Článek
V seriálu ČT Devadesátky byly v několika dílech znázorněny tehdejší nevěstince jako místa, která byla hlavně navštěvovaná či vlastněná cizinci. Jaká byla realita?
V devadesátých letech byly oblasti rozdělené. Kromě Čechů a Rusů vlastnila tyto podniky řada jiných národností. Až 90 procent zákazníků tvořili cizinci, zvláště v příhraničních oblastech.
Dnes už se prosazují mezi zákazníky i Češi, ale stále převažují zahraniční návštěvníci. Co se od té doby nezměnilo, je, že se často v sexbyznysu nacházejí studentky vysokoškolačky, kterým rychlejší výdělek pomáhá získat čas na vlastní studium.
Hana Malinová
Faul autorů Devadesátek udělal z elitního vyšetřovatele terč posměchu a urážek
Prošlo změnou pouliční nabízení sexuálních služeb?
To podťala vyhláška z roku 2007, která nabídku na venkovních prostranstvích zakazuje. Řada obcí ji schválila a její dodržování kontroluje policie více nebo méně vlažně. Těžiště nabídky sexuálních služeb se už v půlce devadesátých let přeneslo do klubů a nyní zvláště za covidu se stále více koncentruje v privátech, které nejsou tak na ráně a tím pádem v hledáčku policie.
Vyvinuly se tedy erotické kluby od devadesátých let?
Vznikly erotické megakluby, které se svou povahou obchodování podobají spíše supermarketům: prohlédni si zboží, vyber, zaplať a vypadni. Žádné rozmlouvání, popíjení jako tehdy. Vedle nich sice přežívají menší kluby, ale musejí nabízet speciální program, aby se udržely, například zelený čtvrtek, při kterém jsou všechny dívky a ženy v zeleném, společné saunování a podobně.
Domáckou atmosféru obstarávají spíše priváty. Povídá se, že se poskytují nestandardní služby, třeba masáže prostaty, ale i třeba sado-maso apod. Co se týká bezpečnosti, větší kluby mívají bezpečnostní rámy, ženy v privátech bývají ve větším ohrožení, ale nikde to není a nebylo zcela bezpečné.
Krimi série Devadesátky
Ondřej Sokol: Snažím se v ničem nadlouho neustrnout
Změnil se u žen přístup k bezpečnosti?
Holky se naučily počítat, dávají si víc pozor, se zákazníky většinou nepijí nebo to jen předstírají. Jsou lepší obchodnice. Vědí, že jim čas kvapí, brzy budou okoukané a budou muset snížit ceny. Výdělek prostitutek je v reálu proti devadesátkám podstatně nižší. Také ubylo cizinek, přibylo matek a malounko nám v průměru holky zestárly.
Zahraniční sexuální pracovnice přiváděly do České republiky hlavně mafie. Působí zde stále?
Řada žen a dívek je natolik v nepříznivé sociální situaci, že samy přicházejí a nabízejí své služby v klubech nebo privátech. Většina nemá na nájem, visí nad nimi hrozba exekuce a sex je oblastí, na kterou exekutoři zatím nedosáhnou. Mafie neriskuje, když nemusí. Proč by ženy převážela, když je jich na trhu dostatek. Výjimkou bývají příhraniční oblasti, tam tolik mladých hezkých žen nebývá, ale zákazníků ze sousedních států je dostatek.
Opakovaně se také objevuje dovoz žen z romských osad, které doplácejí zdravím na kulturní a sociální zaostalost v zemi původu.
Vasil Fridrich: V Devadesátkách nejde o příběhy policistů, podstatné jsou skutečné zločiny
Založila jste organizaci Rozkoš bez rizika před třiceti lety, jak vzpomínáte na její začátky?
Zpočátku jsme distribuovali mezi sexuální pracovnice hlavně prostředky prevence a od roku 1994 jsme je začali testovat na HIV ze slin. Nechovaly se totiž profesionálně, riskovaly a hrozba HIV a jiných pohlavně přenosných infekcí byla reálná. V devadesátých letech jsme pomáhali stovkám pracovnic ročně. Zlom nastal v roce 1995, kdy jsme otevřeli poradenské centrum v Praze, a o čtyři roky později jsme začali do terénu vyjíždět s mobilní ambulancí. To už se počet oslovených a vyšetřených začal rychle blížit tisícovce. Dnes ročně oslovíme zhruba čtyři tisíce klientek, provedeme přes šest tisíc vyšetření a zhruba 1500 klientkám poskytneme materiální pomoc, například potraviny či oblečení.
Jak by se podle vás měl systém změnit, aby co nejvíce pomohl těmto ženám?
Tak, aby si mohly vydělávat sexem, jen pokud je to baví, nedostávaly se do dluhových pastí a visela nad nimi slušná, vnímavá a tolerantní společenská síť, která by je ochránila před sociálním vyloučením. Měli bychom jim oplatit, jak jsou ony často tolerantní a vnímavé vůči potřebám svých zákazníků a pomáhají jim nalézt jistotu v sexuálním životě.
Jak se v seriálu Devadesátky vidí tehdejší kriminalisté
Co říkáte na případnou ekonomickou legalizaci prostituce a liberálnější přístup některých evropských zemí?
Jako sociální organizace nechceme o takových věcech rozhodovat, to musejí politici. Legalizace by samozřejmě měla svoje výhody i nevýhody. Na jednu stranu by mohla ženám pomoci. Například by se mohly obrátit na policii ve chvíli, kdy by řešily spory o nezaplacení, napadení či znásilnění ze strany zákazníka. Ale vím, že samy ženy o legalizaci velký zájem nemají, protože se bojí ztráty anonymity a stigmatizace, která by s ní byla spojená. Navíc vidíme třeba v Nizozemsku, že sexuální pracovnice v době covidu nedostaly žádnou finanční podporu. Postavení sexuálních pracovnic by tak stále bylo nejisté.