Maláčová: S KSČM? V žádném případě

Přiznávám, že to byl pro nás všechny šok. Katastrofa. Potřebovala jsem přemýšlet. Ale hlavně jsem musela jako ministryně řešit dva nastalé problémy. Především situaci v automobilovém průmyslu. Ani mi tak nejde o Škodovku, která by jako nadnárodní společnost měla situaci sama vyřešit, ale o malé české firmy, které jsou na ni navázány a několik měsíců stojí.

To jsou desítky tisíc pracovních míst, které jsou ohroženy. A pak je tu prudké navýšení cen energií. Stát prostě musí fungovat i po volbách. A sama pro sebe jsem i hodnotila situaci ČSSD.

Podle mě výměna lidí bude předesílat míru změn, které nás čekají. O tom, jak se bude soc. dem. v příštích letech proměňovat, rozhodne nové vedení. Zastávám názor, že soc. dem. nemá vyklidit prostor. Změna se musí udělat od podlahy. Máme šest týdnů na obměnu lidí, na určení, jakým směrem se bude strana ubírat.

Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by nesouhlasil se mnou, že se musíme soustředit na materiální otázky, tedy na mzdy, pracovní podmínky, dostupné zdravotnictví a bydlení, důchody a pak pokroková témata, třeba jak zajistit ochranu přírody. Abychom ji nedrancovali a zároveň nedrancovali peněženky lidí. A třeba i na ochranu práv žen, tedy ohledně jejich nižších mezd či důchodů.

Změnu stanov strany, strana musí projít demokratizací. Jsem zastánkyní přímé volby vedení, zjednodušení struktur. A toho, aby členové dostali příležitost se vyjadřovat k zásadním otázkám. Vše by se mělo postavit na programové aktivitě, a protože jsme mimo Sněmovnu, tak i na politickém aktivismu.

Je zřejmé, že pětikoalice přijde s razantními škrty, pravděpodobně s privatizací zdravotnictví a možná i důchodového systému. Budeme muset spolupracovat s levicovými subjekty. Před volbami jsme si vyzkoušeli kontaktní kampaň, kterou budeme muset nyní dělat i mimo dobu před volbami.

Ve vysoké politice jsem tři roky. Tak asi ano.

Myslím, že by to měla být kombinace čerstvé krve a zkušeností. Personální politika se v ČSSD dlouho zanedbávala. Nemyslím si, že vyměnit úplně celé vedení je správný recept.

Tuto otázku jsem již mnohokrát dostala. Ale já zatím o jménech nepřemýšlela. Spíš přemýšlím o rolích, o prototypech.

Zatím je ještě čas. Pokud bych měla být předsedkyní, pak bych chtěla tým, který mi pomůže stranu změnit a zkonsolidovat.

Předně zakopat příkopy. Ty nejsou podle mě programové, ale osobní. Chci stranu zmodernizovat, změnit styl komunikace. Protože to je naše Achillova pata. A začít uvažovat i o případných spojencích.

Tvrdím, že silné strany jsou jen ty, které neperou špinavé prádlo na veřejnosti. A nejen před volbami. Pokud chceme soc. dem. vrátit na čísla, která jsme měli v minulosti, a do Sněmovny, tak si nemůžeme vzkazovat věci přes média. V tom měl Jan Hamáček pravdu.

My, přes Senát.

Za rok jsou senátní volby. Senát funguje jako pojistka demokracie, takže vždy, když se změní vláda, tak se Senát „přebarví“. To bude příležitost soc. dem. A politika se přece dělá i na ulici. Vrátíme se zkrátka ke kořenům. Budeme bránit sociální stát přes aktivismus, spolky, sjednocování všech oponentů asociálních kroků příští vlády.

Když není levice ve Sněmovně, musí se politika vrátit do celého veřejného prostoru.

Babiš to nedělá z přesvědčení, dělá to jen kvůli volebnímu zisku.

Ano. My jsme vše dělali, protože jsme to považovali za správné. On proto, že věděl, že mu to přinese hlasy.

Nelituji. Počítá se to, co jsme pro lidi prosadili. Bylo toho hodně a lidé to vidí a říkají mi to.

Z toho, co víme, to v Praze mohlo bez „husté dvojky“ dopadnout výrazně hůř. Počítám tak 1–1,5 procenta.

Samozřejmě se budeme bavit se všemi. Nevím, jestli to Piráti mysleli vážně. Měli možnost sociální politiku ovlivňovat tím, že by ministryní byla Olga Richterová, a nevyužili toho.

Kdo to bude, nevím. Její jméno jsem také zaslechla. Známe se. Považuji za důležité vědět, komu funkci předám. Doufám, že po osmém listopadu brzy předáme vládu. A úkolů má ministerstvo hodně. Je to jeden z nejtěžších resortů.

Agenda je široká, málokdo si dovede představit, co to obnáší. Vše, co se tu dělá, stojí hodně peněz, což bude v rozporu s tím, co proklamuje vládní pětikoalice, která chce šetřit. To já kvituji, ale je otázka, kdo to zaplatí.

To ano. Já jsem byla zastánkyní společného postupu. Nakonec to neprošlo.

To už je co by kdyby. Nemá už smysl se k tomu vracet. Chápala jsem, že byly obavy, abychom se neutopili v diskusích, jestli vyvěšovat tibetskou vlajku a podobně. My jsme materialistická strana a máme řešit základní socioekonomická témata. Pokud to dělat nebudeme, tak se na postavení soc. dem. nic nezmění.

To vůbec nepřipadalo v úvahu. Podle mě je ANO pravicové hnutí, které tu za pár let nebude.

Obecně jsem pro princip spolupráce. Když se to dobře promyslí, pak to může přinést prospěch pro všechny. Volby to potvrdily. Spíše si ale myslím, že to není o sjednocování.

Pokud si někdo myslí, že bychom se s komunisty sjednocovali, tak to v žádném případě. Ta představa budí vášně. Ale je tu mnoho malých straniček nalevo, máme tu nejen zelené, ale i voliče, kteří se necítí reprezentováni nikým a nešli k volbám.

Komunální, ale i senátní volby pro nás budou důležité. S jejich přípravou musíme začít hned po sjezdu. V této chvíli je ve straně nálada taková, že do komunálních voleb půjdeme za podpory různých regionálních uskupení, nezávislých kandidátů, odborníků a také odborářů. Že se hodně otevřeme. Zda z toho neudělat univerzální model, bude jedním z hlavních témat sjezdu.

První úsporná opatření už jsme schválili v pondělí. Každý kraj bude mít jen jednoho tajemníka. Je to smutná věc pro naše dlouholeté zaměstnance. Osobně je mi to velmi líto. A budeme muset efektivněji hospodařit s majetkem strany. Už se nám podařilo v minulých měsících pronajmout část Lidového domu. V tom vidím cestu – profesionálněji majetek spravovat, nic neprodávat.

Zdá se, že to bude ještě na dlouhé roky. Pro mě je důležité rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2019, podle kterého odměna Altnerovi má odpovídat tehdejší běžné advokátní sazbě. Přála bych si, abychom se domohli spravedlnosti rychleji.