Ministerstvo řeší, zda omezit energodrinky školákům

Na ministerstvo se snáší kritika za změnu hygienických norem ve školách. Vášně vzbudila hlavně možnost pro zřizovatele nemít v nově postavených budovách oddělené záchodky pro dívky a chlapce. Jak to vnímáte?

Mě to mrzí. Je to naprosté nepochopení smyslu té vyhlášky. Z hlediska veřejného zdraví nezáleží na tom, jestli máte pánský a dámský záchod. Je to naprosto nepodstatné, zdravotně vás to před ničím nechrání. Ve vztahu k veřejnému zdraví nás zajímá, jestli má škola kanalizaci, tekoucí vodu, teplou vodu. A to, jestli máte záchodů pět, nebo osm, nehraje roli.

Daleko raději bych uvítal debatu o vydýchaném oxidu uhličitém ve třídách a o tom, jak pro děti zajistit nejlepší prostředí.

Protože to jinak může u dětí vést k nesoustředění, nepozornosti a dalším zdravotním problémům. Větší pozornost by si také zasloužilo, že už se nevyžaduje umyvadlo ve třídě, protože to bylo dříve…

Bylo by to kvůli mytí houby z tabule?

Ano. Dnes jsou ale ve většině tříd tabule digitální nebo tabule na fix – a důvod, proč by tam mělo být umyvadlo, už z hlediska ochrany veřejného zdraví přestal platit. Pokud si chce někdo umýt ruce, měl by tak učinit třeba na záchodě nebo na místě k tomu určeném. A když jdou děti z venku, tak mají využít místnost s větší kapacitou umyvadel.

Budou změny platit už pro letošní školní rok?

Je to vyhláška, takže očekávám, že bychom ji měli začátkem října schválit. Platit to začne okamžitě po vydání.

Co to znamená pro ředitele škol, protože to už výuka poběží?

V tuto chvíli pro ně většina pravidel zůstává stejná. Jde spíš o plánování nových kapacit, výstavbu nových škol anebo o kontroly hygienických stanic. U některých věcí bude odložena účinnost. Už dnes by měly školy mít v optimálním případě indikátor oxidu uhličitého ve třídách, aby učitelé věděli, kdy překračuje hranici, a měli by tudíž vyvětrat nebo využít vzduchotechniku.

Řeší se právní ochrana učitelů při poskytování zdravotní péče o žáky. Praxe ukazuje, že v některých školách nemají třeba s vytažením klíštěte u dětí nebo podáním předepsaných léků problém, jinde to odmítají a volají rodičům. Co s tím chcete dělat?

Debatujeme o tom s pediatry a ministerstvem školství. Týká se to podávání léků nebo třeba omlouvání zameškaných hodin. Chceme snížit administrativní zátěž pediatrů, aby nemuseli vydávat stohy potvrzení.

Omluvit dítě ve škole je v plné kompetenci rodiče, ale přesto se někteří dožadují omluvenky u pediatra. Anebo, když lékař vystaví potvrzení o způsobilosti účastnit se tábora, tak se stává, že rodiče odevzdají originál, přitom by stačila kopie. Platnost takového potvrzení je dva roky.

Totéž uvolnění z tělocviku, kde opět omlouvá rodič. Pokud má dítě nějaké omezení, pediatr to napíše jednou a není nutné vyžadovat to od něj znovu pro každý předmět a kroužek zvlášť.

Musíme se naučit s tím trochu pracovat. Zároveň je potřeba říct, kdy může škola naopak potvrzení vyžadovat, což je třeba u podezření na záškoláctví.

Rodiče si tedy mohou vyžádat od pediatra potvrzení, nechat si je, a pokud je bude učitel u daného žáka k něčemu chtít, tak je může rodič jen kopírovat? To už funguje, nebo to teprve zavedete?

Legislativně to už funguje, není to nic nového, ale potřebujeme o tom edukovat rodiče, ředitele i učitele. Máme bohužel školy, které vyžadovaly od pe­diatra potvrzení, že může dítě chodit v hodině na záchod, což je příklad špatné praxe. Dítě může jít na záchod kdykoliv.

