Článek
Organizace Nadační fond J, která se zabývá poradenstvím ve věci náhradní rodinné péče, už před třemi lety zřídila „zelenou linku“, na které lidé mohou bezplatně pokládat dotazy ohledně pěstounské péče. Její pracovníci jsou v poslední době zavaleni dotazy, je-li možné vzít si do péče malého uprchlíka.
Volající většinou reagují na informace, že do Evropy cestují z postižených oblastí i děti bez rodičů. Do České republiky jich letos dorazilo nejméně pět. „Lidé nabízeli pomoc, ptali se na možnost stát se pěstounem a podobně. Vážíme si solidarity těchto zájemců o pěstounskou péči, na druhé straně znova ukázala, že veřejnost má o pěstounství stále mylné představy,“ řekla Právu ředitelka fondu Marie Oktábcová.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Máme dotazy, zda si může žadatel dát jako podmínku, že nechce do péče romské dítě
Podle ní mají někteří lidé zkreslené představy, například co se týká rychlosti zařazení do evidence pěstounů či možnosti vybrat si dítě. „Snažíme se vysvětlit, že pěstounství je běh na dlouhou trať. Navíc se vždy hledá co nejvhodnější pěstoun pro konkrétní dítě a ne naopak,“ upozornila Oktábcová.
Žadatel o pěstounskou péči musí projít dlouhým kolečkem od registrace na krajském úřadě přes školení až po psychotesty, celý proces trvá okolo jednoho roku. O přijetí dítěte do náhradní péče rozhodují vždy soudy. O zařazení uprchlických dětí, které u nás většinou končí v dětských domovech, do pěstounské péče usiluje také Organizace pro pomoc uprchlíkům. Ta rozjela projekt Děti na cestě, který se soustřeďuje právě na nezletilé bez doprovodu.
Obávají se okolí
Podle Oktábcové ale mladiství běženci do Evropy nemusí být zrovna vhodnými adepty pro náhradní rodinnou péči. „Vždy je třeba zhodnotit konkrétní situaci dítěte a jeho potřeby,“ uvedla ředitelka fondu. Upozornila, že zatímco lidé projevují zájem o uprchlické děti, v evidenci zůstává spousta tuzemských dětí bez domova. To se týká romských dětí, ale i dětí starších nebo dětí s handicapem.
„Na zelené lince registrujeme dotazy, zda si může žadatel stanovit jako podmínku, že nechce do péče právě dítě romského etnika. Jako důvod uvádějí žadatelé obavy z negativní reakce svého okolí,“ řekla Oktábcová.
Mýty stále přetrvávají
Nadační fond J nedávno zveřejnil seznam největších mýtů, které o pěstounské péči přetrvávají. Vycházel právě z telefonátů na svou zelenou linku. Kromě rozšířeného mýtu, že si budoucí rodiče mohou vybrat „dítě na skladě“, si lidé mylně myslí, že pěstounská péče je omezená věkem, že je na ni třeba konkrétního typu vzdělání či že je dostupná jen sezdaným párům.
Dochází i na úsměvné situace. „Volal čerstvě zletilý chlapec, že by si rád vzal do pěstounské péče sedmnáctiletého kamaráda, že by se jim hodil ten příspěvek jako kapesné,“ dodala Oktábcová.