Ministr Blažek: Uvažoval jsem o rezignaci

Výroky prezidentů jsem nikdy nekomentoval, ale větu, že bude jmenovat a odvolávat podle návrhu premiéra, řekl již několikrát obecně, takže ji jen zopakoval. Neberu si to nijak osobně.

Vyjádření prezidenta se sice dotýkají přímo mě, ale on o tom, co se stalo, ví pouze z médií nebo sociálních sítí. Třeba mu to budu někdy moci říci osobně, ale pokud v tuto chvíli takovou možnost nemám, tak to vůbec nechci komentovat, protože prezident je prezident. Ale samozřejmě to není výrok pana prezidenta, ze kterého bych měl radost.

Ano, uvažoval. Důvod byl ale spíš ten, že jsem naprosto fascinován, jak se vůči člověku, aniž se dopustí čehokoli protiprávního, může zvednout obrovská emotivní, mediální a internetová nenávist. Tak jsem si říkal, jestli mi to stojí za to.

Chápu symboliku toho setkání, za kterou jsem se omluvil, ale současně říkám, že tato republika řeší tisíce mnohem podstatnějších věcí, které by stály za pozornost daleko víc než jedna fotografie s panem Nejedlým. Za důvod rezignace u všech ministrů beru spáchání něčeho protiprávního, nelegálního nebo častou absenci na jednáních vlády či v úřadě a podobně. Nic takového se tímto jedním vyfoceným setkáním nestalo.

Můžete vysvětlit, že když mělo jít o náhodné setkání, proč byla jeho délka pětihodinová?

Ano, byl jsem tam pět hodin, ale už jsem vysvětloval, že nešlo jen o sezení s panem Nejedlým. Když jsem tehdy do té restaurace přišel, on tam seděl se svou ženou a dvěma dětmi. Nikdo jiný nebyl u jeho stolu. V průběhu té bouřky se všichni, co byli na zahrádkách, vměstnali do restaurace a pak za ním chodili různí známí ze Slovenska. Nebyl tam jediný český podnikatel, jak jsem někde četl v novinách, že šlo o podnikatelský večírek.

Mluvil jsem i s majitelem restaurace, protože ho znám, když v okolí bydlím. Mluvil jsem i s těmi lidmi ze Slovenska o různých tématech. Ale ano, byl jsem pět hodin v restauraci, ve které byl i Nejedlý. Ale nevím, co bychom si spolu pět hodin vyprávěli, to by nás pak i nudilo, si myslím. Je ale potřeba říci, že ho znám čtyřicet let už z volejbalové Zbrojovky Brno, takže představa, že jdu do restaurace, že bych tam řešil něco protiprávního anebo obchodního, je úplně mimo.

Znovu říkám, že chápu symboliku, kterou to nabralo, a chápu i to, že když jsem mluvil o bouřce, což je pravda, že to působilo komicky, ale to mi došlo až po dvou dnech. Ale ať se do toho každý zkusí vžít, že když řeknete nějakou věc, která je pravdivá, jak může působit. A já jsem prostě takto nepřemýšlel.

Sám jste v minulosti připustil, že jste byl za dob Zemana spojkou mezi Hradem a novou vládou premiéra Fialy.

To je pravda. A pokud jde o pana Nejedlého, nikdy jsem nic netajil. Znali jsme se už předtím, ale v období po pádu vlády Petra Nečase v červnu 2013 až do roku 2020 jsme se vůbec nestýkali. Naše kontakty začaly až v době, kdy se blížily předloňské volby, což bylo zcela pragmatické a za to se vůbec nestydím. Bylo to kromě jiného z důvodu, že kdyby náhodou byla možnost, že strana, kterou zastupuji, byla ve vládě, tak je samozřejmě dobré a nutné bavit se s Pražským hradem. Protože nakonec je to právě prezident, který rozhoduje o tom, kdo bude premiér a kdo ministr. Ale v takové té zlaté éře vládnutí Miloše Zemana v letech 2013 až 2020 jsme se vůbec nevídali.

