Marvanová: Rozsudky nad emigranty byly nezákonné

Jste spokojena s rozhodnutím prezidenta Petra Pavla, který jmenování Roberta Fremra odložil?

Jednoznačně jsem ráda, že se tak rozhodl. To byl důvod, proč jsme mu se senátorem Markem Hilšerem bezodkladně poslali dopis hned poté, co jsme se dozvěděli nové informace od historiků.

Nyní se ukázalo, že podobný škraloup může mít i nově jmenovaný předseda Ústavního soudu Josef Baxa. Sám připustil, že mohl za socialismu odsoudit případ opuštění republiky. Mělo by se měřit všem stejným metrem?

Určitě, a je to i součástí dopisu prezidentovi. Ten obsahuje jednak nové informace, tedy že u doktora Fremra mohlo jít o přes sto takových rozsudků, ale také jsem si mapovala situaci v justici a ukazuje se, že takové případy soudilo před rokem 1989 opravdu mnoho trestních soudců. Existují výjimky, někteří to odmítli. Toto dodnes vůbec nebylo zmapováno, což považuji za chybu právě proto, abychom mohli měřit všem stejným metrem. Bohužel to může znamenat, že se to bude týkat i jiných lidí ve vysokých patrech justice. Jde o to, v jakém rozsahu.

Měl by tedy Baxa po svém jmenování rezignovat?

Nechci suplovat zjišťování historiků, k tomu nemám žádné podklady. My máme informace o dr. Fremrovi a také, že se to může týkat dalších trestních soudců. Nevím, jestli se jejich spisy dochovaly, je to práce pro historiky. Ale prozkoumat to mohou i představitelé justice.

Když se v Senátu jednalo o Fremrově jmenování, byla jste zdrženlivá. V projevu jste řekla, že nevíte, zda se zpronevěřil, či nikoliv. Ve světle nových informací už máte jasno, že by neměl být ústavním soudcem?

Mám, ale oba případy jsou rozdílné. U paragrafu 109, tedy opuštění republiky, byly všechny rozsudky po roce 1989 zrušeny a označeny za nezákonné. Lidé, kteří byli takto odsouzeni, prošli soudní rehabilitací. U kauzy Olšanských hřbitovů je to jiné, tam rozsudek nikdy nebyl zpochybněn. Byly tam určité pokusy jej revidovat, ale vždy neúspěšné.

V Senátu jsem plédovala za to, aby se rozhodování odložilo, dokud se případ neprověří. Zároveň jsem uvedla, že by ministr spravedlnosti měl podat stížnost na porušení zákona. Jako právník ctím, že rozsudek platí. Ani Václav Havel nedal odsouzeným milost. Ale u odsouzení za opuštění republiky není diskuse, že to bylo politicky využité. Mělo to konkrétní dopady na životy rodin, emigranti nemohli přijít rodinným příslušníkům ani na pohřeb, v mnoha případech jim propadl majetek a už se nevrátil.

Uvedla jste, že takové rozsudky byly protiprávní už za minulého režimu. V čem konkrétně už tehdy spočívala jejich nezákonnost?

Paragraf 109 o opuštění republiky byl součástí trestního zákoníku od roku 1961, později se k němu novelizací přidal trest propadnutí majetku. Ale v roce 1975 přistoupilo komunistické Československo k mezinárodním úmluvám o lidských právech v tzv. helsinském procesu.

Paragraf 109 porušoval platné závazky, protože mezinárodní úmluvy už tehdy garantovaly svobodu pohybu a ochranu vlastnictví.

Rozsudky byly tedy v rozporu s právním řádem už před rokem 1989. Celá Charta 77 vlastně vznikla kvůli tomu, že stát nedodržuje své vlastní zákony a pokračuje v perzekucích vůči lidem, kteří mají nárok na ochranu vlastnictví a svobodu pohybu.

Je to podle vás memento, aby se do vysokých funkcí už v budoucnu nedostávali komunističtí soudci?

Nerada bych paušalizovala. I před rokem 1989 se soudily běžné rodinné a občanskoprávní spory, stejně jako běžná kriminální činnost. U trestních soudců je ale míra podezření, že mohli soudit v politicky motivovaných případech, vyšší.