Marksová zuří: soudci často posílají děti do ústavů bez rozmyslu

To v konečném důsledku vedlo k tomu, že plačící a traumatizované děti jsou zavírány do ústavů a státních zařízení.

Jeden z rodičů, podezřelý z toho, že může negativně ovlivnit vztah dětí k druhému rodiči, má absolutní zákaz styku, nesmí znát ani jejich zdravotní stav, ani školní prospěch, a druhý rodič děti vídá podle nařízení OSPOD, aby si na něj děti zvykly a měly ho rády. V opačném případě je jim vyhrožováno, že rodiče, s nímž doposud žily, do svých 18 let neuvidí.

To nejsou kruté filmové příběhy ani nešťastné případy norského Barnevernetu. Jsou to příklady ze života českých zoufalých rodičů.

Že jde o systémový problém, si uvědomují i ministři a ministryně, kteří hledají příčiny a nabízejí rodičům pomoc. Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD) nesou vinu soudci.

„Především chci zdůraznit, že o umístění dítěte mimo rodinu rozhodují vždy soudy a ne orgány OSPOD,“ uvedla Marksová.

„Vyjádření OSPOD je jedním z podkladů pro jejich rozhodnutí. Dlouhodobě apeluji na to, aby byla opatrovnické agendě věnována na soudech mnohem větší pozornost, než tomu je dosud,“ řekla Marksová a navrhla i konkrétní řešení, které by zabránilo tomu, aby se v Česku mohlo takto krutě zacházet s dětmi.

„Jsem přesvědčena, že bez vzniku senátů specializovaných pouze na dětské kauzy včetně zavedení povinného a pravidelného vzdělávání příslušných soudců to nepůjde. Není únosné, aby o dětech rozhodoval soudce, který je specialista třeba na majetkové či obchodní právo. Za evropskými zeměmi v tomto bohužel zcela zaostáváme, ale dosud žádný ministr spravedlnosti o reformě v této oblasti nechtěl slyšet,“ dodala ministryně.

Svým způsobem dává Marksové za pravdu i samo ministerstvo spravedlnosti (MS).

„V současné době stanovuje otázku specializace soudců jednací řád. V něm se uvádí, že agenda nezletilých dětí by měla být řešena soudci na toto téma specializovanými. Není to však ministerstvo spravedlnosti, které by určovalo specializaci konkrétních soudců. Rozdělování probíhá přímo na jednotlivých soudech, a to se zohledněním personálního zajištění soudu,“ sdělila Zuzana Procházková z tiskového oddělení MS s tím, že se právě těmito případy mají v úmyslu blíže zabývat.

„Náš úřad toto téma vnímá jako velmi podstatné a intenzivně se mu věnuje v připravované analýze. Jsme si vědomi toho, že často diskutovaným tématem je nastavení specializovaných senátů na krajské úrovni, které v tuto chvíli není v rámci ČR zcela běžné, byť je možné. V souvislosti s danou problematikou ministerstvo analyzuje stávající nastavení monitoringu vzdělávání soudců. Je prioritou, aby soudci byli věcně zaměření ke specifickým tématům,“ dodala Procházková.

Jednání, kdy soudy pošlou děti do ústavu a zakážou jim styk s rodičem, u kterého do té doby bez problémů žily, nejen podle psychiatrů přímo ohrožuje vývoj dítěte.

„Odebírání dítěte do jiného prostředí jen kvůli rodičovskému sporu zákon neumožňuje,“ řekla Marksová.

K odebrání dítěte může dojít jedině v těch nejzávažnějších případech, kdy konflikt mezi rodiči je tak závažný, že velmi výrazně narušuje psychiku a vývoj dítěte. Důvodem pro odebrání je však v těchto případech ohrožení vývoje dítěte a nikoli nutnost jeho umístění do takzvaného neutrálního prostředí, aby navázalo vztah s druhým rodičem,“ uvedla.

„S takovým postupem zásadně nesouhlasím. A jsem jednoznačně proti tomu, aby OSPOD či soudy nutily děti ke styku s rodičem, kterého například viděly páchat domácí násilí na druhém rodiči. Kromě toho má Česko, a to všechny zainteresované složky, velké rezervy v respektování názoru dítěte, o které se jedná,“ dodala Marksová.

Svou pomoc zoufalým rodičů nabídl ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier (ČSSD).

„Všechny záležitosti, které se dotýkají dětí, jsou velmi závažné a citlivé. Proto je potřeba se s každým jednotlivým případem seznámit podrobněji. Pokud bychom měli k dispozici podrobnější materiály, rozhodně by se jimi měl zabývat výbor pro práva dítěte, který v mém úřadu působí. V rámci své gesce pak jeho závěry mohu projednat v radě vlády pro lidská práva a předložit návrhy opatření vládě,“ řekl Dienstbier.

Ombudsmanka Anna Šabatová vnímá umisťování dětí do neutrálního prostředí za možné řešení, jsou-li vztahy v rodině vyhrocené, pouze upozorňuje na to, aby trvalo nezbytně nutnou dobu.

„Systém sociálně-právní ochrany dětí není bezchybný a sama jsem mnohokrát kritizovala nedostatečnou práci OSPOD s rodinou. Rezervy vnímám především v tom, že často nevyužívají všech mírnějších nástrojů, aby k odebrání dítěte nedošlo, například pomoc poradenského zařízení,“ řekla Šabatová.

„V krajních, vyhrocených situacích však nezbývá než přistoupit k podání návrhu na svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Cílem není a nesmí být dítě potrestat, ale chránit ho, a to na nezbytně nutnou dobu, tedy než se situace v rodině uklidní,“ hájí postup soudů Šabatová.