V hlavě mi leží otázka týkající se názorů od všech moralistů, že dokud byl Nejedlý na Hradě, bylo mluvení s ním morálně dovoleno, ale když tam není, už se s ním nikdo nesmí bavit? Takhle by se člověk taky chovat neměl. O tom, že byl Nejedlý nějaký byznysmen a údajný ruský agent, se píše roky, ale my přece nemůžeme s lidmi zacházet tak, že když po nich něco potřebujeme, tak nám voní, ale když už pro nás nemůžou nic udělat, tak nám zase páchnou.

Ale ministr spravedlnosti se téměř každý den potkává s lidmi odsouzenými nebo trestně stíhanými, a to i veřejně, kteří se ptají, zda byl jejich soud veden správně, zda podpořím jejich žádost o milost. To znamená, že do mé pracovní činnosti patří bavit se s různými lidmi, kteří jsou dokonce ve střetu se zákonem. A tady musím říct, že mi není známo, že by pan Nejedlý jakýkoli konflikt se zákonem měl.

Ale to bylo trochu jiné v tom, že jste se setkali v restauraci.

Ale já se běžně potkávám s lidmi, kteří, kamkoli přijdu, mají vždy nějaký problém. Ano, ministr spravedlnosti to má řešit ve Sněmovně a na ministerstvu. Pokud ale vytáhne kamkoli paty, nemusí to být jenom restaurace, ale jakákoli akce, vždycky tam někdo je, kdo se ho chce na něco ptát. Já se těmto rozhovorům nevyhýbám a vyhýbat nebudu, i když to jsou neznámí lidé. Přece musím chodit mezi lidi, protože ve Sněmovně a na ministerstvu se nedozvím, co si lidi myslí.

Poznáte to. Když chodíte po ulici, tak ne úplně pozitivní pohled poznáte. Samozřejmě jsou zde nějaké negativní emoce, ale zase je to úplně jiné v Praze a Brně a pak na venkově, kde to lidi zajímá méně. Mají mnohem těžší starosti než to, že byl Pavel Blažek s Nejedlým někde v restauraci. Chtějí vidět, že se o něco staráme, a ne co děláme po večerech.

Kdyby teď přišla podobná bouřka znovu po tom všem, co se v souvislosti s vámi dělo, šel byste si za Nejedlým sednout?

Udělám to, co mi řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil: Jdu, pozdravím a odejdu.

Naznačil vám Petr Fiala, že byste měl rezignovat, nebo mu stačilo vaše vysvětlení?

Myslím si, že jsme byli všichni nejen v ODS překvapeni, jakých obrovských rozměrů to ve veřejnosti, v médiích a sociálních sítích nabralo. Pochválen jsem nebyl a víc k tomu nechci říkat.

Bylo to různé, ale ptal jste se na Petra Fialu: Pochválen jsem nebyl. Řekl bych, že jsem za to nebyl pochválen nikým z ODS. Jediné hodnocení, nejen v ODS, se lišilo v tom, jestli to není třeba precedens, že nikdo z nás nemůže být někde na veřejnosti, protože nikdy nevíme, co se z nějaké osoby stane či nestane. To by si měl každý rozmyslet, protože jakýkoli politik může být někdy na nějakém místě, odkud se pořídí fotografie, a musí si vyhodnotit toto riziko. Nevím ale, jestli je správné, aby politici nechodili mezi lidi. Myslím si, že to správné není. Tohle si každý musí vyhodnotit.

Když to shrnu, co se řeklo na předsednictvu ODS: Pan Blažek si musí uvědomit, že když je ve vysoké veřejné funkci, tak se nemůže chovat tak, jak byl normálně zvyklý chovat se v Brně, tedy chodit kamkoli a bavit se s kýmkoli. Na tom něco je.

Žlutou kartu od premiéra berete tak, že už nesmíte udělat další přešlap, protože jinak končíte?

