Marná Zemanova snaha o politiku všech azimutů. Zůstaly trosky

Novopečená hlava státu se chtěla odlišit od euroskepticismu svého předchůdce Václava Klause a otevřít si dveře do Evropy, a jak několikrát řekla, tvořit „politiku všech azimutů“. Což podle Zemana je strategie okoukaná od francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, která říká, že je dobré při zachování spojeneckých závazků udržovat diplomatické a hlavně obchodní kontakty se všemi velkými a důležitými státy na světě.

Ale záhy se ukázalo, že se Zemanovi diplomacii všemi směry udržet nedaří, třebaže řada jeho výjezdů s českými podnikateli byla jistě úspěšná. Byť se Zeman vždy označoval za eurofederalistu a stoupence evropské integrace a spojence USA, západní partnery brzy popudil svým vstřícným vztahem k Číně a Rusku. Což se projevilo např. tím, že nikdy nedostal pozvánku do Bílého domu.

Zemanovo politické přátelství s ruským prezidentem Vladimirem Putinem rozbila až před rokem válka na Ukrajině. I nadšení z Číny a její investiční politiky v Česku ochladlo. Zeman sám uznal, že Číňané slíbili investovat v Česku sto miliard korun, ale pak jen paběrkovali. Jedinými stálicemi v Zemanově zahraniční politice zůstaly přátelství k Izraeli a Srbsku a odpor k „islamistické ideologii“.

Nejkontroverznější je Zemanův postoj k Rusku. Když v březnu 2013 nastoupil na Hrad, ruské noviny psaly o tom, že nový český prezident bude vůči Rusku vstřícnější, a připomínaly jeho výrok, že „Rusko bude v horizontu dvaceti třiceti let členem EU“.

Zemanovy sympatie k Ruské federaci nezkalila ani anexe Krymu a válka na východě Ukrajiny po roce 2014. Když rozdával rozhovory pro ruská média a kritizoval protiruské sankce, které považoval za „výraz bezradnosti“, a obsazení Krymu označil za fait accompli, tedy za hotovou věc, naštval české i světové politiky.

V květnu v roce 2015 se vydal na oslavu 70. výročí od konce druhé světové války do Moskvy. Po zdrcující kritice se nakonec neúčastnil vojenské přehlídky na Rudém náměstí, ale pouze přinesl věnec k hrobu Neznámého vojína u hradeb Kremlu.

V roce 2018 přiživil svou pověst „mluvčího Kremlu“, jak Zemana přezdívaly americké noviny, tím, že začal podrývat tvrzení britských tajných služeb, že nervový plyn novičok, kterým byl otráven exagent Sergej Skripal, byl vyroben v Rusku. Zemanova slova, že chemickou látku testovali i čeští vojenští chemici, totiž začala zneužívat ruská propaganda.

Podobně se Zeman zachoval po výbuších ve Vrběticích v roce 2014. I poté, co Babišova vláda v roce 2021 vyhostila desítky ruských diplomatů, protože považovala podezření tajných služeb, že za výbuchem stojí ruští agenti GRU, za opodstatněná, prezident mluvil o více vyšetřovacích verzích.

Zeman věřil Rusku do poslední chvíle. Loni ještě týden před ruskou invazí řekl MF Dnes: „Rusové nejsou blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku. Pokud jde o americké tajné služby, je to jejich třetí blamáž.“ Poté ale 24. února musel vzít zpátečku. „Rusko se tímto činem dopouští zločinu proti míru. Přiznávám, že jsem se mýlil. Domnívám se, že je na čase sáhnout k daleko tvrdším sankcím, než byly původně plánovány. Šílence je zapotřebí izolovat,“ řekl v den invaze.

Prezidentu se příliš nepodařila ani sázka na Čínu, kterou několikrát navštívil. Řekl, že bychom Číňany neměli poučovat o „tržním hospodářství a lidských právech“, ale měli se sami poučit, jak Čína, kde panuje represivní komunistický režim, „stabilizovala svou společnost“.

Prezidenta Si Ťin-pchinga nazývá přítelem a velkolepě ho přivítal v Praze v březnu 2016. Zeman také např. podporoval čínskou společnost CEFC a její investice v Česku, z předsedy společnosti Jie Ťie-minga si udělal poradce. Ale brzy zažil deziluzi, jelikož jeho čínský poradce se ztratil, protože čelil ve své zemi podezření z korupce, a nakonec slibované investice byly hodně hubené.

Což Zeman sám uznal. „Pokud jde o čínské investice v Česku, musím říct, že ty zůstávají stále velmi, velmi nízké. A to mne pochopitelně mrzí,“ řekl Zeman v roce 2019 čínské televizi.

Dobré jméno si Zeman zachoval v Izraeli, jehož spojencem je od začátku své politické kariéry. Celou dobu svého prezidentování tlačí na české vlády, aby přenesly českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ve sporu s Palestinci straní bezvýhradně Izraeli a radikální palestinské hnutí Hamás a libanonské šíitské hnutí Hizballáh označuje za teroristy. „Jsem hluboký přítel Izraele. A proto si myslím, že mír na Blízkém východě musí být založen v první řadě na bezpečnosti Izraele,“ uvedl Zeman.

Podobný vztah má k Srbsku. Naopak Kosovo neuznává jako samostatný stát, vedli ho po­dle něj zločinci. Loni v květnu po jednání se srbským prezidentem Aleksandarem Vučičem v Praze se omluvil za alianční bombardování Jugoslávie v roce 1999, které paradoxně schválila právě Zemanova vláda po bouřlivé debatě krátce po vstupu ČR do NATO.

„Chtěl bych srbský národ jako osoba poprosit o odpuštění,“ řekl Zeman. Také jedna z posledních zahraničních cest vedla do Srbska.

Neměnný zůstal i jeho názor na islámský terorismus a na nekompromisní boj proti němu. Odchod spojeneckých vojsk z Afghánistánu označil za debakl a zbabělost. To se ale nedá říci o něm, protože jako jeden z mála prezidentů Afghánistán osobně navštívil.