Má se tříleté dítě dozvědět, kdo je jeho biologický otec? Ne, rozhodl Ústavní soud

Podle verdiktu senátu se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou není v nejlepším zájmu dítěte, které žije v harmonické rodině s rodiči a sourozenci, aby se najednou dozvědělo, že jeho otcem je pro něj naprosto cizí muž.

Případ se začal psát už před několika lety v zahraničí, kdy měl domnělý biologický otec poměr s matkou dítěte.

Žena mu prý pak oznámila, že je těhotná, že se bude rozvádět a dítě dá k adopci. K tomu nedošlo, žena žije se svým manželem, s nímž má další děti, a manžel bere dítě za své.

Muž se obrátil na českou justici s tím, aby prostřednictvím testu DNA určila existenci příbuznosti mezi ním a dítětem a aby se s ním pak mohl vídat jeden týden za čtvrt roku.

Podle svých slov nechce rozbít rodinu ani dítěti říkat, že je jeho otcem, ale chce se s údajným biologickým potomkem stýkat a podílet se finančně na jeho výchově.

České soudy mužův nárok odmítly a pak nepochodil ani u Ústavního soudu.

„Provedení testu DNA by momentálně vystavilo tříletého chlapce nebezpečí ztráty stabilního rodinného zázemí. Je zřejmé, že matka s manželem se v současné situaci spojili a rozhodli se vědomě zůstat v pochybnostech ohledně biologického otcovství,“ uvedl Jirsa.

Soudci také upozornili, že muž bydlí v zahraničí a nehodlá se do Česka stěhovat.

„Byť Ústavní soud zásah do práva údajného biologického otce na soukromý život nezlehčuje, je podle něj přiměřený právě s ohledem na zájem tříletého dítěte vyrůstat pokojně s lidmi, kteří mu od narození poskytují plnou péči,“ konstatoval Jirsa.

Soudci ale jedním dechem dodali, že jejich rozhodnutí platí pro tuto chvíli. Pokud by chlapec v budoucnu začal pochybovat o svém původu, může se situace změnit.

„Případ bude možné posuzovat opětovně s ohledem na změnu poměrů v rodině. Ústavní soud také apeloval na dospělé účastníky, aby se situaci pokusili vyřešit mimosoudně,“ dodal Jirsa.