Matka je v sektě „živých člověků“, navzdory soudu tam odvedla i děti

Jednou z nich je i osmatřicetiletá Marcela, která za takzvané živé člověky prohlásila i své dvě děti. Ty celý loňský rok nechodily do školy, a když je soud matce odebral a svěřil do péče otci, počkala si na ně po školním přezkoušení a odvedla je zpět do své komunity.

Přestože takovým postupem porušila soudní rozhodnutí, úřady tomu zatím jen mlčky přihlížejí přesto, že děti opět nenastoupily do školy. Matka a další členové skupiny je vzdělávají sami, k čemuž si i založili vlastní, státem neuznávanou školu.

Matce v jejím jednání nebrání ani to, že dostala za neplnění školní docházky dětí podmínku. Reportérovi Práva se podařilo ženu i její druhy ve Společenství navštívit.

Sraz si dáváme na Valašsku, v obci Halenkov. Přímo naproti kostelu tu stojí penzion s občanským klubem. V něm se členové Společenství scházejí. Dveře mi běží otevřít okatý devítiletý klučina.

Dvanáctiletá sestra kluka mě obezřetně pozoruje zpovzdálí. Uvnitř klubu, který kombinuje vzhled kavárny a prodejny zdravých potřeb, mě čeká Marcela a několik mužů. Jeden se představuje jako Josef, správce klubu.

Povědomí o změně v životě prý Marcela získala před několika lety, její cesta do Společenství se pak překlopila za covidu na setkáváních s jinými neočkovanými.

„Prohlásila jsem se za člověka, vysvětlila jsem to i dětem. Cítily to podobně jako já,“ začala popisovat Marcela svou cestu. Na otázku, zda si myslí, že její děti, tehdy ve věku necelých devíti a šesti let, dokázaly pochopit, co to s nimi provádí, odpověděla, že ano.

Své děti do klasické školy posílat nehodlá. Členové skupiny je vzdělávají sami ve vlastní škole, kam ale chodí jen Marceliny děti. „Probírali jsme třeba duše zvířat, učili jsme se o vážkách. Věci k nám přicházejí formou inspirace, musíme být na určité úrovni vědomí a pak se začnou tvořit ty zázračné věci. Učí se od lidí, kteří sem chodí, vyprávějí jim o matematice, někdo jiný o fyzice,“ vypočítává Marcela.

„Jde o přirozený komplexní vývoj,“ vstupuje do debaty další ze členů, bývalý novinář. Děti zatím stranou od našeho rozhovoru u vedlejšího stolu něco píší či si vybarvují pod dohledem dalšího dospělého.

Jak výuka obstojí pohledem klasické školy, ukazuje výsledek přezkoušení, na které děti přišly ke konci prázdnin. Shodně dostaly z češtiny a angličtiny za pět, děvče mělo stejnou známku z matematiky i vlastivědy, z přírodovědy mělo čtyřku. Její bráška pak uspěl v prvouce, kterou měl za tři, v matematice to bylo za čtyři. Z dalších předmětů nebyly děti hodnoceny.

Zajímalo mě, v čem by byl takový problém, kdyby děti chodily do místní školy. „Místní škola má nádherné prostory, ale problém byl se statusem,“ zareagoval Josef. Matka totiž trvá na tom, aby děti byly ve škole zapsané jako „bytosti“, nikoli jako občané. Když přijde řeč na odebrání dětí, ke kterému dal pokyn soud v polovině srpna, lze náhle i za Marceliným úsměvem, který si drží celou dobu, vycítit napětí. Sama totiž zákrok úřadů označuje jako únos bytostí.

„Na nás se vztahuje jen přirozené právo a mravní zákony. Všechny zákony České republiky se pojí s občany, a to my nejsme. Z naší pozice suverénů jsme prohlásili za zaniklé role osob,“ naléhavě oponuje.

Nelze se nezeptat, zda se Marcela nebojí, že soudní vykonavatel s policií znovu pro děti přijdou, neboť sourozenci jsou podle rozsudku svěřeny do péče otce. Dostane se mi vysvětlení, že o žádném rozsudku Marcela neví, neboť to je nějaká záležitost občanů, nikoli její jako živého člověka.

„Věřím, že k dalšímu únosu dojít nemá. Bylo tam tolik protizákonných věcí… Naběhli nám do chaloupky, do soukromého prostoru, natáčeli si to. Měli by přijít s velkou omluvou a ne, že to zkusí znovu,“ má jasno.

Několikrát se snažím stočit hovor k tomu, kde vlastně berou prostředky, neboť za elektřinu, vodu nebo i kávu do kávovaru musí nějak platit. V tu chvíli se slova vždy chopí správce, podle svých slov bývalý účetní, který mimoděk prozradí, že měl potíže s exekucí. Z jeho kazatelského proslovu se ale nelze dozvědět nic konkrétního.

Když soud před dvěma měsíci rozhodl o předání dětí otci, opřel své rozhodnutí mimo jiné o to, že matka vytváří fikci své neexistence.

„Děti svým postojem izoluje od společnosti, deformuje jejich názory a omezuje jejich budoucnost, což může vyústit v zásadní životní selhání, pokud budou reálnému prostředí čelit. Matka není objektivní, je výrazně ovlivněna členstvím ve Společenství, které zjevně vykazuje znaky sekty,“ napsal soud.

Další osud dětí bude nyní záležet na aktivitě otce, který se může znovu u soudu domáhat dodržování rozsudku, i dalších úřadů. Orgán sociálně-právní ochrany dětí i policie byly o odvozu dětí matkou informovány, ostatně sama matka na vsetínskou policii dorazila, aby s různými doklady Společenství dokázala, že se nic neděje. Úřady se ale zatím k akci nemají.