Milovnice kočárků: Nejsme žádní blázni, ale sběratelky

Vážila dlouhou cestu, aby se o uplynulém víkendu zúčastnila plzeňského srazu milovnic kočárků. A vyrazila s ní vnučka Adélka Štočková. Na akci se obě vyšňořily, vzaly si nejsvátečnější kyjovské kroje. „Ty jsem šila i vyšívala. Jeden mi zabral osm měsíců,“ vypočítala Látalová.

Kromě toho také plete a háčkuje. Většinou po nocích, protože přes den pracuje jako obchodní manažerka. Ruční práce se jí hodí, třeba když vybavuje kočárky. Šije a zdobí dečky, polštářky i peřinky. Samozřejmě na nich nechybějí lidové motivy.

Svou sbírku má zatím kompletně doma. „Na půdě, v garáži, na chodbě. Blízcí to tiše tolerují,“ svěřila se nadšenkyně. Nejstarší kousek pochází z roku 1890. Ráda by ještě získala kočárek promenádní i pro dvojčata.

K netradiční zálibě se dostala teprve před čtyřmi lety, když se jí narodil pravnuk. „Odmítla jsem ho vozit v černé moderní truhle,“ smála se. A pořídila proutěný v retro stylu. „Pak jsem šla na první kočárkový sraz a bylo jasno,“ vyprávěla. Od té doby akce navštěvuje pravidelně, po celé zemi.

Většinou ji doprovází Adélka. „Hodně mě to baví a líbí se mi retro,“ uvedla dvanáctiletá dívka. „Je to můj hnací motor. Když se mi náhodou nechce, ona má v kalendáři zaškrtané, kde co bude,“ dodala Látalová.

Na setkáních oceňuje, že se může na chvíli vrátit do starých časů. „Úplně se odreaguji. A je krásné, že uchováváme dědictví našich předků,“ uzavřela.

Podobný názor má organizátorka plzeňského srazu Karla Kadečková z Konstantinových Lázní. „Nejsme žádní blázni, jsme sběratelky. Vždyť je to historie,“ podotkla během spanilé jízdy západočeskou metropolí.

Občas lidé koukají na jejich koníček skrz prsty. „Některá děvčata mají nemocná záda, kyčle, kolena a žijí sama. Vezmou kočárek, o který se opírají, a vyrazí na procházku. Čas od času si lidi ťukají na čelo, ale je to pořád lepší než sedět doma a koukat například na přihlouplé telenovely. Takhle se alespoň dostanou ven,“ vysvětlila 65letá žena.

I její přítel byl zprvu kritický. „Když zjistil, že jsem šikovná a umím kočárek dát do původního stavu, začal na mě být hrdý,“ řekla Kadečková, jež dobové originály renovuje. „Je to sice náročné, ale moc mě to baví. Upravuji kočárky tak, aby se v nich hned dala vozit miminka,“ doplnila.

Svou vášeň objevila ještě před sametovou revolucí. Tehdy dostala od kamarádky z Německa první dárek na kolečkách. „V něm se vystřídaly všechny děti naší rodiny a dodnes ho půjčuji,“ zmínila. Velmi rychle u ní přibývaly další kousky, celkem jich nashromáždila už 160. Nejcennější je pro ni historický kočárek s lyžemi.

Sbírku si přeje rozšiřovat. „Pořád něco potřebuji,“ vtipkovala Kadlečková. Nemá ovšem problém originály i posílat dál. „Ráda dělám druhým radost. Vyhlašuji i soutěže a pak kočárky daruji, třeba někomu, kdo si ho nemůže dovolit,“ nastínila.