Článek
„Letos byl co do snůšky slušný rok, ale lišilo se to podle regionů, protože bylo velké sucho,“ podělil se o zkušenost předseda základní organizace Svazu včelařů v Bystřici pod Hostýnem Karel Zahradník.
Nejprve se včely podle jeho slov velmi pilně činily hned zjara, pak byla dlouhá pauza, kdy dokonce museli včelaři přikrmovat. „Bylo to hodně rozdílné, sám jsem měl nejlepší med vytáčený v červenci, byla to produkce z lip, pampelišek, ovocných stromů, i něco z lesa,“ popsal včelař.
Hukot jako v úle
V sále to zatím hučí jako v úle, návštěvníkům se předvádějí zkušení včelaři, ale na desítce stanovišť se prezentují i nejmladší členové včelařského kroužku. „Do kroužku chodím už dva roky, bude se mi to hodit, včely budeme mít doma na zahradě od příštího jara,“ přispěchal třináctiletý Vítek Nožka. „Naučil jsem se poznávat anatomii včely, rozlišit, jak jsou včely staré, jak zpracovat včelí produkty, jak zacházet s voskem, s propolisem. Čteme odborné časopisy, rádi jezdíme na vědomostní soutěže,“ vyjmenoval Vítek.
„Mít včely, to musí mít člověk k takové zábavě vztah. Včelaři třeba dostávají i dotace, u nás od města i z krajského úřadu, je to na obnovu úlů. Někdo si myslí, že levně přijde k vybavení, že med poteče sám a že ho prodá za velké peníze. A pak za tři roky skončí, protože najednou zjistí, že na včelaření nemá čas, nebo že včely píchají. Anebo hledí, jak mu včely uletěly, protože to s nimi neuměl,“ řekl Karel Zahradník. „Proto malé včelaře vychováváme v kroužcích, ve Zlínském kraji je jich pětadvacet.“
„Už Einstein prý řekl, že pokud nebudou včely čtyři roky existovat, příroda zkrachuje. Tak bychom si je měli dobře opatrovat. Včely, i dorůstající včelaře, a ti musí být stejně pilní, jako včeličky samotné,“ uzavřel včelař Zahradník.