Povědomí o tom, jak to funguje, není vždy adekvátní. Chceme upozornit, jaká platí pravidla a potřeba je dodržovat. Velkou zásluhu mají doktorky Alena Šebková z odborné společnosti a Ilona Hülleová ze Sdružení dětských lékařů pro děti a dorost, které se snaží terén maximálně vzdělávat, aby to usnadnilo práci a pediatři se soustředili na léčbu, ne papírování.

To je byrokracie. Ale co právní ochrana při podávání léků dětem s chronickým onemocněním nebo ošetření zraněného žáka?

Je to součástí metodiky, na které pracujeme. Musí se brát v potaz, že jsou určité zdravotní zákroky, ke kterým učitel opravdu není kvalifikován. Snažíme se to teď dát dohromady.

Týká se to třeba i ohřívání pokrmů ve školách. Pokud pedagog převezme pokrm od dítěte a dá ho do mikrovlnky, tak po­dle určitého výkladu přebírá odpovědnost za to, jestli je to jídlo v pořádku. Zatímco když je mikrovlnka někde na chodbě a dítě si to v ní ohřeje samo, tak tam problém není.

Jde o nastavení jasných pravidel, o správný výklad. Připravujeme manuál pro ředitele, kde bychom jasně řekli, co je ze strany učitele v pořádku a co už ne.

V Polsku minulý týden podpořili poslanci zákon, který zakazuje prodej energetických nápojů mladším 18 let. Jsou studie, podle kterých patří dospívající k největším konzumentům, mají potíže se spánkem, kardiovaskulární problémy, přispívá to k obezitě. V Česku se o tom dlouho debatuje, ale stále bez výsledku.

Energetické nápoje jsou jen cukr a kofein, není to nic, co by prospívalo vývoji kohokoli. Slouží to k nabuzení pozornosti a rozhodně to není něco, co by museli mladiství užívat. To, že jsou u nás tyto nápoje snadno dostupné, vnímáme na ministerstvu jako problém.

Na děti působí i agresivní marketing. Máte výrobce, který dodržuje etický kodex a marketing nezneužívá, ale jsou i energetické nápoje, na kterých máte různá koťátka a obrázky. A taky cenová politika. Ve chvíli, kdy je energetický nápoj levnější než lahev vody, tak je něco špatně.

Už před pár měsíci jsme s odborníky řešili, jestli je cesta regulovat marketing. Debatu jsme zatím neukončili, ale vnímáme to jako jedno z rizik. Člověk by měl prožít maximum života ve zdraví, nadměrná konzumace soli a cukru tomu nepomáhá.

Třeba ve Velké Británii zavedli daň z cukru, což vedlo u limonád a džusů ke snížení obsahu cukru přibližně o třetinu při zachování stejné ceny. Za ministerstvo tuto debatu očekávám u dalšího konsolidačního balíčku příští rok.

Že byste zdanili cukr? Ten je skoro ve všech uměle zpracovaných potravinách.

Bavíme se o zdanění přinejmenším limonád a cukru v nich s tím, že nechceme, aby se pak začaly nadměrně používat různé typy sladidel, čímž by se výrobci snažili dani vyhnout, ale k žádnému zlepšení zdravotního stavu populace by to nevedlo. Snažíme se hledat optimální cestu. Všichni víme, že cukru konzumujeme zbytečně mnoho.

Říkáte, že konzumace energeťáků u dětí je problém, tak jak se k tomu ministerstvo staví?

Chceme, aby ta nejzdravější možná cesta byla s co nejmenším množstvím bariér. Aby, když si volím, jestli si dám v restauraci džus, nebo vodu, tak aby byla voda jednoznačně nejlevnější položka. Pokud je dražší, tak je ta volba složitější.

Jak donutíte výrobce, aby změnili ceny?

Třeba jako ve zmíněné Británii. Zdaněním cukru v nápojích a zákazem prodeje energy drinků do 18 let se jim povedlo snížit obsah cukru v nápojích, tím pádem množství konzumovaného cukru. A zdravotní systém tím, že nemá tolik chronicky nemocných, výrazně ušetří.

