Článek
„V 90. letech se rodila v Česku tři procenta nedonošených novorozenců, dnes je to až 8,3 procenta. Celosvětově na svět přijde každé desáté dítě jako předčasně narozené. U nás je to každé dvanácté,“ řekla Milena Dokoupilová, primářka novorozeneckého oddělení v Nemocnici Hořovice.
„Důvodem je vyšší věk matek, který zvyšuje všechna možná zdravotní rizika, a vyšší počty vícečetných těhotenství, kde jsou rizika u nedonošenců vždy. Ta se tedy nyní daří snižovat,“ vysvětlila primářka s 25letou praxí.
Dominik ukázal srdce bojovníka
„Nejmenší dítě, které se nám podařilo zachránit, bylo miminko vážící 380 gramů, to bych řekla, že je taková technická váhová hranice pro záchranu,“ uvedla lékařka. „Podle naší legislativy se počítá vitalita plodu, tedy možnost přežití předčasně narozeného miminka od 24. týdne nebo v jeho průběhu (konec 6. měsíce – pozn. red.). Vždy se rodičů ptáme, zda chtějí, abychom potomka po porodu v případě, že nejeví známky života, resuscitovali.“ Před takovou otázkou stála před sedmi lety i Veronika Hřebejková (34) ze Sokolova.
„Když se mě tehdy, ve 24. týdnu těhotenství, na sále zeptali, řekla jsem ne. Nechtěla jsem, aby miminko, které nebude životaschopné, oživovali. Bála jsem se následků. Tehdy jsem přišla do nemocnice jen tak, že mi bylo prostě divně, cítila jsem se jinak. Neměla jsem ale bolesti, natož kontrakce. Byla jsem v šoku, když mi řekli, že musím zůstat a budu rodit,“ svěřila se Veronika Právu se svou zkušeností.
Její syn, který se narodil se 740 gramy váhy, tedy na svůj „věk“ už docela velký, se však od začátku projevil jako bojovník. „Dominik se sám nadechl a jevil i všechny další známky života. Napojili ho tedy na přístroje a převezli na specializované pracoviště do Plzně. Mě pustili z nemocnice pátý den po porodu a synka, toho drobečka se stovkou hadiček okolo, jsem poprvé viděla až šestý den po porodu,“ vzpomíná paní Veronika.
1780gramové miminko
Maminka si svého chlapce odnesla z porodnice až pět měsíců po porodu. Jak sama dnes o sedmiletém školákovi říká, péče o něj byla nesmírně náročná.
„Chodit začal až ve čtyřech letech. Má opožděný i psychický vývoj, jako by byl mladší vedle svých vrstevníků,“ popsala svého prvorozeného chlapce matka, pro kterou však tím všechno zdaleka neskončilo. „V mládí jsem prodělala dvě gynekologické operace. Měla jsem problémy s děložním čípkem. Věděla jsem, že je u mě zvýšené riziko. Ale i napodruhé jsem byla totálně v šoku,“ sdělila nyní dvojnásobná maminka.
„Přede dvěma lety v říjnu jsme v rámci činnosti organizace Nedoklubko, kde se angažuji, šli navštívit maminky na novorozeneckém oddělení a dodat jim sílu. A já jsem si jen tak v rámci toho skočila na klinice vedle do krizové poradny, kam jsem docházela. A tam mi opět oznámili, že se mi zkracuje děložní hrdlo. Byla jsem ve dvacátém týdnu. Čtyři týdny před životaschopností plodu,“ vybavila si jednu z nejtěžších chvil Veronika.
Tehdy to však s pomocí lékařů dokázala a rodila až po dalších dvanácti týdnech hospitalizace. „Šimon se narodil ve 32. týdnu a měl 1780 gramů, to už pro mě bylo v podstatě normální miminko s jednou zavedenou hadičkou,“ popsala radostné narození druhého, dnes dvouletého syna hrdá matka.
Předčasná oslava předčasných
Veronika a další desítky, možná stovky rodičů v pátek 11. listopadu trochu předčasně oslaví na pražském Žofíně Světový den předčasně narozených dětí, který vychází na 17. listopadu.
Kromě odborné konference a zábavného programu pro odrostlé „miniděti“ vyrazí tyto rodiny v pátek v 17 hodin na lampiónový purpurový průvod ke stejně sytě růžově nasvícené Prašné bráně a pak si užijí slavnostní večer v hlavním sále Žofína, který pořádá organizace Nedoklubko, která podporuje rodiny předčasně narozených dětí.