Beru to vážně a není to samozřejmě nic příjemného, obzvlášť když máme s Petrem Fialou dlouhodobě dobré osobní vztahy.

Mluvil jsem s panem prezidentem jen jednou letos na jaře. Tam byla jasně vyjádřená vůle, že by prezident uděloval milosti bez součinnosti ministerstva spravedlnosti, respektive v tom smyslu, že by si názor a rozhodnutí činil už jen on sám, nikoli úředníci ministerstva, jak to bylo v mnoha případech doposud. Minulý týden jsem řešil s hradní kancléřkou Janou Vohralíkovou, jakým způsobem to zabezpečit, aby to od 1. ledna příštího roku mohlo fungovat. Nyní čekám, jakým způsobem prezident Pavel naloží s rozhodnutím svého předchůdce Miloše Zemana z prosince 2013, které je ve sbírce zákonů a jež převádělo agendu milostí na náš úřad.

Musí ho zrušit?

Pokud ho nezruší, tak je platné. Pan prezident má tedy v zásadě tři možnosti. Buďto ponechá v platnosti rozhodnutí Miloše Zemana, což jasně řekl, že nenechá. Druhá možnost je, že ho napíše nějak jinak s tím, že by něco nechal na ministerstvu, ale bude to nějaká jiná část rozhodování. Třetí možnost je, že Zemanovo rozhodnutí zruší úplně a převezme to celé Pražský hrad.

Já to chápu tak, že pravděpodobně nastane tato třetí varianta a s účinností od 1. ledna by to prezident rozhodoval sám s tím, že mu vytvoříme nějaká pracovní místa, protože agenda milostí je docela rozsáhlá.

Pak je ale ještě jedna otázka, co bude s žádostmi, které jsou nyní u nás na ministerstvu a vyřizují se. Tady jsem kancléřce říkal, že předpokládám, že ti lidé se stejně obrátí na nového prezidenta. A pokud ne, tak doporučuji tyto žádosti, které jsou i z doby mandátu Miloše Zemana a které ještě nejsou vyřízeny, přeposlat na Pražský hrad, ať si je vyhodnotí.

Kolik jich je?

Zhruba 800 až 900 nevyřízených. Ale doteď náš úřad u těchto žádostí zkoumal jediné: Jestli jsou tam závažné zdravotní důvody, aby se doporučilo prezidentovi udělit milost. Nezkoumaly se žádné jiné aspekty těchto žádostí.

Například ty, o kterých prezident Pavel nyní hovoří, že by je v rámci udělování milostí zavedl? Třeba sociální důvody?

Přesně tak. Myslím si, že je správné, aby se prezident neomezoval vůbec a každou milost odůvodnil veřejnosti tak, proč ji udělil – ze zdravotních, sociálních důvodů, možná kvůli tomu, že proces nebyl správně veden. Na to všechno má prezident výsostné právo. Objevuje se občas v diskusích, jestli milosti mají být součástí právního řádu, nebo nemají. Podle mě mají stejně jako amnestie. Jde o to, jak se používají.

Zmíněné stovky nevyříze­ných žádostí tedy zřejmě předáte na Hrad?

Udělal bych to takto, protože nám tím pádem zanikne i kompetence je vyřizovat. A nemyslím si, že úředníci mají být ti, kdo píšou žadatelům dopis, že jejich žádost nepostupujeme dál.

Už jste obdržel od nejvyššího státního zástupce Igora Stříže písemný návrh na jmenování bývalého ředitele Generální inspekce bezpeč­nostních sborů Radima Dragouna šéfem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci?

Dostal jsem ho v úterý. Prostudoval jsem si materiály, zejména to, co musel ve výběrovém řízení na tuto funkci pan Dragoun předložit, tedy svou představu, jak by úřad řídil. Vzhledem k tomu, že byl tento týden hodně nabitý, především jednáním Sněmovny, tak se s Dragounem potkám příští týden a ještě chci tu situaci s ním osobně probrat.

