Migrační pakt může Česko stát miliardy korun, právo veta mít nebude

Z fondu se budou financovat země zasažené migrací. Pakt začne platit zhruba za dva roky, Česká republika si bude moci požádat o výjimku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, kterých je u nás přes tři sta tisíc. Pokud nebude Česku výjimka uznána, bude se muset stejně jako ostatní země zapojit přijetím migrantů nebo zaplacením odpovídající částky.

Rakušan v Otázkách Václava Moravce uvedl, kolik by takový finanční příspěvek činil. „Vychází nám to přibližně na nějakých 18 milionů eur ročně, jsme u nějakých 480 milionů korun,“ řekl ministr. „Ta částka je indikativní a každý rok se podle jednotlivé krizové situace bude určovat a vypočítávat znovu,“ dodal Rakušan. Právě to je přitom zásadní.

Nařízení o řízení azylu a migrace uvádí, že Evropská komise každý rok navrhne počet přerozdělovaných migrantů a částku, která má být ve společném fondu. Jako výchozí bod je uvedeno třicet tisíc osob na přerozdělení a 600 milionů eur ve fondu. Z toho vyplývá, že za jednoho nepřijatého migranta zaplatí země dvacet tisíc eur, tedy půl milionu korun.

Kolik migrantů by měl ten který stát přijmout, to se počítá podle vzorce, jenž pracuje s počtem obyvatel a výkonem ekonomiky dané země. Na Českou republiku připadají i podle Rakušanova výpočtu zhruba tři procenta celkové zátěže – podle uvedených hodnot by tedy měla přijmout buď 900 migrantů, nebo zaplatit zmíněných 480 milionů korun. Tato čísla jsou ovšem jen výchozím bodem, v samotném dokumentu se uvádí: „Komise může určit vyšší počet relokací nebo vyšší finanční příspěvky, než je stanoveno.“

Návrh Komise pak zamíří do Rady Evropské unie, kde sedí ministři členských států, ti mohou návrh dále měnit. „Členské státy zde nemohou použít právo veta, hlasuje se kvalifikovanou většinou. Státy tak mohou být prakticky přehlasované,“ vysvětlil Michal Tomášek, odborník na evropské právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Stačí, když se pro návrh vysloví 55 procent členských států, které tvoří 65 procent obyvatel. Pokud se tato většina rozhodne navýšit počet přerozdělovaných migrantů nebo finanční příspěvek, menšina nic nezmůže.

Například loni podle statistiky Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky přišlo do Evropy přes Středozemní moře 270 tisíc uprchlíků. Pokud by se teoreticky přerozděloval takový počet a Česko nechtělo migranty přijímat, vyšlo by to český státní rozpočet na zhruba čtyři miliardy korun.

Extrémním případem byl rok 2015, kdy přes Středozemní moře mířil do Evropy přes milion migrantů, teoreticky by v případě přerozdělení takového počtu činil český příspěvek do společného fondu přes patnáct miliard korun.

„Nemyslím si, že by měly státy chuť přehlasovat ostatní. Migrační pakt bude stát a padat s tím, jak budou státy ochotné solidárně spolupracovat,“ uvedl Viktor Daněk z nezávislého institutu Europeum. Pokud by docházelo k hlasování „na sílu“, nemohla by podle Daňka migrační politika fungovat.