Metnar: Nemůžeme navýšit obranný rozpočet a až pak řešit, za co peníze utratíme

Musíme se bavit realisticky. Předem pojďme vyhodnotit požadavky na zvýšení obranyschopnosti Evropy a požadavky na budování schopností výstavby armády dle NATO – poté, co budeme tyto požadavky znát, musíme naplánovat jejich plnění s ohledem na možnosti státního rozpočtu.

Nemůžeme navýšit rozpočet na 3 % HDP a až poté řešit, za co peníze utratíme. Takto dopadl rozpočet v roce 2023 s rekordními nespotřebovanými výdaji 10 miliard korun a v roce 2024, kdy se na poslední chvíli navyšovaly splátky na F-35 o 10,5 mld., aby vůbec bylo možné peníze utratit.

Armáda nejdřív musí jasně vědět, co chce, jinak nedokáže efektivně utratit 2,3 % ani 3 % HDP. Rychlé nákupy bez koncepce jsou jen rozhazováním peněz a armáda z toho ve výsledku nebude nic mít. Výdaje na obranu musí růst postupně, aby bylo možné je utrácet efektivně a hospodárně.

Tedy tento růst představuje něco kolem 0,2 % ročně, nicméně vázat obranný rozpočet na podíl vůči HDP bez toho, abychom měli připravené projekty, do kterých budeme investovat, postrádá smysl, na čemž se shodneme s mnohými odborníky i kolegy na výboru.

Jak už jsem říkal v předchozí otázce, tento skokový nárůst by nebylo možné nyní efektivně utratit. Otázku, kde na to vzít, s námi nikdo nediskutoval, stejně jako otázku dlouhodobého plánování, které je základem pro alokaci finančních prostředků do rozpočtu obrany.

Nábory jsou podle mne problém číslo jedna. Co tíží resort, je absence plánování a příprava projektů, proto se taky nedaří nakupovat výstroj vojáků, kde podle informací chybí materiál za osm miliard. Nákup F-35 je vzorovým příkladem nekoncepčně a neefektivně utracených miliard, což ovlivnilo plány armády a zapříčinilo odsun již naplánovaných nákupů techniky, kterou potřebujeme a kterou obsahují naše strategické plány.

Můj recept na zlepšení náboru je ten, že si musíme vzít ze systému zahraničních armád tzv. příklad dobré praxe a tohle použít do nově nastaveného náborového systému a tento systém co nejvíce zjednodušit. Jeden z největších problémů je dojíždění, jelikož ti, co mají zájem o službu u armády, nechtějí opustit bydliště a armáda jim v tomto nevychází vstříc, tedy musíme daleko více individualizovat požadavky zájemců o službu u armády.

V nižších praporčických hodnostech musíme navýšit tarify, aby byla služba konkurenceschopná. Současný zákon neřeší odchodovost a udržitelnost sloužících vojáků, řeší pouze nábor nových, a to navýšením náborového příspěvku, proto je nutné se také zaměřit na udržitelnost již sloužících vojáků a tento rozvrat je třeba zastavit.

Co se týče povinné vojenské služby, nejsem jejím zastáncem. Naše armáda v současné době není na takovou strategickou změnu připravená, a to ani v souladu s aktuálními českými koncepčními a strategickými dokumenty. Ale je třeba si říci, že armáda plánuje do roku 2030 mít 30 tisíc profesionálních vojáků. Tento plán bude nutné s novou koncepcí upravit, dle slov náčelníka generálního štábu Karla Řehky by to mělo být až 37,5 tisíce vojáků z povolání.

Tento plán bude dle mého těžce splnitelný, s ohledem na to, že rekrutace – nábory – nejdou tak, jak by si armáda představovala, bude nutné vést diskuze, jaké kroky učinit, aby tento plán armáda do této doby naplnila.

Jsou to otázky, které se již ve vojenských kruzích objevují, a to nejen u nás, ale i v jiných aliančních armádách, kde se hledají cesty a formy, jak tyto počty zabezpečit. Také máme tzv. POKOS – přípravu občanů k obraně státu – a aktuálně nevíme, jak dalece jsou tyto spolky podporovány, ale myslím, že jsou v tomto rezervy a šlo by dělat více a více je podporovat, tím pádem popularizovat vojenské činnosti.

Moderní technika se začala nakupovat až za vlády hnutí ANO, výdaje na obranu rostly postupně až na 1,39 % HDP v roce 2021. Po nástupu současné vlády dva roky po sobě výdaje na obranu vůči HDP klesaly. Strategické dokumenty, které by se měly dodržovat v rámci dlouhodobého plánu, jenž vychází z našich cílů výstavby sil NATO, tato vláda nedodržuje, odsouvá naplánované projekty.

Vláda zároveň sebrala vojákům benefity, jako byl fond kultury a sociálních potřeb nebo školkovné a zmrazila platy, což představuje další zhoršení podmínek vojáků.

Žijeme ve složitém právním prostředí, jelikož akvizice jsou byrokraticky zatíženy nejen naším, ale i evropským právním řádem. Projekt vrtulníků byl jeden z prvních, kde se prošlapávala cesta formou nákupu vláda-vláda. Resort měl na výklad jiný názor, který s odstupem času, si myslím, že realita potvrdila.

Já jsem rád za odvážný právní názor svých kolegů, protože pouze na základě toho byla nakoupena a dodána technika, kterou vojáci mají, a tímto jsme se začali odpoutávat od ruské provenience. Pokud bychom se drželi stanovisek EU, dodnes vrtulníky nemáme a jsme závislí na ruské technice. Nelze však tento postup zneužívat a nakupovat tak veškerou techniku, jako to dělá současná vláda.

Dle zpráv z médií se cvičí, my na to máme od počátku názor takový, že tyto letouny po nás nikdo nechtěl, je to nejdražší akvizice v historii armády. Podle informací rezortu mají stát v rámci životního cyklu 320 miliard, optimisté tvrdí, že 400 miliard, realisté až 600 miliard a tento neúměrně drahý projekt bude na úkor ostatních druhů vojsk. Na tom, že existovala levnější a efektivnější varianta, se navíc shoduje řada odborníků.

Díky současné vládě není dosud uzavřena smlouva na gripeny, resort zaspal. Prodloužení nájmu měl začít vyjednávat předtím, než veřejně sdělil, že nakoupí letouny F-35. Díky tomu se může stát, že nebudeme mít ochranu vzdušného prostoru a budeme muset žádat naše spojence o zajištění ochrany.

Toto je naprosto předčasná otázka, počkejme na výsledky voleb, jak rozdají karty naši voliči.