Článek
„Se zaměstnanci a zaměstnavateli to ještě diskutujeme. Pro účel programů na podporu zdraví je tam za nás návrh, aby to bylo povinné,“ potvrdil záměr ministerstva Novinkám ředitel odboru ochrany veřejného zdraví Matyáš Fošum.
Firmy se mají o zdraví pracovníků více zajímat a povinně jim nabízet „opatření k ochraně zdraví“. Může jít o zajištění různých vyšetření, hrazené očkování, preventivní programy, ale také třeba jen rozdání vzdělávacích letáčků v kantýně.
Jasná představa ale zatím chybí. Ministerstvo má stanovit nutné minimum, podoba konkrétních programů bude na zaměstnavateli, respektive na jeho závodním lékaři. Odvíjet se budou podle typu profese, její náročnosti a toho, jakými civilizačními chorobami jsou tito lidé ohroženi.
Jako příklad zmiňuje Fošum řidiče z povolání. Nejenže mají stresující a sedavou práci na směny, ale častěji trpí kardiovaskulárními problémy, mají zvýšené riziko infarktu a obezity. A o to by se měl zaměstnavatel zajímat, nejen o ochranu zdraví při práci, jak je tomu dnes.
Desetině zaměstnanců firmy snížily příspěvek na benefity pod roční limit
„Doporučení pro zaměstnance bude zaměstnavatel konzultovat se svým poskytovatelem pracovnělékařských služeb, tedy se svým závodním lékařem,“ vysvětlil šéf odboru.
Zaměstnavatelům i Hospodářské komoře se tlak od státu nelíbí. Chtějí, aby zůstalo u dobrovolnosti.
„Zejména u malých a středních zaměstnavatelů by vhodným řešením bylo ponechat zavedení tohoto institutu na dobrovolné bázi, což ostatně kopíruje aktuální praxi, kdy někteří zaměstnavatelé opatření k podpoře zdraví uskutečňují již nyní, bez potřebné právní úpravy,“ uvádí komora v připomínkách k návrhu. Explicitně povinnost neodmítá.
Malým podnikatelům to může výrazně zatížit rozpočet.
„Nesouhlasíme se zjevným nárůstem administrativní zátěže pro zaměstnavatele, která budou s budoucí novou povinností zaměstnavatelů spojena, tedy že zaměstnavatel stanoví program k podpoře zdraví a zajistí jeho provádění,“ sdělil Novinkám a Právu Jiří Horecký, prezident Unie zaměstnavatelských svazů.
Lékařů nebude dost
Povinnost se nelíbí ani lékařům. Vše může ztroskotat na tom, že jich nebude dost, aby potřeby všech 279 tisíců zaměstnavatelů pokryli. Velké firmy mají i dnes nasmlouvané firemní lékaře, ať už soukromé kliniky, které se pracovnímu lékařství věnují, nebo jednotlivé všeobecné praktické lékaře.
Zajišťují vstupní a výstupní vyšetření zaměstnanců, u rizikových i pravidelné prohlídky. Vytváření strategií a preventivních programů bývá ale spíš benefitem, na který se jednotlivci specializují. Žádat to ode všech může být problém.
„Praktičtí lékaři nemají kapacity na to, aby tuto povinnost v plném rozsahu mohli zajistit,“ řekl Novinkám a Právu předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka. V Česku je 5500 všeobecných praktických lékařů.
Lidé strávili v průměru na neschopence měsíc ročně
Nedostatku praktiků si je ministerstvo vědomo a chce rozšířit výčet poskytovatelů na nutriční terapeuty, kterých je kolem 840, a odborníky na ochranu a podporu veřejného zdraví. Těch je podle Zdravotní ročenky necelých 700.
Druhou slabinou je fakt, že zaměstnance nelze do účasti na programech nutit ani to po nich vymáhat.
„Není cílem, že se zaměstnanci budou muset automaticky podrobit tomu, co od nich zaměstnavatel chce. Bude to na dobrovolnosti zaměstnance,“ uvedl Fošum. Resort věří, že přínos lidé pochopí a zapojí se.
Se změnami, zahrnutými v zákoně o specifických zdravotních službách, se zatím počítá od roku 2026.
Stát načrtl „osobní účet“ pojištěnce. Na co půjde odměny využít?