A váš názor na regulaci prodeje? Měla by se věková hranice zavést?

Osobně si myslím, že by se jednoznačně věková hranice zavést měla. Nemůžu ale predikovat, jaký bude výsledek odborných debat. Postoj ministerstva se bude odvíjet od toho.

Nejde mi do hlavy, proč omezení nikotinových sáčků šlo, ale tady to drhne.

Když si dáte do pusy 20 nikotinových sáčků, tak je ten efekt trochu jiný, než když vypijete dva energy drinky. Dlouhodobé užívání je pak samozřejmě podobné. U nikotinových sáčků existovala poměrně jasná politická shoda a shoda s průmyslem. U energy drinků to není.

Proč ministerstvo víc netlačí na zavedení spotřební daně u tichého vína? Pořád slyšíme, jak máme pečovat o své zdraví, dbát na prevenci, ale když se řeší daň na víno, které má výjimku, tak to vypadá, že ministerstvo mlčí.

Vychází to z politických dohod, které pan ministr reflektuje, je to spíš na debatu na úrovni Poslanecké sněmovny. Já můžu říct, jako náměstek za Českou pirátskou stranu, že my jsme zavedení spotřební daně na víno podpořili.

Měli bychom se bavit o tom, na které vinaře by to mělo dopadnout, o velikosti jejich výroby, a snažit se hledat cestu, abychom nastavili politiku podle závažnosti jednotlivých látek.

Alkohol je ve víně stejně jako v pivu. Jak jsem pochopil, v současnosti by to mohlo ohrozit debatu o prvním konsolidačním balíčku, který je ve Sněmovně, takže očekáváme, že se k tomu vrátíme příští rok při projednávání dalšího balíčku.

Pořád platí, že chcete lidi, kteří chodí na preventivní prohlídky, odměňovat? Údajně by mohl mít každý u své pojišťovny osobní konto, kde by se mu střádaly body nebo peníze. Jak přesně by to mělo fungovat?

Chci zdůraznit, že hlavním bonusem toho, že chodíte na preventivní prohlídky, je vaše zdraví, dožijete se vyššího věku ve zdraví. Pokud to začnete dělat s vizí toho, že z toho budete něco mít, tak to není dobře. Když vám najdeme onkologický nález včas, léčba je úplně jinde.

Chceme posílit toto žádoucí chování a systém bonusů by mohl být impulzem ke změně životního stylu směrem ke zdravější variantě. Nechci ještě předjímat, jak to bude fungovat, zatím hledáme cestu se zdravotními pojišťovnami. Měli bychom mít jasno do konce roku.

Vláda minulý týden podpořila zákon, který ofi­ciálně zavádí možnost telemedicíny. Nechal byste se vyšetřit na dálku a stanovit si diagnózu?

Záleží na tom, jaký zdravotní problém bych měl. Dokážu si to představit, pokud se léčím s chro­nickým onemocněním, progrese nemoci je přibližně pořád stejná a nechci každé tři měsíce navštěvovat specialistu. U chronických pacientů to může být vítaný posun směrem k jejich větší ochraně a bezpečí.

Uměl bych si to představit i u chřipky, kdy si vás lékař po týdnu pozve a ptá se, jestli se váš stav zlepšil. Vy řeknete, že je všechno už v pořádku a vracíte se do práce. Tady by telemedicína dokázala ušetřit čas lékařům i pacientům.

Jsou i oblasti, kde by to nemohlo fungovat?

Určitě by se to netýkalo důkladných interních vyšetření, ale například pooperačního stavu pacienta. Rozhodně si nemyslím, že by to mělo nahradit třeba vstupní vyšetření u praktického lékaře, tam je zapotřebí, aby vás lékař viděl. Ale u pacientů, které lékař zná a jen ověřuje, jak se vyvíjí jejich onemocnění nebo uschopnění po respiračním onemocnění, není důvod tahat zdravého člověka do ordinace. Bude záležet na konkrétním lékaři.

