Matka vagabundů na jihu Čech ubytovává bezdomovce, kteří by jinde neměli šanci

Sociální zařízení v Čechách, tedy především azylové domy, jsou nastavené tak, že mají umožnit nový start do života. Klienti tam nesmí pít alkohol, mají si hledat aktivně práci a musí se podřídit pravidlům. Očekává se i určitý zdravotní stav.

„Život člověka bez domova je těžký, těžší, než si umí kdo představit. Takový člověk je zavržený od rodiny, to především, potom je většinou na něčem závislý – alkohol, drogy, prášky –, je skoro vždycky nemocný,“ popisuje Zavadilová.

Upozorňuje, že téměř vždy mají tito lidé i psychické problémy. „Samozřejmě se neléčí, takže většinou umírají na prahu důchodového věku. Na důchod většinou nemají nárok. A když, tak bývá ještě menší než dávka hmotné nouze,“ vysvětluje Zavadilová.

Její „vagabundi“, jak jim sama říká, tak přicházejí rovnou z ulice a využívají jednu z posledních možností na střechu nad hlavou. Někteří brali drogy, žebrají. „Myslím, že každý si zaslouží i určitý ohled. Mě například dopálí, když někdo dává žebrákovi dvacku a zároveň se ptá, jestli ji propije,“ zmínila.

S pomocí to takhle měla vždycky. Mluví o důstojnosti lidí, svobodě rozhodnutí. S ubytováváním začala asi před dvaceti lety, když v Dobré Vodě u Českých Budějovic provozovala penzion a restauraci.

„Nejdříve to byli dělníci a pak právě začali přicházet lidé, kteří by jinak skončili na ulici,“ vzpomíná. Za více než dvacet let takto pomohla už desítkám lidí. „Nyní bydlí i u mě v domě. V současné době jich tady mám pět, snažím se jim vyřídit i nákupy, pomoct s úřady, ale občas je to složité,“ konstatovala.

V domku v Dobré Vodě je tak například Honza. „Před osmi lety jsem si zlomil nohu a z nemocnice jsem neměl kam jít. Anna mi už podruhé zajistila bydlení,“ vyprávěl Novinkám.

Zavadilová založila také facebookovou stránku Bez peněz a bez domova. Její vyprávění je pak plné smutných příběhů se špatným koncem. „Dnes má svátek Rostislav. Jediný Rostislav, kterého důvěrněji znám, byl Rosťa Dittrich, se kterým jsem strávila poslední půlrok jeho strastiplného života. Básník, výtvarně nadaný, vůbec ne hloupý, ale skutečně těžký alkoholik, hepatitida C, nohy mu přejel vlak. Nedal se zachránit, on vlastně ani nechtěl,“ vzpomíná například na vozíčkáře, který u ní bydlel. Podobně se už prý musela během let rozloučit s více než třicítkou lidí.

Podobně ji zabolela například i smrt Jana Jurošky. „Vzala jsem ho na popud sociální pracovnice z LDN, byl po onkologické léčbě, několik let bez domova. Z nemocnice nikoho nepropustí na ulici, u něho nebylo kam – s dírou v krku by ho nevzala žádná ubytovna ani oficiální azylák,“ popisuje žena, jak muž bydlel v chaloupce za domem a byl šťastný jako blecha.

„Bohužel se pak objevily metastázy a byl konec nadějí. Zpátky do špitálu zaboha nechtěl, a tak zůstal v chaloupce, lepila jsem mu morfiový náplasti, bez nich by to bylo nešlo,“ podotkla s tím, že muž zemřel v nedožitých 56 letech.

Když Annu Zavadilovou trochu poznáte, zjistíte, že je to žena s velkým srdcem a svět jí není lhostejný. Zachraňuje také psy, které nikdo nechce. Pozve vás na akci k padesátému výročí, kdy před undergroundovým koncertem policisté rozehnali máničky v hospodě Na Americe, protože tam tehdy také byla. A do mailů vám začnou chodit petiční archy s podpisem na pomoc obětem zasaženým válečnými konflikty.

Přestože už není nejmladší, má ráda koncerty. Nedávno ji překvapila hláška z pódia od známé kapely: „Teď zahrajeme matce vagabundů,“ prohlásil frontman kapely. „Trochu mě to zaskočilo. Ale asi to tak nějak bude,“ připustila na závěr.