Málem vymřeli. Chladnokrevníci našli útočiště v Podkrkonoší

Nešlo o čistou koňskou rasu, ale o směsici všeho, co přišlo tehdejším hospodářům pod ruku, od všemožných plemen po malé důlní koníky. Hrubou kostru, dlouhou širokou pevnou záď, silné svalnaté tělo, tvrdá kopyta a klidnou povahu, měli tihle spolehliví pracanti skoro vždycky. Jinak by v drsných podmínkách nepřežili.

Podkrkonošská krajina s pozemky pro pastvu a kopci k utužení kondice nabídla zemědělci Jiřímu Divišovi z Radvanic v Čechách na Trutnovsku ideální podmínky pro chov čistokrevných Českomoravských belgických koní, vzniklých kdysi křížením českých a moravských chladnokrevníků s belgickými.

„Začínal jsem s nimi před třiceti lety, kdy sem podnikatelé z kraje přivezli stádo těchto koní. Chtěli rozjet chov. Čtyři roky to zkoušeli, ale nějak se nevedlo,“ vzpomněl začátky Chovu koní Dvorka společnosti Na Hranici šestašedesátiletý Diviš.

„Zajišťoval jsem jim servis. Když se naskytla příležitost, tak ačkoliv jsem choval pouze krávy, uznané chovné stádo jsem koupil. Hodnota každého koně tehdy byla okolo šedesáti tisíc korun. Kůň je kůň. Ozdoba každého hospodářství,“ říká sedlák.

Divišův chov zpočátku čítal stovku chladnokrevníků. Chovatel musel během posledních pěti let nerentabilní stádo zredukovat na dnešních pětatřicet kusů. I tak zůstal v republice největším chovatelem Českomoravských belgiků. „Chov koní není o rentabilitě. Sám jsem spokojen. Vlastním stádo, které díky genové hodnotě něco znamená,“ podotkl Diviš, jenž přebytečné koně prodal s vědomím, že chladnokrevníci zdaleka neřekli poslední slovo.

Uplatnění pro spolehlivé a poslušné pracanty vidí v lokalitách, kam stroje nedosáhnou nebo kde nemají kvůli leckdy trvalým jizvám v krajině, co dělat. „Čtvrtinu koní prodávám na práci, zbytek na rekreační, relaxační a hypnoterapeutické účely,“ přiblížil chovatel.

Snížit ztrátu chovu na minimum se Diviš snaží odvážným projektem veřejné jízdárny, kterou otevřel v hale bývalého uhelného dolu Kateřina a hřebčína s komerčním ustájením koní, ubytováním pro příznivce vyjížděk, pro které krajina kolem Radvanic nabízí doposud nevyužitý potenciál. Rozlehlé louky, hluboké lesy a turisticky neposkvrněná místa Jestřebích hor, kde nepotkáte živou duši.

„Jde o sázku do loterie. Nic podobného tady není, a přitom k tomu, aby to fungovalo, je tady všechno. Dělám to bez dodací, které na koně ani nechci. Jsou s tím jenom administrativní potíže. Stálo by mne to zhruba stejně, přišel bych ale o svobodu a možnost vlastního rozhodování, “ podotkl Diviš.