Mapa vzdělávání ukazuje propastné rozdíly napříč republikou

Projekt mapuje rozdíly v (ne)úspěšnosti vzdělávání, sociální situaci nebo financování škol. Stojí za ním sociolog Daniel Prokop a ekonom Václav Korbel.

Vzdělávací neúspěšnost hodnotili autoři podle zásadních problémů školství, jako je nedokončování základní školy, propadání a vysoké absence.

Vzdělanost se liší podle krajů, ale i v rámci nich existují rozdíly. Proto mapa sleduje data v tzv. mikroregionech, které odpovídají obcím s rozšířenou působností (ORP). Soustředit se na rozdíly pouze mezi kraji by bylo podle autorů zjednodušující.

Z mapy se dozvídáme, že problémy ve vzdělávání nezasahují převážně jen chudý Karlovarský a Ústecký kraj, ale podobně jsou na tom i některé mikroregiony více prosperujících krajů – a především jejich periferie.

„V Plzeňském, Jihočeském, Libereckém či Olomouckém kraji vznikají vnitřní periferie – ORP ležící na hranicích ČR nebo s chudšími kraji, které mají vysokou neúspěšnost,“ uvádí studie. I v prosperujících krajích tak existují rozdíly mezi jednotlivými mikroregiony.

Dobře si naopak vedou bohatá města či venkovské regiony, zejména na Vysočině nebo na Zlínsku, které nepostihuje tzv. destabilizující chudoba.

Destabilizující chudoba je hlavním důvodem vzdělávacích problémů. Projevuje se např. vysokou mírou exekucí, bytovou nouzí rodin, životem v sociálně vyloučeném prostředí nebo krátkodobou nezaměstnaností. Stabilní rodinné prostředí je podle autorů stěžejní k tomu, aby se dítě mohlo lépe vzdělávat.

„Za vzdělávací neúspěšnost v regionech může především tento typ chudoby, protože děti stresuje, ničí jejich vzdělávací aspirace a likviduje sociální a kulturní kapitál rodičů,“ uvádí autoři. Např. v exekuci je v některých regionech až 35 procent rodičů žáků základních škol.

„Destabilizující chudoba ovlivňuje rodiny a děti napřímo, protože souvisí se stresem a nejistotou, ztrátou bydlení, rozpadem sociálních vazeb a aspirací a nepřítomností pozitivních vzorů,“ dodávají.

Dalším důvodem je tzv. socioekonomické znevýhodnění regionu, které zahrnuje vysokou dlouhodobou nezaměstnanost a nižší vzdělanost v oblasti. To ale nemá na vzdělávání takový vliv jako chudoba.

„Socioekonomické znevýhodnění vyjadřuje spíše obecnou vzdělanostní a pracovní strukturu regionu – tedy ekonomické příležitosti a lidský kapitál v dané oblasti. Může dlouhodobě omezovat prosperitu, ale nemusí se projevovat destabilizací rodin,” stojí v materiálu.

V Ústeckém a Moravskoslezském kraji je řada mikroregionů, které kumulují oba důvody. Jihomoravský kraj, Zlínský kraj a Vysočina trpí socioekonomickými nerovnostmi, ale jen málo rodin trápí destabilizující chudoba.

„Sociální problémy vysvětlují přes 70 procent rozdílů vzdělávací neúspěšnosti v českých ORP. Mají tedy velký vliv, obce ale k neúspěchu neodsuzují. Kvalitní práce škol může mnohé změnit,” tvrdí autoři.

Proto obcím doporučují, aby zapracovaly na sociální situaci rodin nebo na vzdělávacích podmínkách.

Úroveň financování škol je také roztříštěná. V oblasti konkrétní ORP je v rozpětí od 52 tisíc do 72,5 tisíce korun ročně. Navíc znevýhodněné obce paradoxně dostávají od státu méně peněz než ty úspěšnější.

„Školy v obcích s vysokou destabilizující chudobou, které by potřebovaly finance na dobré učitele, školní psychology, speciální pedagogy, sociální pracovníky nebo na doučování, mají od státu paradoxně nižší podporu než bohaté regiony. Nepoměr se nedaří kompenzovat ani zřizovatelům, protože jde často o chudší obce, které si nemohou dovolit investice,” píší autoři.

Vzdělávání znevýhodněných žáků podle nich vyžaduje kvalitní pedagogy, podpůrné pracovníky a dobré vybavení. Proto by financování školství mělo odrážet sociální situaci, především destabilizující chudobu.