, ale když se nám už podařilo zajistit šedesát miliónů, tak už ten zbytek snad seženeme," uvedl optimisticky Pavel Beran.
Unikátní památka
Na stole ministra kultury leží v těchto dnech návrh na vyhlášení dolu Jeroným národní kulturní památkou. Status kulturní památky má už od roku 1990. Není však vyloučeno, že bude aspirovat i na zařazení mezi památky Unesco.
Díky závalu se totiž zachoval v téměř nezměněné podobě a poskytuje tak unikátní informace o hornictví v období 15. a 16. století. Zachovány zůstaly stopy po ručním odsekávání horniny kladivem a majzlíkem, nebo po tzv. sázení ohněm, kdy se hornina rozpálila a následně prudce zchladila vodou, čímž došlo k popraskání skály.