Městské sady, chlouba Opavy, jsou plné bahna a odpadků

„Je to hrozné,“ hlesl Ivan Vícha, který se vydal v úterý přes park na kole. „Dívejte se, jak vypadám,“ ukazuje na své oblečení, které je od bláta. Po povodni je ho všude tolik, že stačí párkrát šlápnout do pedálů a má ho člověk od hlavy až k patám.

„Chtěl jsem si zajít na oběd, ale všechno je zavřené. I tenis je úplně pod vodou,“ mávl rukou. Na dotaz, zda to, jak Městské sady povodeň poničila, je k vzteku nebo pláči odpověděl: „Je to k pláči. Na koho bychom měli být naštvaní? Na Pánaboha?“

Kromě Městských sadů, které leží mezi řekou Opavou a městským náhonem, poničila povodeň i domovský stadion fotbalového klubu SFC Opava, stejně jako sousední halu basketbalového BK, vedlejší koupaliště i nedalekou zahrádkářskou kolonii U vodárny.

„Už jsem tu byl v pondělí odpoledne uklízet. Dopoledne tu ale ještě valila voda,“ popsal jeden ze zahrádkářů Vítězslav Richter, když se snažil lopatou nabrat z chodníčku mezi záhonky vrstvu bahna. „Musíme. Co narobíme.“ odvětil na otázku, zda má ještě chuť se pustit do obnovy zahrady.

Zatímco Richter uklízel, dalšího ze zahrádkářů, třiasedmdesátiletého Jiřího Hrušku nepustila do záhonů voda ani v úterý. „Ještě se tam nedostanu, mám tam ještě půl metru,“ popisoval. Ani on se ale nechce vzdát a je rozhodnutý zahrádku uvést do původního stavu. „Člověk si ponadává, ale zas to dá dohromady,“ poukázal Hruška. „Jsem v důchodu, tak si tady budu hrát celé dny,“ plánuje Richter. Přitom se rozhlédl po zcela zničené zahradě, povzdychl si a řekl: „Věšet se nebudeme. My máme aspoň kde bydlet. Třeba kolega u Svaté Trojice (náměstí v Opavě), tam je to katastrofa. Tam měli vodu až po strop,“ vykládal.

Oba zahrádkáři se shodli na tom, že víkendová povodeň předčila i tu z roku 1997. „Já měl o 25 centimetrů vodu výš než tehdy. Vím to, protože mám značku na chatě,“ ujistil Hruška a dodal, že voda se vylije z koryta, co tři roky. Do zahrádek ale došla jen dvakrát. „V sedmadevadesátém a teď,“ upozornil.

Podle Richtra by povodeň nemusela mít tak ničivou sílu, kdyby stát udělal pořádná protipovodňová opatření. Jenže o nich se prý jen mluví. „Nic se neudělalo. Jediná přehrada, co byla plánovaná 30 roků, jsou Heřminovy. Jenže tam se pár lidí rozhodlo neprodat pozemky a tisíce lidí kvůli tomu trpí. Kdyby tam ta přehrada byla, tak to tady takové určitě nemáme,“ rozhodil senior rukama a dál odklízel hromady bláta.