Miko: Situace mezi Romy a Ukrajinci se uklidňuje. Jurečka ale přidal polínko do ohně

Uklidňuje se aktuální napětí mezi Romy a Ukrajinci?

Zásadně. Byl bych ale rád, kdyby se ještě někteří politici zamysleli nad svými výroky. Pak by to bylo mnohem klidnější.

Narážíte asi mimo jiné na příspěvek ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který se podle mnohých úplně nepovedl.

To je slabé slovo, že se nepovedl. Je to politická nezodpovědnost, která hází další polínko do ohně. Osobně jsem se snažil tři týdny veřejně o to, aby se napětí v romské komunitě deeskalovalo, což nebylo snadné. A když už se to nějakým způsobem uklidnilo, tak politici jako pan Jurečka a paní (senátorka Miroslava) Němcová tomu zase přikládají.

Ještě se k výrokům přidal senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL).

U něho se to dalo očekávat, takže to nemá takový dopad. Když něco řekne, podobně jako Tomio Okamura (SPD), proti romské komunitě, tak to vyprchá. Horší je to, když to řekne paní Němcová nebo pan Jurečka. To má hlubší význam, protože tito politici jsou mnohem váženější ve společnosti.

Aktuální situace začala tedy vraždou Roma v Brně, následovaly protesty a pochody napříč republikou proti Ukrajincům. Padaly vulgární výroky i hesla jako „Sláva Putinovi“. Jak to vnímáte?

Mě jako polovičního Roma, který má doma romské děti a ženu, tak se mě to bytostně dotýká. Mrzelo mě to, ale očekával jsem to.

Není to ale jen romské specifikum, viděli jsme například zaplněné celé Václavské náměstí. A pokud tedy dochází u části majoritní společnosti k radikalizace vůči Ukrajincům – a většinou jde o lidi, kteří mají nízké vzdělání či nižší sociální status – tak je logické, že u části Romů, kteří jsou ještě více sociálně oslabení, tak to bude mít stejný dopad.

Exministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková řekla, že Romové dělají to, co sami kritizují, tedy že se chovají jako pravicoví extremisté. Souhlasil byste?

Ta část Romů, která demonstrovala, křičela protiukrajinská hesla či šla před ubytovnu a vyhrožovala matkám a dětem, tak ano, to jsou extremisté.

Tušíte, kolik Romů se řadí k extremistům?

Žádné číslo z rukávu nevysypu. Z celého počtu asi 300 tisíců Romů v Česku je to ale jen malá hrstka. Jsou to ale lidé, kteří mají velký dopad, protože vysílají videa přes Facebook, která mají ohromnou sledovanost. A navíc ti nejslabší Romové mají pocit, že je to hlas, který za ně mluví a který se za ně postaví.

Experti poukazují, že se tu paradoxně spojila extrémní pravice s Romy. Nemůže se to zpětně vymstít?

Stoprocentně. Až se tu stabilizuje situace okolo Ukrajinců, tak se to všechno otočí proti Romům.

Proč se tedy u části Romů se objevuje taková nenávist?

Hlavní důvod je frustrace. Romové viděli, že sem přišla velká část etnických Ukrajinců, kterým dokázala společnost maximálně pomoci. A z pohledu nejchudších Romů to bylo vnímáno tak, že nám se nepomáhá. Máme x příkladů šikany romských dětí, chtěli jsme romský pořad ve veřejnoprávní televizi, je tu segregované školství. To vše bylo vnímáno negativně, a ještě romští běženci byli běženci druhé kategorie.

Tam se řešila dvě občanství.

Ukázalo se, že to bylo jenom u pěti procent. U etnických Ukrajinců nikdo neřešil, jestli mají dvě občanství. To byla jasná diskriminace.

Není ale logické, že stát pomáhá Ukrajincům? Mají v zemi válku, a tak utíkají. A Romové zde žijí již několik generací.

Pomoc byla na místě. Zaprvé měla ale patřit všem, tedy i romským běžencům. A druhou věcí je, že jsou tu dlouhodobě neřešitelné problémy v romské komunitě. Jsou to systémově nastavené věci, které je potřeba změnit. A je potřeba o tom přestat jenom žvanit.

Jaké věci? Můžete být konkrétnější?

