Článek
Pane ministře, nastane někdy doba, kdy si Češi budou moct u nás v obchodech koupit stejně kvalitní potraviny jako třeba v Německu?
Ta doba nastane. Děláme pro to maximum možného. Začíná to drobnostmi, když například chceme, aby bylo na obalech napsáno, co výrobek obsahuje. Nejen složení, ale aby bylo zřetelně napsáno, kolik výrobek obsahuje masa, odkud pochází. Připravili jsme novelu zákona o potravinách, která stanoví, že potraviny, které se svými vlastnostmi liší, obchodníci spotřebitelům nebudou moci nabízet ve stejném obalu, označení, barvě, grafice či se stejným marketingem.
Nepovede to akorát k tomu, že bude sice jiný obal, ale kvalita zůstane pořád horší?
Je to o tom, že spotřebitel by měl vědět, co si kupuje. Obal bude spotřebiteli říkat: Vyber si, je tady tento výrobek, podobný, ale jiný, anebo si vyber ten originální. Spotřebitel by si měl umět vybrat, jestli chce výrobek se 30 procenty masa, nebo s 80 procenty masa.
Není možné, aby se tady prodávaly některé výrobky horší a dražší než na západ od našich hranic
V obchodě by pak měly být oba dva výrobky? Kvalitnější, co se prodává na západě, a potom ten určený pro český trh?
Musíme zaručit spotřebiteli, že si bude mít možnost vybrat si stejně kvalitní výrobky, jaké se prodávají na západ od našich hranic.
A jak toho chcete dosáhnout? Firmy přeci nemůžete zákonem přinutit, aby do Česka dovážely dvě verze výrobku.
V tom případě napíšeme, že firma XY nechce do Česka dovážet kvalitnější výrobky. Vytvoříme na ně mediální tlak. Nemůžeme vymáhat zákonem, co se má nebo nemá prodávat. Ale zákazník musí být informován o té kvalitě. Není možné, aby se tady prodávaly některé výrobky horší a dražší než na západ od našich hranic. Cílem je, aby měl spotřebitel stejnou možnost jako spotřebitel na západě.
Dávali jsme přednost tomu výrobku ze zahraničí, měli jsme pocit, že to je ta kvalita
Jak tenhle trend vůbec vznikl, že u nás jsou potraviny kolikrát horší a dražší?
Byl to souběh mnoha okolností. Nutno podotknout, že se to týká jen nadnárodních firem. Bylo období, kdy český spotřebitel říkal: to je výrobek ze západu, ten je lepší. Dávali jsme přednost tomu výrobku ze zahraničí, měli jsme pocit, že to je ta kvalita a dlouho to tady chybělo. Nadnárodní firmy toho začaly využívat.
Je to dnes jinak? Volají podle vás Češi více po domácích produktech, protože si myslí, že si sami dokážeme vyrobit kvalitnější věci?
Samozřejmě je skupina obyvatel, která preferuje cenu, ale už je čím dál větší skupina, která se dívá na to, co jí. Mnoho lidí si uvědomuje zdravý životní styl, že na sebe musí dbát. Třetí, nejrozumnější skupina, dává do souvislosti poměr ceny a kvality.
Pořád je to ale tak, že když přijdu do obchodu, tak polské máslo je levnější než to české. Neměla by se vláda a ministerstvo zemědělství víc angažovat v tom, aby ty tuzemské potraviny byly levnější a zároveň kvalitnější a výhodnější pro lidi, než aby se sem dováželo polské máslo?
To je naším cílem. Ale nejvíce to ovlivňují obchodní řetězce. My s nimi pravidelně jednáme a komunikujeme. Tím, že propagujeme české potraviny, je po nich větší poptávka a pro výrobce je snadnější dostat je do regálů. Ale musíme dbát na to, aby u kvalitních domácích potravin nebyla vyšší přirážka než u dovozových, to je i záležitost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a ministerstva financí. Musíme dbát na to, aby nedocházelo k zvýhodňování některých dodavatelů a nekalým obchodním praktikám.
Dlouhodobě propagujeme české kvalitní výrobky, ať je to Klasa, Regionální potravina, česká potravina nebo české cechovní normy potravinářské komory. Neříkáme spotřebiteli, co si má kupovat, ale ukazujeme mu, co je z našeho pohledu kvalitní.
Ale nevidím důvod, abychom sem vozili nízkotučný eidam ze zahraničí
Premiér nedávno prohlásil, že potravinová a zemědělská soběstačnost České republiky je katastrofální. Co se s tím dá dělat?
Souhlasím s tím. Není možné, aby byla Česká republika závislá na dovozu. Bavíme se o potravinách, které zde umíme sami vyrobit a zpracovat, jako mléko, máslo, maso. Třeba u mléka máme soběstačnost přes 100 procent, ale co se týče výrobků, tak dovážíme velké množství sýrů a dalších věcí, přitom mlékárny tady máme. Musíme vysvětlovat českým spotřebitelům, aby české výrobky preferoval. Tím nechci říct, že omezíme dovozy, jsou například francouzské sýry, které tady nevyrobíme. Ale nevidím důvod, abychom sem vozili nízkotučný eidam ze zahraničí.
Dalším příkladem jsou brambory. Dlouho jsme to podceňovali, dnes je máme jako citlivou komoditu. Brambory zmizely, protože když je zemědělec prodával za korunu, dvě, tak to pro něj není moc rentabilní. Pokud spotřebitel bude preferovat kvalitní české brambory, tak i dovoz bude menší. To samé je u česneku. Dlouhodobě se preferovala cena, takže se sem vozil česnek počínaje od Číny u Španělska konče. Tak to čeští zemědělci přestali pěstovat. Najednou se všichni diví, že není český česnek a je zle. Ale česnek nejde zapnout do zásuvky, aby vyrostl přes noc. Všechno to dlouho trvá.
