MAPA: Kde zrušili poplatky za veřejnoprávní média a platí je ze státní kasy?

Aktuálně vše směřuje k tomu, že se po téměř 17 letech zvýší poplatek za Českou televizi a také za Český rozhlas. Poslanci to po dlouhých obstrukcích a debatách schválili začátkem března, teď je na řadě Senát, který dokument minulý týden obdržel.

Na konci roku ale může být vše jinak.

Šéf ANO Andrej Babiš v předvolebních průzkumech vede a netají se tím, že chce převést financování pod stát, přesněji pod aktuálně vládnoucí garnituru, která o rozpočtu bude rozhodovat.

„To bude jedna z našich vlajkových lodí, že zrušíme ty poplatky. Veřejnoprávní média by měla být financována ze státního rozpočtu stejně jako v jiných evropských zemích. Je jich stále víc,“ hřímal při finálním projednávání novely.

Mezi zeměmi EU dnes převažují státy, které platí televizi a rozhlas různých formách ze státní kasy. Třeba Maďarsko, Dánsko, Lucembursko, Slovensko, Španělsko nebo v modifikované formě i Francie.

Střed Evropy se ale drží poplatků od veřejnosti. Je to stabilnější a politicky více rezistentnější forma k udržení nezávislosti.

„Z mého pohledu není placení ze státního rozpočtu ideální, zvlášť v našem regionu,“ upozornila Urbániková, která působí jako odborná asistentka na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy Univerzity v Brně.

„Umožňuje to větší politický vliv a je to možný nástroj politického tlaku. V zemích, kde je politická kultura rozvinutá natolik, že se politického tlaku na média veřejné služby není potřeba příliš obávat, je to méně riskantní než u nás,“ dodala.

Mezi roky 2009 a 2023 upustilo od poplatků devět zemí EU. Například Dánsko, Finsko, Švédsko, Belgie nebo třeba Rumunsko. Francie stála do roku 2022 na příjmu z poplatků, přešla poté na model financování z výnosů DPH. Sousední Slovensko přešlo na financování z rozpočtu loni v červenci.

Pro Česko v tom vidí Urbániková ale i systémový problém. „Médium veřejné služby se má o svojí významnosti snažit přesvědčit veřejnost, a ne politiky,“ namítá mediální expertka.

Třetí cestu zvolili zákonodárci ve Finsku a Švédsku, kde fyzické nebo právnické osoby platí „vysílací daň“ podle výše svého příjmu. Vybraná částka ale nejde do státního rozpočtu, míří přímo televizi či rozhlasu, a nehrozí tak každoroční politický tlak a obavy v managementu médií.

„Ani ve Finsku a Švédsku, které jsou v žebříčcích spokojenosti na horních příčkách, nepovažovali za dostatečně bezpečné financování ze státního rozpočtu a šli cestou speciální daně,“ doplnila Urbániková.

Zároveň v zemích, které poplatky opustily, došlo k seškrtání rozpočtů. Vidět to bylo předloni na Slovensku, Urbániková ale poukazuje i na Dánsko nebo Nizozemsko.

„Z mého pohledu je financování ze státního rozpočtu výrazně snáz měnitelné z hlediska výše objemu peněz, což vytváří tlak na média. Netroufnou si vládu příliš kritizovat, aby se jim to nevrátilo snížením rozpočtu,“ podotkla.

Koncesionářské poplatky se aktuálně platí v deseti zemích EU a většinou jsou spojené do jedné částky, Česko je spíše výjimkou. A i když má dojít ke zvýšení na 150 korun v případě České televize a 55 korun v případě Českého rozhlasu, řadí se spíš k průměru, byť je potřeba přihlížet k ekonomické kondici občanů.

Třeba obyvatelé Rakouska v závislosti na tom, v jaké spolkové zemi žijí, platí měsíčně od 382 do 500 korun. V Německu je to zhruba 460 korun měsíčně.

Jediný, kdo poplatek v posledních letech snižoval, byli Italové, kteří ale zároveň platby navázali na automatické inkaso při vyúčtování elektřiny, aby tím zefektivnili výběr.

V Česku se má také rozšířit okruh poplatníků. Nově to budou i ti, kteří mají počítač nebo mobil, přes který mohou média veřejné služby sledovat. Poplatek bude za domácnost, nikoliv každého jejího člena.

Podobně to má nastaveno britská BBC, licenci platí každý, kdo sleduje živé vysílání přes jakýkoliv přijímač. V Německu se platí poplatky rovněž za domácnost bez ohledu na to, jestli televizi skutečně vlastní.

I Rakušané od roku 2024 opustili podmínku, že platí jen ten, kdo má přijímač, dnes je to každá domácnost. To jim umožnilo výši poplatku dokonce snížit – z původních asi 22 euro na současných 15 euro.

„Pokud si dnes někdo stěžuje, že musí platit za média veřejné služby, i když je nekonzumuje, tak po změně financování na státní rozpočet si nijak nepomůže. Tak či tak budou média veřejné služby platit lidé. Až na to, že budou mít politici výrazně větší možnost využívat financování pro vlastní účely,“ doplnila Urbániková.

Model, který nyní projednává český parlament, je podle ní optimální. Počítá totiž i s pravidelnou indexací poplatku v návaznosti na růst inflace a politici nebudou muset zákon kvůli navyšování plateb měnit.

V západní Evropě je častější přítomnost většího počtu médií veřejné služby. Třeba v Nizozemsku fungují na národní i regionální úrovni. Licenci pro vysílání má několik spolků, které tvoří obsah pro jednotlivé skupiny obyvatel, ale i dvě hlavní organizace zajišťující celostátní zpravodajství i pořady o kultuře a umění. Po několika letech ji musí obnovovat.

Belgičané zase musí myslet na všechny své občany, mají tudíž tři veřejnoprávní média – pro obyvatele Vlámska, pro frankofonní Valonsko a hlavní město Brusel.

I francouzský model je Česku vzdálený. Veřejnou službu zajišťuje Francouzům šest subjektů, nejdůležitější je Francouzská televize, Radio Francie a zahraniční vysílání France Médias Monde. Všichni uzavírají se státem smlouvy až na pět let, poté je prodlužují.

Naopak pod politickým vlivem jsou média v Maďarsku i Polsku. Zatímco v prvním případě jsou financována ze státního rozpočtu a příjmů z reklamy, v druhém ještě pořád z koncesionářských poplatků a vládní podpory.

Telewizja Polska (TVP) a Polskie Radio zažívají těžké časy a potácí se před likvidací. Příjem z vybraných poplatků jim blokuje Národní rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dotaci od státu dostávají jednou ročně a poskytnutí finanční injekce jim bylo odepřeno. Sejm proto koncem roku zvažoval změnu financování.

Buď by mělo jít o pravidelné měsíční příspěvky navázané na HDP, nebo zavedení audiovizuálního poplatku, který by se lidem strhával z daně z příjmu.

Maďarský premiér Viktor Orbán je dlouhodobě kritizován v souvislosti s upevňováním své moci skrze média, a to i Evropskou komisí.