Nejvyšší žalobce Stříž podle svých slov předpokládá, že nebudete mít na jmenování Dragouna jiný názor. Je to tak?

Ctím výběrovou komisi, jakým způsobem rozhodla. Byla sestavena z takových lidí, že ji nelze podezřívat z toho, že by to vyhodnocovala neobjektivně. Zatím se ale vůbec nebudu vyjadřovat k osobě pana Dragouna, protože to považuji za nesprávné dřív, než se s ním sejdu.

Je ještě dobré říct, že jsem jej viděl asi třikrát v životě, takže se nějak víc neznáme. Bude mě u něj zajímat třeba i to, že pokud vím, nežije v Olomouci (Dragoun pochází z Lounska, pozn. red.), takže budu chtít vědět, jestli je připraven trávit v Olomouci pět pracovních dnů v týdnu. Půjde tedy o otázky praktického typu.

Slyšel jsem, že než se rozhodnete, zda Dragouna jmenovat, máte o něm jednat na nejvyšší koaliční politické úrovni.

Tato otázka zajímá i vládní politiky i poslance. Ptají se mě na to, rozhodnutí je ale podle zákona jen na mně. To znamená, že ať si jakýkoli politický orgán říká, co chce, rozhodnu já a bude to moje odpovědnost, ať už návrh budu, či nebudu akceptovat. Do toho si nemohu nechat mluvit z jakýchkoli politických míst.

Hovoří se ale o tom, že některým vládním politikům vadí jeho jméno například proto, že byl ředitelem GIBS jmenován vládou Andreje Babiše, a spojují ho tedy s šéfem hnutí ANO.

Někdy kroutím hlavou nad tím, co se všechno dočtu. Už jsem četl článek, že je Dragoun babišovec, v dalším to, že je blažkovec, přičemž opakuji, že jsme se viděli asi třikrát. A v jiném článku zase psali, že je bradáčovec. Tímto se nemohu nechat vést, protože všech tří opravdu být nemůže. Nevím, kde tyto řeči vznikají.

Já se musím ptát relevantních lidí z oboru, takže se ještě osobně zeptám nejvyššího státního zástupce na to, jak na tomto návrhu trvá a jak si představuje další fungování pana Dragouna v Olomouci. Toho se zeptám na totéž, ale ptám se i relevantních lidí z příslušných sněmovních výborů, kteří Dragouna znají jako ředitele GIBS, ale i ze služeb.

Proč se vláda rozhodla pro výběrové řízení na post šéfa olomouckých vrchních žalobců? To se přece dosud nestalo?

Myslím si, že je to mýtus. Dosavadní zákon neupravuje, jakým způsobem ten, kdo někoho navrhuje do funkce, ho vybírá. Takže někteří okresní, krajští i vrchní státní zástupci dělají výběrová řízení, někteří nikoli, protože to není povinné. Teď vláda s ohledem na to, jakým způsobem byl tento post sledován a bylo to co nejtransparentnějším způsobem provedeno, doporučila nejvyššímu státnímu zástupci, aby udělal výběrové řízení, a on to respektoval. Šlo o doporučení, což vláda může, nikoli přikázat.

Na post vrchního státního zástupce to ale bylo nejspíš první výběrové řízení.

Je to možné, ale zase nikdy nebyla taková pozornost na vrchní státní zastupitelství jako v případě pražského před jedenácti lety a jako v případě olomouckého teď. Když jsem před rokem jmenoval do funkce vrchního státního zástupce v Olomouci Radima Daňhela, tak se o to téměř nikdo nezajímal, teď se o to zajímají všechna možná média. Proto si myslím, že vláda doporučila výběrové řízení dobře.

Je důležité pořád opakovat, že za činnost soustavy státního zastupitelství odpovídá vláda. Takže když za něco odpovídáte, máte nárok do toho nějakým způsobem mluvit, a tady šlo pouze o doporučení, které bylo vyslyšeno.

Už se objevila spekulace, že jste si Dragouna vybral, aby vám pohlídal brněnské bytové trestní kauzy, které Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dozoruje.

