Masaryčka je oficiálně hotová. Na zlatou fasádu se promítala laser show

První podnik v parteru nového komplexu v Praze 1 už sice funguje od minulého srpna a patra s kancelářskými prostory jsou z 95 procent pronajaté a v provozu, slavnostní otevření si ale budova odbyla až tento čtvrtek. Pořadatelé připravili program, který sledovali nejen pozvaní hosté, ale i spousty kolemjdoucích lidí.

V centru města poslouchali třeba koncert kapely Morcheeba či sledovali laserovou show na čelní straně budovy zdobené zlatými pruhy, jež mají symbolicky připomínat vlakové koleje ústící společně do pomyslné věže.

„Normální fasády mívají třeba pár set kusů, ze kterých se skládají, tato je z tisíců kusů a musela se použít technologie z automobilového průmyslu, aby se mohla dát dohromady,“ popsal přítomným složitost objektu Marek Dospiva ze společnosti Penta, která budovu na ploše bývalého brownfieldu postavila.

Na území v sousedství Masarykova nádraží vstoupila v roce 2011, projekt představila o tři roky později a celých deset let trvalo uvést ho v život. „Byla to dlouhá cesta. Celou dobu jsme řešili zádrhely, je to velmi neobvyklá stavba,“ přiznal za developera Petr Palička.

Jen zmiňovaná fasáda stála zhruba půl miliardy korun a její dokončení trvalo dva roky. Celková investice do projektu se pak vyšplhala na 2,5 miliardy korun.

Budova už stihla získat řadu mezinárodních ocenění, naposledy byla v regionu střední a východní Evropy označena za Stavbu roku v soutěži Central & Eastern European Real Estate Quality Awards 2023.

„Ale ze všeho nejradši jsem, jak se proměnilo celé území. Ulice Na Florenci byla ulice, kam dřív nikdo nechtěl chodit, každý se jí vyhýbal a vypadalo to tady skutečně otřesně. Dneska je to místo, kam lidé chodí záměrně a tráví tu čas,“ dodává Palička.

„Co Masaryčka znamená pro naše město? V tuto chvíli je to ukázka toho, že pokud vstoupí do staré Prahy nová architektura, je to pro ni přínosné. Kdybychom sem nenechali vstoupit novou architekturu, to město by zemřelo,“ je přesvědčený primátor hlavního města Bohuslav Svoboda (ODS).

Praha podle něj novou výstavbu unese a „špičkových prací světových architektonických studií“ si v ní umí představit víc.

Pro ateliér Zahy Hadid, jenž měl projekt na starosti, to byla první realizace v české metropoli. Pro stejného developera navrhoval už předtím v Bratislavě. Na pražském díle pracovalo studio skoro osm let, včetně českého architekta Jakuba Klašky.

„Jsme samozřejmě velmi šťastní, teď když budovu vidíme. Vidíme, jak rezonuje s vlakovým nádražím a tvoří také orientační cíl,“ říká člen kreativního týmu londýnského ateliéru Jim Heverin, který na akci do Prahy zavítal.

Výrazná, zlatavě žlutá čelní fasáda podle něj byla v návrhu již od samotného začátku, navazuje na barvu fasády vedlejšího nádraží i dalších historických budov v centru.

„Odkazuje také na dekorativní prvky, které vidíme v pražské architektuře, to byl výchozí bod. A pak byla řada diskusí s klientem, jak moc zlaté to bude. Potřebovali jsme najít ten správný balanc a myslím si, že nakonec jsme ho dosáhli,“ míní architekt a vyzdvihuje také práci a schopnosti českých stavařů a dodavatelů.

„Jsou schopní poradit si tak, že to vše působí velmi hladce a elegantně. Není to ale jen o tom velkém ‚gestu‘, které máme na přední fasádě, je to i o tom celkovém provedení a jeho kvalitě. Protože ve výsledku to je také to, co promlouvá k lidem, že můžou vidět kvalitu a ocenit ji,“ uvažuje.

Realizaci považuje za úspěšnou, moderní budova podle něj do historického města dobře zapadla, není v přílišném kontrastu a nepůsobí arogantně. „Doufáme, že lidé z Prahy ji budou mít rádi tak jako my,“ usmívá se Londýňan.

Pro řadu turistů už se stala vyhledávaným a fotografovaným cílem. Vedle pochvalných hlasů však část laické i odborné veřejnosti budovu kritizovala, například za to, že její podobu určoval výhradně investor.

Výstavbu polyfunkčního objektu doprovázely také soudní spory, třeba s ekologickým spolkem Arnika.

Někteří zase namítali, že do historického centra podobná stavba nepatří. „Já si myslím, že je dobře, že je ta stavba trochu rozdělující,“ kontruje architekt. „Potřebujete přinést nový život do města, nechcete se stát Benátkami a mít ten problém života jako v muzeu. Musíte se přetvořit a dívat se do budoucnosti,“ uvažuje.

„Praha je živoucí, pulzující město s ekonomikou, není to jen o historii a minulosti. Musíte nechat nové budovy přijít do centra města a přeměnit ho citlivě a inteligentně. Myslím, že tohle přispívá k bohatosti města,“ uzavírá Heverin.