Migraci nelze „řešit“ přerozdělováním, říká předseda Valného shromáždění OSN

Překvapilo mě, jak málo o tom tady hovoříme a málo o tom víme. Ale když například jedete do Indie, Etiopie či do Keni, nedávno jsem byl i v Kolumbii, všude vám s hrdostí referují, jak se o tom učí děti ve školách, jak jsou vládní rozvojové programy podřízeny splnění závazků.

Agenda udržitelného rozvoje je přitom v celém systému OSN dominantní. Já jako předseda VS budu připravovat čtyři setkání na vysoké úrovni a tři z nich jsou věnovaná této agendě. Nyní v březnu to bylo o vodě, v květnu to bude o mládeži a v červnu o financování rozvoje.

Bohužel ony nůžky tu jednoznačně jsou. Podle odhadů Světové banky nám ročně chybí pět až sedm biliónů dolarů (až 144 bil. Kč). To je zhruba sedm procent světového hrubého domácího produktu. Peníze jsou, jenže ne ve státních rozpočtech ani v oficiální rozvojové pomoci.

To znamená, že je třeba přivést zdroje, jako jsou například pojišťovny nebo penzijní fondy. Jen tyto dva zdroje mají v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dost peněz, aby pokryly celou agendu. Musí to ale pro ně být bezpečné, to znamená garantovanou návratnost a atraktivitu z hlediska zisku. Což je téma, kterému se mimořádně věnujeme.

Když se dostáváte do styku s politiky v našich zeměpisných šířkách, přemýšlí každý o momentálních problémech. Z jejich pohledu se zdá, jako by OSN řešila jakési akademické věci – třeba přístup k vodě a tak dále. Ano, říkají, je to jistě důležité, ale my máme urgentnější záležitosti…

Je to ale součást téhož vzorce: dobré vládnutí omezuje příčiny, pro něž lidé odcházejí jinam. Když vidíte perspektivu ve vlastní zemi, nehledáte ji jinde. Když na místě zajistíte vzdělávání a perspektivu zaměstnání, lidé odtamtud nebudou utíkat k nám. OSN se tedy snaží řešit příčiny problémů, zatímco my se tu jen potýkáme s důsledky. Nelze „řešit“ migraci přerozdělováním uprchlíků nebo je držet v Turecku, ale tím, že bude regulovaná. A hlavně – že se zohlední její příčiny.

Je-li to válka, i ta má své příčiny. Klimatické změny, nedostatek právního státu – to OSN řeší. Problém je i komunikace. OSN ne vždy přesvědčí veřejnost, že jde skutečně i o jejich urgentní problémy. Proto jsme přišli s heslem Zaměřeno na člověka. A já otevřeně říkám, že jazyk komunikace se musí změnit.

Nechci ani pomyslet, že bychom selhali. To by bylo selhání multilateralismu jako takového. Nejde o něco, co by OSN zemím vnutila. Jde o vyjádření společné odpovědnosti. Na druhé straně tempem a se zdroji, které máme teď, to nesplníme. Ani Pařížskou klimatickou dohodu.

Proto je třeba bubnovat na poplach už nyní, burcovat všechny, kdo se mají zapojit. A najít a přinést dodatečné zdroje.

Jde jistě o dlouhodobý proces. Další etapa asi zjevně převezme nevyřešené problémy stejně, jako chce Agenda 2030 dokončit, co nestihla Deklarace milénia.

Jsme teprve ve třetím roce. Letos v červnu už 112 zemí prezentuje své národní strategie, takže je třeba mobilizovat zdroje. A v této chvíli máme předpoklady agendu splnit. Automatické to ale jistě nebude.

Zásadní. Dobré vládnutí omezuje příčiny, pro něž lidé odcházejí jinam. Když vidíte perspektivu ve vlastní zemi, nehledáte ji jinde. Je přirozené, že člověk chce zůstat doma, pokud ho něco nevyhání.

Dobré vládnutí znamená hospodářský růst, omezování korupce. Je třeba se mu věnovat, ale neměli bychom k němu přistupovat dogmaticky. Skandinávské standardy asi nenastolíme v afrických zemích za dva roky. Je třeba vidět trend – to, že se země pohybují dobrým směrem.

Slovensko se v uplynulém měsíci změnilo. A myslím, že je to dobře. Míra občanské mobilizace je nevídaná, od roku 1989 jsme něco takového nezažili. Lidé dali jasně najevo nulovou toleranci vůči jakémukoli zneužívání moci, vůči aroganci moci. To si nová vláda jasně uvědomuje. Ví, že musí přesvědčit, že není opakováním téhož, ví, že si potřebuje vybojovat důvěru.

Samozřejmě bychom hlavně velmi potřebovali vyšetřit tu tragédii, protože jinak zůstane otevřenou ranou. Zároveň si myslím, že je čas se vrátit do ústavních mechanismů, kdy vláda poté, co získá důvěru v parlamentu, ji získá i od občanů. Zároveň si jistě zaslouží prostor, aby ukázala, že to vše myslí vážně.

Máme tři dominantní témata. Jedním je migrace. Očekávám, že se k ní v červenci přijme globální dokument – vůbec první mnohostranný k migraci. Nepůjde o právně závazný text, nebude vstupovat do suverenity států. My sice dnes na migraci reagujeme, jenže místo abychom byli aktivní, reagujeme z národních pozic. Migrace je fakt. Buď před ní budeme zavírat oči, nebo se budeme učit ji regulovat, posilovat pozitiva a redukovat negativa.

Důrazná prevence konfliktů, a v tom jsme na jedné lodi i s generálním tajemníkem, že OSN jde vždy o zabránění válek, jenže v posledních letech spíš řešíme konflikty až poté, co vznikly. V dubnu organizuji akci na vysoké úrovní: mám sedm prezidentů a premiérů, devět ministrů a spoustu velmi vysokých účastníků, s nimiž chceme probírat zlepšení prevence konfliktů a také modernizaci OSN. Generální tajemník předložil tři reformní návrhy. Jeden se týká mírové architektury, druhý rozvojového systému a třetí managementu.

To je proces, který běží paralelně. Nazývá se revitalizace VS. Rok po roce přináší nové změny. VS chce mít větší slovo. Například poslední volba generálního tajemníka s transparentním procesem a veřejným slyšením jsou jeho výsledkem. Letos poprvé uspořádá i slyšení kandidátů na moji pozici předsedy VS. Členské státy už cítí, že shromáždění by mělo mít větší váhu v systému.

Je to realita, s níž musíme žít. O to větší váhu má OSN, aby jako systém ukázala svou efektivnost a výsledky.