Cibule a česnek, zvláště ten český, jsou nezbytnou zbrojí proti chorobám z nachlazení.
Takže za to můžou Češi, kteří dávají přednost ceně a kupují levnější věci z dovozu?
Ne, bylo to tak historicky, je to 10 až 15 let zpátky. Spousta lidí říkalo, na co si to tady budeme pěstovat, když si to můžeme přivézt. Do toho přišly preference spotřebitelů. Ve chvíli, kdy nám tady chybí česnek, brambory a cibule, tak jde ta cena nahoru.
Jak to změnit?
Musíme to změnit dotační politikou a preferovat domácí produkci. Dávat víc dotací na citlivé komodity, mezi které patří třeba brambory. Chtěli bychom víc podporovat zeleninu. Ale je to také o tom, že ty komodity potřebují mít odbyt. Zemědělec to nemůže skladovat půl roku. Musí mít odbyt na řetězcích. Musíme se domlouvat, aby se to prodávalo. Povedlo se to třeba u rajčat. Postavily se skleníky a o česká rajčata je teď velký zájem. Takhle musíme jít krok za krokem se všemi věcmi.
V současnosti je hlavně kvůli suchu nedostatek cibule. Může to mít vliv ještě na jiné produkty?
Sucho je fenomén posledních let. Pokud začneme podporovat závlahy a budování rybníků, aby bylo vodu odkud čerpat, tak se to vylepší. Sucho trápí i Polsko, Německo a další země.
Stačí budovat rybníky a vodní nádrže?
Jsou dvě věci. Nemůžeme čekat, jestli zaprší nebo nezaprší. Musíme vodu zadržovat v krajině pomocí dobrého hospodaření na půdě, budováním mokřadů či remízků. To děláme. Na druhé straně máme vodárenské nádrže. Musíme je začít budovat. Za posledních 30 let se tady nic nepostavilo, jak říká i pan premiér. Máme vytipovaných 49 nových lokalit. Dříve k tomu byl odpor, ale lidé si začali uvědomovat, že pokud nebudeme mít vodu, tak nebudeme mít vůbec nic. Máme v plánu investovat 24 miliard korun do propojování vodárenských soustav, což pomůže se zásobováním vodou téměř pro 3 miliony obyvatel. Dalších 6 miliard chceme dát na budování vodovodů v obcích, což zajistí vodu pro zhruba 700 tisíc lidí.
Řepka je plodina, která zemědělcům zabezpečuje nějakou stabilitu
Je něco, co můžou udělat lidé jako jednotlivci, aby krajině pomohli?
Důležité je, aby voda, která vzniká na pozemku při dešti, se na pozemku vsakovala a neodváděla se do kanalizace. To je záležitost každého, kdo něco staví. Další věc je třeba dělat zatravňovací dlaždice a nedělat beton, kde to není nutné.
Pěstování řepky je pro zemědělce nejlukrativnější
Sucho se v poslední době řeší i v souvislosti s řepkou olejkou, které jsou plná pole. Ekologové kritizují, že znehodnocuje krajinu. Vy jste naopak prohlásil, že řepka je dobrá. Jak to tedy je?
Řeknu několik věcí, ať si to každý srovná sám. Řepka je jedenáct měsíců na poli a vytváří pokryv poli, je zelená. Má druhý nejdelší kořenový systém po vojtěšce. Kořenový systém na sebe váže minerální látky, váže na sebe dusík a další věci a po sklizni zůstává v půdě. Zvyšuje podíl organické hmoty. Při sklizni velká část organické hmoty zůstává na půdě, takže se tam zaorává. Je prokázáno, že plodiny, které jdou po řepce, mají o 10 až 15 procent větší výnos. Co se týče náročnosti, souhlasím s tím, že řepka je náročná plodina, co se týče ošetřování. Ale se zemědělci jsme se dohodli, že před sklizní se nesmí používat glyfosát, takže se to omezilo, a to i u všech dalších plodin, které jsou potenciálně určené pro potravinářské využití.
Část lidí kritizuje premiéra Andreje Babiše, že na pěstování řepky vydělává Agrofert, který spadá do jeho svěřenského fondu. Je tedy podle vás ta kritika neoprávněná?
Téma řepky je zneužíváno právě proto, že to je Andrej Babiš. Je to plodina, která zemědělcům zabezpečuje nějakou stabilitu. Pokud by o ni nebyl zájem, tak poklesne produkce. Na výrobu biopaliv se jí využívá jen jedna třetina. Dvě třetiny jdou na výrobu potravin a kosmetiky. Vyrábí se z toho olej, majonéza, dresinky. Největší nevýhoda je, že kvete žlutě a všichni to vidí. A řepka kvete v období, kdy divoce rostoucí rostliny nekvetou v takovém rozsahu a je to zásobárna i pro včely, co se týká medu.
Řepkový olej je lepší než slunečnicový olej, je vysoce kvalitní pro kuchyňské použití. Když bychom řepku neměli, bude se sem vozit palmový olej. Takže co, máme sem vozit palmový olej, proti kterému se protestuje? Není v tom žádný problém ho do Evropy vozit, vozí se ho sem hrozně moc na využívání do biopaliv. Jsou argumenty, že by se měla používat biopaliva druhé generace, což podporujeme, ale jejich vývoj už není otázka na ministerstvo zemědělství.