Článek
Byla polovina ledna 1998, kdy hoch v sobotu odpoledne vyběhl z domu jen v šedivých teplácích, černošedé mikině a tmavě modré péřové bundě. Běžel za kamarádem bydlícím pár desítek metrů daleko, kde si chtěl zahrát na počítači. Za kamarádem už ale nikdy nedorazil a slehla se po něm zem.
Policie nakonec spustila masivní pátrací akci, po chlapci pátraly stovky lidí, oblast pročesával vrtulník s termovizí, říční policie prohledávala Vltavu, psovodi proslídili všechna dostupná i nedostupná místa v okolí, hocha hledal i Interpol. Bezvýsledně. Nakonec přišli ke slovu i různí proutkaři a senzibilové, kteří tvrdili, že k chlapci určitě najdou cestu, ale ani oni neuspěli.
Soudce David Uhlíř
Po dvaceti letech od nesmírně zdrcující události se chlapcova matka pokusila nahlédnout do policejního spisu. Pražská policie jí ale nevyhověla s tím, že nic takového není možné. Matka se dozvěděla, že není poškozenou a spis je navíc veden jako pátrací. Marně namítala, že potřebuje vědět, co policie vlastně pro nalezení syna udělala. O nahlédnutí do spisu se už předtím marně pokoušela sestra zmizelého.
Nepatřičný postup
Podle soudce zpravodaje Davida Uhlíře byl postup policie chybný. „Přístup by bylo možno odmítnout toliko ve výjimečném a odůvodněném případě, a to zejména v ranných fázích šetření, kdy by mohl být ohrožen jeho účel. Podobné okolnosti však policejní orgán neshledal ani neuvedl,“ konstatoval Uhlíř a nakázal, aby policie dále přístup matky do spisu neblokovala.
Matčina advokátka Tereza Kubalíková upozornila, že postup policie v prvních hodinách po nahlášení případu mohl vyvolávat některé otázky. „Celostátní pátrání bylo vyhlášeno až po třech dnech, psi byli nasazeni až poté, co celou noc pršelo. Jaký bude náš další postup po prostudování spisu, ale bude záviset až na konzultaci s klientkou,“ prohlásila advokátka.