Článek
Bylo k tomu třeba odvahy i energie, neboť tak učinila proti vůli pracovníků, kteří režim oddělení připravili, uskutečňovali a chystali se ho rozšířit na dva další ústavy. Ministryně se musela postavit i proti České školní inspekci, které se režim líbil. Proto je možno ministryni Buzkové odpustit, že rázným rozhodnutím a jeho vhodnou medializací staví na veřejnosti své ministerstvo do příznivého světla a že se přitom nezveřejňují jiné, problematické skutečnosti.
Především to, že ministerstvo neuvedlo Polanku loni v únoru na seznam zařízení, který vláda předkládala Výboru Rady Evropy pro zabránění mučení. Delegace výboru, který dozírá na plnění evropské smlouvy o zabránění mučení (věznice, uzavřená oddělení léčeben a dětských domovů, policejní oddělení), pak vykonala v dubnu v ČR inspekční návštěvu, aniž o existenci tohoto zařízení věděla.
I pracovníci kanceláře veřejného ochránce práv se dozvěděli o oddělení v Polance náhodou, z rozhovoru s chovanci jiného výchovného ústavu. Jejich šetření trvalo tři měsíce a muselo být dokonce rozšířeno na samotné ministerstvo, protože příslušný odbor spolupracoval s ochráncovou kanceláří nedostatečně. Konec dobrý, všechno dobré, mohlo by se říci. Zrušení jedné polepšovny, kde mladiství chovanci musejí dělat dřepy s kládou za krkem, ale koncem být nesmí.
Stoupenci represivního přístupu zneužívají tradičních postojů veřejnosti ("metla vyhání děti z pekla") i toho, že omezující opatření vůči problémovým dětem a hrozbu jimi nelze zcela vyloučit. Tvrdá omezení práv mají ale být až tím posledním a na začátku má vždy být prevence. Proč zrušilo ministerstvo školství v roce 2000 střediska výchovné péče, poskytující služby ambulantně a především na bázi dobrovolnosti, proč některá z nich nevhodně sloučilo s diagnostickými ústavy?
Proč nepodporují státní orgány sociálně slabé rodiny, v nichž se často vyskytují "problémové" děti, jimž - když už bývá pozdě - zařizují sociální pracovnice ústavní výchovu? Koncepce oné podpory ministerstvo nevypracovalo. Jako by ministry nebyli už pátý rok sociální demokraté.
Za 13 let vystudovalo a v zahraničí zkušenosti nabylo mnoho odborníků, kteří jsou schopni prosazovat prevenci, modely náhradní rodinné výchovy založené na rodinném principu a v ústavní výchově, která jistě bude v redukované podobě zachována, moderní způsoby individuální práce v menších kolektivech. Místo toho se setkáváme s pracovníky výchovných ústavů, sociálními pracovnicemi, ale také pracovníky inspekce s převažujícím trestajícím přístupem k problémové mládeži.
Souvisí to s přesvědčením, že lidská práva jsou výhodou, kterou je možno udělit za odměnu. S vírou, že práva máme zajišťovat především nebo výhradně těm, kteří sami práva dodržují a neporušují zákon. A také s neznalostí české ústavní Listiny, která uvádí, každé základní právo je možno omezit jen zákonem a jen za podmínek, které Listina stanoví.
Pracovníka, který je na ministerstvu za rozšiřování represivních metod odpovědný, považuje Petra Buzková za dobrého odborníka, sama mi to řekla. Dokud ona a další lidé, jejichž rozhodnutí a postoje ovlivňují život velkých skupin obyvatel a celé společnosti, nepřistoupí na myšlenku, že pes není zakopán v Ostravě-Polance, ale v myslích a srdcích odborníků, jimž je individuální ochrana lidských práv a boj proti autoritářství cizí, náprava pokřivené výchovy narušené mládeže v této zemi nezačne.