Článek
Lidovci chtějí Ústavu změnit pouze přidáním pěti slov. Do článku 7, který uvádí, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“ by chtěli doplnit, že stát kromě toho dbá zejména o ochranu vodních zdrojů a půdy.
„Lidovecký návrh dodává dvě nebo tři slova, to je symbolická záležitost. Jako právník bych kvůli tomu Ústavu neotvíral,“ řekl Novinkám ústavní právník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kudrna.
Komunisté by zestátnili i půdu
To komunisté chtějí, aby Ústava říkala, že „ČR chrání a zvelebuje přírodní zdroje a bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.“
Problematická je pasáž, podle které by voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, měly být ve vlastnictví České republiky. To by v praxi znamenalo zestátňování.
„Komunistický návrh je mimořádně zajímavý. Dává nějaká pravidla, ale má jedno slabé místo. Říká, že přírodní zdroje jsou ve vlastnictví České republiky. Ale vztahuje se to i k půdě, což znamená vyvlastnění bez náhrady. Zejména u té půdy by šlo o to, že každý pozemek i zahrádka by byly výlučně ve vlastnictví ČR,“ zdůraznil Kudrna.
STAN: Právo na pitnou vodu má každý
S komplexnější změnou přišli také Starostové a nezávislí. Do listiny základních práv a svobod by chtěli vepsat, že každý má právo na pitnou vodu a že vodní zdroje jsou statkem veřejného užívání a jsou ve správě státu.
Zdroje pitné vody mají být podle STAN k zásobování lidí, a to udržitelným způsobem. Zásobování vodou by podle předlohy zajišťovaly obce na neziskovém principu.
„Sucho v nedávné minulosti a současnosti, zaznamenaný vývoj i prognózy odborníků ukazují, že celé lidstvo je na pokraji celosvětové vodní krize. Stávající stav v hospodaření s vodou v České republice se stále více stává neudržitelným,“ napsali v důvodové zprávě Starostové.
Dodávají, že současná privatizace vodárenské infrastruktury českým domácnostem a jejich přístupu k pitné vodě nesvědčí.
„Cíl se mi líbí, ale asi bych tam napsal stát nebo územní samosprávy. Zásobování vodou má zajišťovat stát a územní samosprávy v nějaké kooperaci, ale nemá to být předmět soukromého podnikání. Voda je veřejný statek a všichni máme zájem na tom, aby nám tekla z vodovodu,“ podotkl Kudrna.
Některé ústavy o vodě hovoří
Na tom, že je ústavní ochrana vody potřeba, se Kudrna shodne s dalším ústavním právníkem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Václavem Pavlíčkem.
„Bylo by to dobré. V některých Ústavách to je obsaženo jako jedno z lidských práv, zejména to mají některé americké republiky,“ sdělil Novinkám Pavlíček.
Zakotvení ochrany vody v Ústavě by ale přineslo řadu změn. „Prakticky v důsledcích by šlo o to, že by například stavební zákon a jeho novely musely brát na zřetel hospodaření s vodou,“ popsal Pavlíček.
„Zájem na ochraně vody, půdy a krajiny by měl mít vyšší prioritu. Možná by mělo být řečeno, že když bude významný zdroj vody ohrožen jinou aktivitou, tak že ochrana vody má dostat přednost před podnikatelským zájmem,“ dodal Kudrna.
Jedna z komunistických podmínek
Je otázkou, zda nějaká změna nakonec vůbec projde. Pro změnu ústavních zákonů je totiž potřeba souhlasu 120 poslanců a tří pětin přítomných senátorů v Senátu.
Komunisté si nicméně ústavní ochranu vody dali jako jednu ze sedmi podmínek pro toleranci menšinového kabinetu ANO a ČSSD. Vláda se k jejich návrhu postavila negativně, ale ANO nakonec slíbilo, že předlohu nechá ve Sněmovně projít prvním čtením.
O ústavní ochraně vody hovoří také ministerstva zemědělství a životního prostředí. Šéf zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v červnu řekl, že si nechá zpracovat posudek o možnosti zakotvit do Ústavy ochranu vody.