Už dnes máte zdravotnická zařízení, třeba IKEM, kde mají svoji vlastní aplikaci a umožňují sledování pooperačních zranění vzdáleně. Nemusíte být po zákroku v nemocnici další čtyři měsíce, ale tím, že si každý den fotíte zranění, lékař vidí, jak se vyvíjí. Umožňuje vám to spolupracovat na léčbě v domácím prostředí, což je pro pacienta i lékaře přínosem. Stav pacienta se v domácím prostředí zlepšuje daleko lépe.

Zmínil jste chronicky nemocné, z nichž značnou část tvoří starší lidé. Ti si asi na videohovor s lékařem nepotrpí, nemusí být tak digitálně zruční a mnohdy je snazší k lékaři zajet.

S tím si dovolím nesouhlasit. Starší populace dnes už zcela běžně zachází se smartphony, a i ty tlačítkové telefony mívají nějakou kameru. Navíc telemedicína rozhodně není povinná, má to být alternativa pro pacienty, kteří ji chtějí. Myslím, že to bude za dvacet let naprosto běžné a množství osob schopných komunikovat digitálně poroste.

Dokáže ministerstvo ohlídat, aby toho někteří lékaři nezneužívali? Zákon nijak nebrání, abych se objednala k lékaři, který mě nikdy neviděl. Tím, že by měl povolení poskytovat zdravotní péči, tak může poskytovat i telemedicínu. Nikde ale není řečeno, že jen těm pacientům, kteří už k němu chodili dřív.

Myslím, že by to bylo ze strany lékaře velkým rizikem, primárně pro něj. Už dneska si můžete se svým lékařem zavolat přes skype, kdy vás přijme mezi své pacienty, ale ani dnes to není něco, co by bylo preferovanou variantou. Není to standardní výkon a ani s platností zákona o zdravotních službách se to nezmění.

Zákon, který schválila vláda minulý týden, umožňuje zdravotním pojišťovnám a odborným společnostem vytvářet úplně nové výkony, které mohou být na telemedicíně postavené, což dosud nemělo jednoznačnou právní oporu. Nastavili jsme legislativní pravidla, zatímco finanční stránku věci budou řešit pojišťovny. Telemedicína je totiž v tuto chvíli obtížně hraditelná.

Jak to vypadá s přerodem covidové aplikace Tečka na univerzální zdravotní aplikaci? Vypadá to, že se po ní slehla zem.

Rozhodně se to na ničem nezaseklo. Pravidelně ji aktualizujeme a v tuto chvíli tam přidáváme další funkcionality. Jako první tam bude očkovací průkaz. V aplikaci byste měla vidět očkování z dřívějška, pokud je má ministerstvo k dispozici. Pokud vás ale očkovali v osmdesátých letech, tak takovou informací v elektronické podobě nedisponujeme.

Uvidíte také, do kdy máte platné očkování a nejvhodnější dobu na přeočkování. Pan ministr jasně říkal, že po těchto prázdninách bychom měli představit nové funkcionality, nějaký čas trvá, než ty záležitosti doprogramujeme. Bereme velký ohled na ochranu osobních údajů.

Prý by tam mohla být i hygienická doporučení nebo systém varování rizikových skupin před extrémními vedry, což je aktuální. Počítáte i s tím?

Je to jedna z možností. Tato aplikace nám dává unikátní možnost napřímo komunikovat s občanem. Skrz aplikaci chceme lidem zpřístupnit informace, k nimž se nemohou dostat a máme je k dispozici.

Aplikace by měla nabízet vhodná doporučení pro zdravý životní styl. Ať už jde o jídlo, pohyb nebo spánek a s tím související základní opatření, kterými lze preventivně zlepšit zdravotní stav. To by komunikoval Státní zdravotní ústav.

Je snaha, aby tam bylo i vyhledávání nejbližší pohotovosti. Chceme přesto zpřístupnit každému jeho zdravotnickou dokumentaci a v budoucnu by měla být možnost vidět tam i své předepsané léky.

Za covidu mělo Tečku nainstalováno 7,8 milionu lidí. Část lidí si ji z telefonu samozřejmě smazala, ale postupně tam budou od podzimu funkcionality přibývat.