Maláčová: ČSSD nehrála druhé housle

Nemá to jednu příčinu. Ale myslím si, že jsme se hlavně koncentrovali na to, abychom pracovali, místo toho, abychom se chlubili tím, co jsme pro lidi udělali. Výsledků máme nespočet, v podstatě všechno, co jsme slíbili, jsme splnili. Chtělo by to asi více prodat v marketingu. Musíme být ale také programově razantnější a bojovnější.

Mě vždycky překvapuje, že politici ČSSD jsou na předních příčkách v žebříčcích oblíbenosti, a přesto se to nepromítá do značky. Bylo tomu tak za Sobotkovy i za současné vlády. Myslím si, že lidé volí hodně antisystémově, chtějí neustále nové tváře, nové strany, protože mají pocit, že potom bude politika lepší. Máme už tradici, že každé volby přichází nová politická strana, která pak pohoří nebo vyhoří – od Věcí veřejných po Stranu zelených.

Takže spíše by to možná chtělo zvýšit politickou kulturu, přiznat si, že chybovat je lidské a že ne vždy preference pro nové tváře, nové lidi fungují. Sociální demokracie má dlouhou historii, udělala spoustu chyb, ale udělala ještě více toho dobrého.

My jsme nehráli druhé housle. Naopak. Téměř ve všem, co jsme navrhovali, se prosadila sociálnědemokratická verze. Pamatuji si, že při každé valorizaci důchodů jsem to byla já, kdo navrhoval víc, a pokaždé prošla moje verze. Od rouškovného přes každoroční valorizaci. Vyhráli jsme střety ohledně zrušení karenční doby i náhradního výživného. Takže s vámi nesouhlasím. To přehlasování u platů z minulého týdne bylo dáno politickým cyklem. Vláda končí, a tím pádem se šlo na sílu.

Já si spíš myslím, že agrese v politice začíná být nadmíru. My na rozdíl od šéfa hnutí ANO Andreje Babiše nevlastníme několik novin, nevlastníme rádia, nedáváme miliony měsíčně do marketingu. Není to tak, že by lidé nevěděli, že to byla sociální demokracie. Ale mediální síle Andreje Babiše se těžko konkuruje.

Já se nejvíce děsím vlády ODS, všichni si pamatujeme na tupé škrty, privatizace i na jejich asociální politiku. A jaká koalice nakonec bude, rozhodnou voliči. Odmítám si rozdělovat křesla dopředu. Kdybychom měli jít do vlády, musí v ČSSD určitě opět proběhnout vnitrostranické referendum.

Nejvýznamnější jsou navyšování důchodů a mezd, elektronická neschopenka a zachránění milionu pracovních míst díky programu Antivirus během pandemie. Ale největší moje srdcovky jsou navýšení rodičovské, náhradní výživné pro samoživitelky, kterým druhý rodič neposílá alimenty, protože to je jasný signál státu, že děti nenecháme ve štychu. A potom pětistovka k důchodu za vychované dítě, kterou jsme prosadili v létě a kvůli které nás mimochodem ANO chtělo vyhodit z vlády.

Průlomové pro Česko je schválení kurzarbeitu, tedy pomoc k udržení zaměstnanosti v dobách krize. V neposlední řadě pak zrušení karenční doby, kdy lidé nedostávali během prvních tří dnů nemoci náhradu mzdy. V době pandemie se pak ukázalo, že to byl prozřetelný krok.

Musíme si položit otázku, jestli si rodiče malých dětí zaslouží vyšší rodičovskou, nebo jestli chceme pomáhat samoživitelkám v nouzi, protože se nemohou domoci práva, nebo jestli si důchodci po celoživotní práci zaslouží penzi, ze které se dá vyžít. A já si myslím, že odpověď na všechny tyto otázky je ano. Pokud se na tom shodneme, tak potřebujeme těmto výdajům přizpůsobit příjmy státního rozpočtu. A sociální demokracie je jediná politická strana, která poctivě říká, že chceme vybírat vyšší daně.

Problém státního rozpočtu jsou totiž jeho příjmy. A pokud superbohatí lidé a velké korporace neplatí žádné daně, tak to musíme změnit. Nemůžeme mít německé veřejné služby za rumunské daně.

Lituji toho, že jsme kvůli pandemii neměli čas prosadit důchodovou reformu, zejména dřívější odchod do důchodu pro náročné profese. Jsem si jistá, že kdybych měla půl roku navíc, prosadila bych ji. Proto to bude můj první zákon, který ve Sněmovně jako poslankyně předložím.

Dlouhodobě říkám, že současná situace je neúnosná. Musí se stát tři hlavní věci. Stát musí začít řešit bytovou politiku. To znamená zřídit státní bytový fond a začít nakupovat, stavět byty a také dostávat od velkých developerských projektů pět procent z bytového fondu. Potom by se to lidem mělo pronajímat za regulované nájemné. To je první věc, stát musí být aktérem na trhu s byty, aby se tam vnesla konkurence.

Byty se stavějí, ale stejně jsou nedostatkovým zbožím. Takže je jasné, že je skupují spekulanti. To znamená přes daňové nástroje to chceme omezit. Dlouhodobě navrhujeme u daně z nemovitostí zavést progresi, kdy by šla od čtvrtého bytu strmě nahoru, zavést pokutu za dlouhodobě neobsazený byt, kde nikdo nebydlí. Nemáme tím na mysli byty, kde je majitel nebo pronajímatel půl roku na cestách nebo v nemocnici. Bavíme se o bytech, kde nikdo skutečně dlouhodobě nebydlí a ani se s tím nepočítá.

Reformou trvalého pobytu tak, jak je to běžné v západních zemích. Tam, kde skutečně pobýváte, máte trvalé bydliště. Když tam nikdo nemá nahlášené trvalé bydliště, tak je to skutečně jasné. Pokud by to byla sporná věc, je možné se bavit o dalších nástrojích. Nechceme buzerovat obyčejné lidi, vůbec nám nejde o to, že má někdo byt po babičce a potřebuje ho opravit. Cílíme na investory ve velkém nakupované a trvale prázdné byty.

Ta třetí noha je, že se musí zlevnit výstavba. K tomu dobře poslouží náš zákon o družstevním bydlení, který jsme zkopírovali podle vídeňského modelu. Předložil ho za sociální demokracii Jan Birke, leží přes půl roku ve Sněmovně a nikdo o něm nechtěl ani hlasovat.

Dnes už je ze všech průzkumů jasné, že se do Sněmovny dostaneme. V Praze budu za velký úspěch považovat dva mandáty pro ČSSD.