Pana Dragouna jsem si opravdu nevybral. Vybral bych si přece toho, koho znám delší dobu, a já ho opravdu téměř neznám.

Co tvrzení, že výběrové řízení bylo jen na oko a že bylo předem domluveno, že ho vyhraje Dragoun?

Myslím si, že je to urážka členů výběrové komise, ve které seděla řada osobností, například krajská státní zástupkyně v Plzni Anna Maříková, šéf trestního odboru na Nejvyšším státním zastupitelství Roman Hájek, naše ředitelka odboru a další. Jestli si někdo myslí, že jsem tak mocný, že všechny tyto lidi domluvím, aby hlasovali pro jednoho kandidáta, tak žije mimo realitu.

Podal jste kompetenční žalobu na ministerstvo vnitra. Objevovaly se titulky, že jste ji vlastně podal na svého vládního kolegu a šéfa vnitra Víta Rakušana (STAN). Vysvětlíte, jak to tedy je?

Jsou věci, které vypadají jinak, než ve skutečnosti jsou. A jsou situace, kdy dohoda dvou ministrů o řešení nějaké otázky může být protiprávní a tím postihnout třetí osoby, v tomto případě některé příslušníky ozbrojených sborů. Právní řád neumožňuje, abychom se s ministrem Rakušanem dohodli, kdo bude v některých věcech rozhodovat o konkrétních lidech, tak jsem dal kompetenční žalobu, aby bylo jasné, že v daných případech rozhoduje buďto ministr vnitra, nebo ministr spravedlnosti.

Jinými slovy to není konflikt mezi vnitrem a spravedlností a ani mezi Rakušanem a Blažkem. Jedině soud může určit, jak v těchto věcech postupovat, existuje pro to i zvláštní senát. Tento případ je vlastně taková perlička. Na základě jedné žádosti konkrétního příslušníka, kde nebylo jasné, kdo o ní má rozhodnout, se to dalo k soudu i pro budoucí případy, aby bylo nepochybně jasné, že když někdo dostává výsluhu, že mu ji podepsal správný ministr. Právě o finanční výsluhy tady jde a my jsme si nebyli jisti, kdo z nás to má udělat.

Jde o případy, kdy třeba někdo přechází z Vězeňské služby k policii?

Přesně tak, anebo obráceně. Proto chceme, aby to Nejvyšší správní soud řekl a pak to bylo navždy platné pro všechny orgány tohoto státu.

Samozřejmě že ministerstvo vnitra vědělo o tom, že věc předložíme k soudu. Ve středu jsem o tom mluvil při jednání vlády. Tam to asi nejlépe řekl kolega ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalamoun, který vysvětlil všem, že jiná možnost, byť to zní úsměvně, neexistuje než kompetenční spor mezi dvěma úřady. Je to však ve

Ministr Rakušan o vaší žalobě předem věděl?

Věděl. Byl to výsledek dohody z nutnosti. Dlouho jsme hledali řešení, oba resorty, a nakonec jsme dospěli k názoru, že ho nemůžeme najít tak, abychom byli přesvědčeni, že je právně čisté.

Navíc přechodů napříč sbory přibývá a musí to říct soud, jak to s nimi bude. Příslušníci mají nárok na právní jistotu, jak to je.

Rozpočet na příští rok byl vašemu resortu zkrácen o 773 milionů korun. Jak to ministerstvo zasáhne?

Ministerstvo bude nuceno hledat další úspory v provozní oblasti, které se v zásadě snížení rozpočtu týká. Ale pokud jde o platy zaměstnanců soudu, navýšení prostředků na jejich mzdy návrh rozpočtu obsahuje.

Nebude to tedy veselý rok, předchozí byly veselejší a měli jsme víc peněz na odměny a podobně, ale běžné výdaje jsme schopni pokrýt. Musíme vyjít stejně jako jiná ministerstva, kde se škrtá mnohem dramatičtěji.