Musí se omezit obchod s chudobou. Ubytovny nesmí být standardně předražené a nesmí být brány jako standardní bydlení.

Musí se také zabránit segregaci romských dětí v přístupu ke vzdělání. Vedení škol vyhovuje současný stav, kdy 60 procent romských dětí skončí ve speciálních třídách. Nechtějí mít romské děti ve třídách kvůli tlaku rodičů, kteří nechtějí, aby Pepíček chodil do školy se třemi romskými dětmi. A navíc romští rodiče jsou také rádi, protože mají pocit, že ve speciální škole nebude jejich dítě pod takovým tlakem. Takže všichni jsou spokojení, odnese to ale romské dítě, kterému se nedostane vzdělání, což mu to omezí uplatnění na trhu práce.

Řekl byste, že je česká společnost rasistická?

Nemyslím, že je rasistická. Do jisté míry je xenofobní, což jsme poznali vůči muslimům. Je ale hodně protiromská. Je tam ten problém zakořeněný, co se týká nedůvěry, stereotypu či nesnášenlivosti.

Jak tedy ve společnosti otočit, aby nebylo vnímání Romů tak negativní?

To neudělá zákon, žádná legislativa. To se změní, když Romové budou běžně viděni jako lékaři, učitelé či v politice.

Vy sám jste napůl Rom, máte romskou ženu i děti. Jak se cítíte v Česku?

Na mně to není vidět a nesetkávám se s tím. Příkladem z praxe je ale moje žena, která umí anglicky a je vyučená kuchařka. Když měla zájem o práci, tak jsme tam volali, poté jsme tam za deset minut přijeli a říkal nám majitel: „To jste volala vy? Místo už je obsazené.“ To je běžná praxe.

A nejmladšího syna mám na domácím vzdělání proto, že mu byla diagnostikovaná školním psychologem lehká mentální retardace, což se posléze ukázalo, že to tak není.

S Romy se ve veřejném prostoru spojují dávky. Ministr Jurečka přišel s návrhem, že se sloučí čtyři dávky do jedné, zjednoduší se systém. Je tohle ta cesta? Zjednodušit, nebo omezit dávky?

Lidé nemají uplatnění na trhu práce, vezměte si, že nemají někdy základní vzdělání, mají špatné sociální návyky. Moje žena se střední školou a angličtinou měla problém sehnat práci, tak si asi umíte představit, co jako zaměstnavatel uděláte, kdyby k vám přišel člověk, který neumí formulovat ani to, co chce.

Pokud ale snížíme podporu razantním způsobem, budeme mít větší kriminalitu v ulicích a bude nás to vše stát mnohem více peněz. A nebude ani fungovat zmiňované vzdělávání. To je populistický rým, který v praxi nemůže fungovat.

Roli hrají i dezinformace. Jak to řešit?

Musíme proti nim bojovat. Narážíme ale na hranice, kde je svoboda slova a kde je dezinformace. Žijeme v době, kdy hybridní válka je součástí našeho světa, a Česká republika se proti tomu musí bránit.

Jak docílit toho, aby tomu Romové nepodléhali?

Samozřejmě vzděláním, ale to je běh na dlouhou trať. Pracuje se ale na konceptu, aby lidé přímo v terénu brojili proti dezinformacím. Připravujeme také v rámci Romea kulatý stůl, kde by mohli běžní Romové klást otázky. A samozřejmě tvrdě se musí stíhat ti, kteří šíří dezinformace.

Vy jste ale dříve mluvil o tom, že část ze sociálně vyloučených Romů nemá důvěru k autoritám, a to ani z vlastních řad.

Nemá, a to ani ve stát, v politiky a instituce. Ale něco se dělat musí. Buď si řekneme, že to nemá smysl, a necháme je šířit dezinformace, poplašné zprávy, z čehož budeme mít demonstrace a dovede nás to až k pouličním střetům mezi Romy a Ukrajinci, nebo musíme na to odpovědět.

Celkově ale hlavní, co by se mělo změnit, je způsob vzdělávání.

To je alfa a omega. Není možné, aby 60 procent dětí končilo ve speciálních třídách. To je zločin.

A když se tohle nezmění? Jsou pouliční boje jako ve Francii reálné?

I to je možné. A bude to stát společnost spoustu peněz. Je to také ohrožení demokracie, takže je v zájmu všech, aby se systém narovnal.