Lovci bouřek mají žně, slota a blesky jsou pro ně koníček

Červen a červenec byly pro tzv. stormchasery hubené měsíce. Pořádně začalo bouřit až v posledním týdnu, ale o to byly plískanice prudší. "Silnější větrná bouře z minulého pondělí už jasně splnila v USA stanovená kritéria pro označení jako derecho," říká David Rýva, který se lovu bouřek věnuje už čtvrt století a na tento jev se zaměřuje.

Derecho (španělsky "přímý") je rozsáhlá a rychle se pohybující bouře, ve které vichřice spojená s bouřkami musí zasáhnout území o délce alespoň 400 km, působí citelné škody větrem anebo jsou změřeny nárazy větru nad 25 m/s. Ta z nedělní noci této úrovně zřejmě dosáhla, ale ještě se čeká na údaje o nárazech větru v Rakousku.

Stormchaseři, jak by se jim mělo správně říkat, bouřky hlavně fotí a pořizují časosběrná videa, ale zdaleka to nejsou jen lovci obrázků. Vytvářejí i vlastní experimentální software na předpovědi bouřek a plní Evropskou databázi nebezpečného počasí a jevů (European Severe Weather Database).

I když mají meteorologové radary, družice, detektory blesků i automatické stanice, nemají často možnost vidět, co se ve skutečnosti odehrává v terénu.

"Navíc síť meteorologických stanic je, pokud jde o podchycení bouřkových jevů, poměrně řídká. Není tedy výjimkou, že ze sítě profesionálních meteorologických stanic nepřijde hlášení o ničem mimořádném, ale někde mezi stanicemi prošlo mimořádné krupobití, kdy pěticentimetrové kroupy poničily lidem střechy domů či auta," říká stormchaser Rýva.

Lovci proto fungují jako jakási prodloužená ruka lidí z Českého hydrometeorologického ústavu. "Mohou na radarových mapách sledovat naše pozice, kde se v bouřkách nacházíme, a v případě nutnosti nám mohou zavolat," říká Lukáš Ronge, místopředseda občanského sdružení Amatérská meteorologická společnost, které zastřešuje web bourky.com. Několik meteorologů z ČHMÚ je přitom členy sdružení.

Honba za bouřkami u nás není tak masová záležitost jako třeba ve Spojených státech, kde dokonce natočili film Twister o lovcích tornád. Stormchasingem se v Česku zabývá odhadem asi 150 lidí. "V našem sdružení je teď 28 lidí, což jsou hlavně naši dlouholetí spolupracovníci a již kamarádi, kteří jsou pro nás velkým přínosem," říká Ronge.

Česká kotlina však klidně snese srovnání i se zámořím kvůli členitosti terénu a blízkosti Alp. "Předpovídání bouřek je tu podle mnohých kolegů složitější než například v centrální části USA na rovinatých pláních," říká David Rýva.

Pohnutky, proč se lidi začnou ve volném čase naplno věnovat meteorologii, jsou různé. Někteří lovci studují počasí na vysoké škole, Rýva považuje za svůj start bouři ze srpna 2000, při které zemřela malá holčička v Chlumci na Kolínsku. "Tehdy nás nikdo nevaroval, ač byla asi hodina času, než bouře přišla od jihu Prahy, a já se začal víc věnovat bouřkám ve snaze do budoucna tohle změnit."

Každý se vzdělává po svém, občanské sdružení AMS například od roku 2007 pořádá každoroční semináře s meteorology z ČHMÚ, kde si se stormchasery vyměňují poznatky. A zájemců podle Rongeho přibývá.

Pokud by se někdo chtěl stát stormchaserem, rozhodně by neměl jen tak vyběhnout na kopec s fotoaparátem na dvoumetrovém stativu. Je třeba vyhýbat se jádru bouřky, kde většinou udeří krupobití a nárazový vítr. Také je dobré mít poblíž místo, kam se dá schovat. Auto většinou nestačí, protože i to mohou poškodit kroupy nebo ulámané větve.

"My to řešíme tak, že se snažíme hledat místa, kde je v dosahu nějaká benzinová pumpa, na kterou je možné pak zajet a zůstat i s autem pod střechou," prozrazuje svůj fígl Rýva. Rozhodně není dobré stát poblíž velkých stromů nebo pod elektrickým vedením, dodává. I tak se může zkušený lovec dostat do nepříjemné situace a stát se loveným, i když v našich podmínkách to naštěstí nebývá fatální. Lovci tornád ve Spojených státech čelí o dost většímu riziku.

A co je k lovu vlastně potřeba? Kromě alespoň základních znalostí meteorologie také umění "číst" venku počasí a odhadnout, co se může dít v následujících minutách, porozumění meteorologickým radarům i družicovým snímkům. "Většina z nás má ruční anemometry na měření rychlosti větru a jejich nárazu pod bouřemi, případně kapesní detektory bleskových výbojů, notebook nebo tablet na prohlížení meteorologických dat přímo v terénu," vypočítává Lukáš Ronge.

Pak stačí mít fotoaparát, nejlépe zrcadlovku s dálkovou spouští, a stativ. Ten je potřeba pro intervalové snímání, ze kterého pak vznikají videa vývoje bouře. Přesuny se většinou provádějí autem, ale za bouřkami se dá cestovat i vlakem nebo dokonce letadlem. To už je ovšem vyšší dívčí pro zkušené lovce.

Všechno to samozřejmě spolkne spoustu peněz, vybavení přijde na desetitisíce korun a většinou dostává ve vlhku zabrat. Projezdíte také benzín a strávíte spoustu času u počítače.

A kde na to všechno vzít čas? "Čas... ano, to je to, čeho máme málo. Ale přesto je to tak silný koníček, že si na to ten čas najdeme," popisuje Lukáš Ronge. "Při výjezdu za silnými bouřemi jsme v terénu klidně celý den, domů přijedeme ve tři hodiny ráno a za pár hodin jdeme do práce. Pak zpracovat všechna data, fotky, videa, to jsou další desítky hodin práce, ale výsledek stojí za to," říká.